Žít svůj vlastní snový život

Falešná Pařížanka Kamila Boudová o jejím životě v hlavním městě módy navzdory vlastním hodnotám.

Žít svůj vlastní snový život

Je to sen, ten můj život. Alespoň zvenku to tak jistě vypadá. Holčička z maloměsta odjela za slávou do Paříže a slavnou se (v Čechách a na Slovensku) stala. Slavná socka, co si už pět let nekoupila nic na sebe kromě ponožek a spodního prádla a touto šokující informací přitahuje pozornost médií. Žiju v nějakém zázračném matrixu, kde mám pořád dost času na sebe a na všechno, co mě baví, a přitom jsou za mnou nějakou záhadou vidět hmatatelné výsledky práce. To bych si nevymyslela. O tomhle jsem samozřejmě nikdy nesnila. Viděla jsem se spíš s jazykem na vestě za stovky euro pobíhat ze schůzky na schůzku, být slečna důležitá, vytížená a nedostižná. Tak že by ten aktuální stav vlastně ani snovým životem nebyl?

[hide]

Většinou sníme o věcech, které jsou takzvaně navrch huj a vespod fuj. Třeba stát se modelkou nebo nákupčím pro módní domy. O tom tu sní snad většina dívek. Chodit na přehlídky, vybírat oblečky v showroomech. Módička, dárečky, večírky, šampaňské. Ale ve skutečnosti takhle nákupčí vůbec nežijí! Opravdoví profesionálové nemají čas ani energii lítat večer po městě a chlastat. Přes všechny schůzky, telefonáty a excelové tabulky nemají čas jít ani na tu přehlídku, která je ve finále stejně pěkně otravná: obligátní půlhodinový skluz a čekání davu namačkaného na lavičkách a na místech na stání a potom desetiminutová šou a tlačenice u východu. Hlava jim šrotuje celé dny a noci, vizualizuje obchod, přepočítává náklady a zisky, ukládá časy a adresy dalších schůzek. A musí šrotovat i přes noc, kdy se všechny ty informace nasbírané přes den musí uložit na cloud, aby k nim měli přístup všichni kolegové, nadřízení a podřízení. Dodavatelé i klienti.

Když jsem během fashion weeku pracovala v showroomu, zeptala jsem se jednoho vystresovaného nákupčího, zda má vůbec osobní život, když příští tři měsíce bude pracovně cestovat každý týden do jiného města. Řekl mi, že jasně. Že má partnera a psa. Jak často se vidí jsem z něj nedostala, ale referoval, že partner je architekt a cestuje ještě víc než on. A nevypadal, že by žil svůj sen. Už vůbec to ve finále nevypadá jako sen statisíců lidí po celém světě. Práce, pro kterou by miliony dívek i zabily, jak se říká v mém oblíbeném fashion filmu Ďábel nosí Pradu. Dokážeme si dnes vůbec představit opravdu snový život?

Já jsem se vždy víc soustředila na obdiv okolí než na mou vlastní spokojenost, zdraví a štěstí. Pocit smyslu. Tohle všechno se na horizontu objevilo až s mou krizí v pětadvaceti letech. Až tam jsem přestala kopírovat nesmyslné sny lidí z amerických seriálů, přestala jsem vytvářet záviděníhodnou iluzi na facebookovém profilu a začala jsem místo toho hledat a žít vlastní definici snového života.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Kamila Boudová je u nás známá jako Falešná Pařížanka. Po tom, co napsala pouze čtyři sloupky o svém životě v hlavním městě módy navzdory vlastním hodnotám, dostala nabídku napsat knihu. A samozřejmě ji využila.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné