Ještě donedávna by málokoho napadlo, že by mohly existovat jiné peníze než ty, co máme v peněženkách a na bankovních účtech. Pak přišel bitcoin, další kryptoměny a člověk se začíná dozvídat, že k běžným penězům existují alternativy. Málokdo dnes ale ví, že do konce třináctého století existovaly vedle sebe dva druhy měn – jedna na použití na cestách, mimo domov, a pak ty místní, které se používaly doma.

Ty první byly vydávané centrální autoritou. Vyráběly se nejčastěji z drahého kovu a kromě směny plnily i funkci uložení hodnoty. Místní měny měly různou formu. Často to byly stvrzenky o uložení výpěstků či poukázky určené k transakcím na trzích, které měly časově omezenou hodnotu. Nemělo tak smysl je mít pod matrací. Největší užitek měly, když se pustily do oběhu, čímž podněcovaly směnu, tím hospodářskou činnost a bohatnutí zúčastněných lidí. Příběhy místních měn jsou fascinující, neboť opakovaně dokázaly stav totálního zmaru proměnit na prosperitu a bohatství.
Valná většina směny dnešního zboží probíhá prostřednictvím těch centrálně vydávaných měn. Za jejich používání platíme, protože je centrální banky do oběhu půjčují na úrok. Kromě toho – jak jsem psal v druhém díle tohoto seriálu – napomáhají k odvádění hodnoty z našich domovů. Tohoto fenoménu si můžete všimnout vždy, když nakoupíte u nějaké velké firmy se sídlem mimo váš domov v porovnání s nákupem u místních. Zatímco v prvním případě odcházejí vaše peníze neznámo kam, tak v druhém případě jich velká část zůstává doma, kde přispívá ke zvyšování kvality života v obci. Místní měny byly stvořeny právě s cílem podpory místní ekonomiky.
Lidé si této unikátní úlohy místních měn všímají především právě v dobách ekonomických krizí. Narazíte na ně pod různými přívlastky – alternativní, místní, svobodné, sociální, zelené nebo doplňkové. Od konce 13. století byly napříč Evropou zakázány a k jejich novodobé renesanci začalo docházet až ve 30. letech 19. století.
Druhá vlna obrození pak přišla za velké hospodářské krize o zhruba sto let později, další potom v 70. letech 20. století a zatím poslední po hospodářské krizi v roce 2008. V roce 1973 vznikla v Japonsku první časová banka, která definovala jako měnu čas. Fungovalo to tak, že účastníci získávali za každou odpracovanou hodinu „hodinový kredit“, který si mohli v systému kdykoliv v budoucnu vybrat. Dalším milníkem byl vznik systému LETS (Local Exchange Trading System) v roce 1983 v Kanadě.
Dnes vám chci převyprávět dva příběhy z ne tak dávné historie, kdy místní měny zvrátily vývoj, firmám zajistily prosperitu, lidem práci, řadu z nich vyvedly z chudoby a nezřídka zabránily ekonomickému kolapsu. Oba příklady jsou od našich sousedů – první z Bavorska, druhý z Tyrolska.

Schwanenkirchenská wära

Jak jsem psal, místní měny se objevují nejčastěji v obdobích ekonomických krizí v místech, kde ekonomika postavená na centrálně vydávaných měnách začne ztrácet dech. Jedním z takových období a míst bylo Německo po první světové válce. V té době zde klesaly v důsledku krize ceny zboží a ti, kteří měli peníze, nenakupovali, neboť čekali, že ceny ještě dále klesnou. To prohlubovalo depresi a nedostatek státní měny – říšské marky.

Celý článek si můžete přečíst v Pravém domácím časopisu č. 4/2022
K zakoupení v digitální verzi ZDE.