Jak mít sám sebe rád (a nejen na fotkách)

Vzpomeňte si, jak vás naposledy někdo fotil. Pamatujete si první myšlenku, která vás napadla, když jste se na snímku uviděli? Cítili jste těžkost na hrudi a horkost na spáncích s vnitřním hlasem „ježíšmarjá, já tam zase vypadám“, anebo lehký, radostný pocit s pomyšlením „jeee… mně to tu sluší“?

Jak mít sám sebe rád (a nejen na fotkách)

Jak moc jste na sebe přísní?

Teoreticky všichni víme, že každý z nás je naprosto jedinečný, neopakovatelný. Jakýsi ideál krásy, jak ho vnímá obecně společnost, je úplně zcestný a nereálný. Je vlastně hloupost ho tvořit a je nesmyslné chtít se mu rovnat, nicméně lidé mají často sklony ke zkratkám a zjednodušování. Proč být ale sami k sobě tak přísní? Když se vidíte v zrcadle anebo na fotce, máte častěji negativní, anebo pozitivní emoce? Přála bych si od vás slyšet tu kladnou variantu, to je jasné. Pokud tomu tak není, zkuste najít motivaci to začít měnit právě teď.

Nastavila jsem si zrcadlo

Když fotím rodinu anebo jednotlivce, často spolu natrefíme na to, co se komu na sobě nelíbí, a já se coby fotograf, který splní každé přání, snažím vyhovět a fotit z takových úhlů, které tu nechtěnost potlačí do pozadí nebo přímo zneviditelní. Chci totiž, aby fotografovaní měli radost, aby se sami sobě líbili, to je můj hlavní cíl.

Setkávám se při focení s mnoha krásnými lidmi. Někdy jen kroutím hlavou, kde oni sami vnímají své nedostatky. Moc jsem si vždy přála, aby se lidé sami sobě líbili takoví, jací jsou, bezpodmínečně. A pak mi došlo, že musím začít u sebe. Po kouskách jsem každé ráno četla knížku Miluj svůj život od Luise L. Hay. V začátcích jsem měla problém přijmout jazyk, jakým je knížka napsaná. Brzy jsem si ale zvykla, ba co víc, přijde mi to psané vážně hezky a vše mi logicky dává smysl. Po několika měsících téměř každodenního čtení knížky jsem se zastavila a zhodnotila, jak jsem se cítila předtím a teď. Byl to pro mě zlomový moment. Došlo mi, že i tak náročné změny je reálné dokázat.

Každý si musí najít svou cestu a svůj recept, jak toho dosáhnout, tak jako na mě fungovalo každodenní čtení knihy. Stačí mít motivaci a trpělivost. Od té doby už na sebe nejsem tak přísná ani v životě, ani na fotkách. Mít rád sám sebe je pro mě celoživotní práce. Ačkoliv jsem ušla velký kus cesty, tak vím, že jsem teprve na začátku. Zásadní je pro mě otázka: „Jak moc přejeme někomu velmi blízkému, aby byl šťastný a měl se rád takový, jaký se narodil?“ Přejeme to sami sobě se stejnou vřelostí?

Vrásky i šedé vlasy k nám patří

Líbí se vám na lidech vrásky? A líbí se vám vrásky na sobě? Já mám vrásky ráda. Odjakživa mi přišly zajímavé. Zrcadlí duši, jsou otiskem našeho života vepsaného do tváře, odráží to, jací jsme i jací jsme byli, jakou mimiku nejčastěji používáme. Ukazují, jestli se víc smějeme, nebo mračíme. Vrásky i šedé vlasy nám připomínají, že čas neustále běží a že právě tak jako každá životní etapa má své kouzlo, tak i vaše tvář má vždy své půvaby. Nejradostnější je brát se takoví, jací zrovna jsme.

Umění mít rád svou nedokonalost

Člověk zná sám sebe jen z pár úhlů, které mu poskytuje pohled do zrcadla. Často býváme překvapeni, když na fotkách zjistíme, jak naše postava a vlasy vypadají zezadu. Můžeme mít pocit, že to nejsme my. Lidem okolo na tom ale nepřijde vůbec nic zvláštního, ti nás pochopitelně znají ze všech stran. Prohlédněte si fotky, na kterých jste, a posuďte, jak jste na nich se sebou spokojeni. Pokud se sami sobě na fotce nelíbíte, zkuste najít alespoň jednu věc, kterou na sobě můžete pochválit. Věřím, že čím více se na fotku sebe budete dívat, tím víc takových věcí najdete, až nakonec uvidíte, že vám to sluší.

Pár tipů, jak se sám sobě líbit na fotkách

1. Poznávám detailněji svůj obličej, ideálně z různých úhlů.
2. Nebojím se projevit emoce. Fotky získají energii a náboj.
3. Zachovávám při focení přirozený postoj, zbytečně se nehrbím ani se nesnažím napodobit prkno.
4. Zapomenu na to, jak by se „měl“ člověk tvářit, a snažím se zachovat přirozený výraz tak, jak se zrovna cítím.
5. Nechám se fotit spíše z lehkého nadhledu než z podhledu, nikdo nechce víc brad. :)
6. Když vidím foťák, nezkoprním ani se nestydím. Není k tomu žádný důvod. Uvolním se, jako když byl foťák v nedohlednu.

Snadno se řekne. K tomu, aby nám to i snadno šlo, pomáhá jen praxe a vědomí, že si přejeme zachovat hezkou vzpomínku. Přeji všem, ať se máme rádi takoví, jací jsme, i s nedokonalostmi, jak my tomu říkáme, ačkoliv dokonalí dávno už přeci jsme.