Mentální jazyky: Po kom to dítě sakra je?

Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře Pravého domácího časopisu, už víte, co jsou tzv. „mentální jazyky“. Psali jsme o nich ZDE, vzpomínáte? Určují, jestli je člověk typ racionální či iracionální, kdy se projevuje jako introvert a kdy jako extrovert, jestli je zemitého založení nebo spíše vzdušnější povahy, jestli má etické předpoklady či logické dovednosti… Tentokrát si zaostříme na děti. Rozbor mentálního typu dítěte vám totiž ukáže, jakými fázemi dítě prochází, kterým mentálním jazykem se řídí, kterým mluví, kterým se orientuje, na který slyší, kterým se brání, který ho stresuje či naopak motivuje. Pokud tohle všechno víte, komunikace s vaším potomkem pak jde jako po másle…

Mentální jazyky: Po kom to dítě sakra je?

Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře Pravého domácího časopisu, už víte, co jsou tzv. „mentální jazyky“. Psali jsme o nich ZDE, vzpomínáte? Určují, jestli je člověk typ racionální či iracionální, kdy se projevuje jako introvert a kdy jako extrovert, jestli je zemitého založení nebo spíše vzdušnější povahy, jestli má etické předpoklady či logické dovednosti… Tentokrát si zaostříme na děti. Rozbor mentálního typu dítěte vám totiž ukáže, jakými fázemi dítě prochází, kterým mentálním jazykem se řídí, kterým mluví, kterým se orientuje, na který slyší, kterým se brání, který ho stresuje či naopak motivuje. Pokud tohle všechno víte, komunikace s vaším potomkem pak jde jako po másle…

Text: Alexandra Polarczyk, Kateřina Stojaspalová

Honzík dřív běhá, Maruška dřív mluví

Každý typ dítěte má své vnímání světa a způsob vyjádření. Jeden typ vnímá svět skrze hmotu, vyjadřuje se doteky. Jiný typ skrze vztahy a vyjadřuje se emocionálně. Další typ vnímá a mluví velmi logicky. Některé děti jsou velmi přítomné, nic jim neunikne a všeho si všímají, zatímco jiné děti tzv. „létají v oblacích“.

Nelze tedy všem měřit stejným metrem a vžitá představa, že k sourozencům by rodiče měli přistupovat totožně, je mýtus. Znalost mentálního typu pomáhá rodičům přistupovat k dítěti individuálně a rodiče pak nemají potřebu dítě stále s někým srovnávat.

Škola základ zmatků

Také školy kladou velký důraz na stejné výsledky, stejný postup práce, stejné zadání. To ale není funkční, protože každé dítě potřebuje jiný přístup. Racionální typy dětí zvládají lépe systém a prospívá jim, když jsou vedeny k pravidelnosti a k dokončování. Naopak iracionální typy potřebují nepravidelnost, dělat více věcí najednou, změnu činnosti, aby tu předešlou mohly dokončit. Některé typy lépe pracují o samotě, jiné potřebují pracovat ve skupince. Unifikace nemůže fungovat, důležitá je rozmanitost stylů učení. Mentální jazyky vysvětlují výhody odlišností a vedou nás k tomu, jak s nimi pracovat.

Každý typ má svou vnitřní a vnější motivaci. Pokud víme, k jakému typu dítě patří, pak vědomě volíme způsob vnější motivace a vedeme dítě ke správnému rozvoji jeho vnitřní motivace. To se hodí jak ve výchově, tak ve škole. Například dnes oblíbený styl komunikace podle knihy Respektovat a být respektován nevyhovuje všem typům stejně. Jsou totiž typy, které empatii nechápou a vyhovuje jim lépe povel, výzva, příkaz či emocionální hodnocení namísto vysvětlení pocitů.

Po tatínkovi, nebo po mamince?

Někdy se stává, že rodiče vkládají do výchovy své maximum, ale u dítěte se to stejně míjí účinkem. Vězte, že chování dítěte se nevztahuje jen k matce či otci, určité projevy nejsou vizitkou rodičů, ani důsledkem jejich výchovy, ale přirozeným projevem typu dítěte. Rodiče se za chování dítěte nemusí stydět a hledat odpověď na otázku: „Po kom to dítě sakra je?“ Po nikom. Je prostě svůj typ. A projevy chování, které se rodiči nelíbí, se mohou jednoduše líbit někomu jinému.

Mentální typologie jasně ukazuje, v čem dítě vyniká či pravděpodobně bude vynikat, což se hodí obzvláště v období vzdoru či puberty, kdy se rodiče děsí, že dítě zůstane stále stejným raubířem. Nezůstane, typ se vyvíjí a dítě pouze prochází určitým obdobím, osahává si a zkouší něco, co potom zaručeně opustí. Toto vědomí rodičům dává určitý nadhled a díky typologickému rozboru mohou nahlédnout do tabulky s nastavením všech fází typu dítěte, kde uvidí souvislost s chováním dítěte a jeho aktuální fází.

Potřebuje dítě to samé co já?  

Dítě si někdy potřebuje projít určitými zkušenostmi, které se rodiči mohou jevit jako drastické, ale pro typ dítěte mohou být velmi důležité, a navíc dítě může z krizové situace najít úplně jiné východisko, než by rodiče kdy napadlo. Rodič se tedy nemusí bát, že ta zkušenost dítěti ublíží. Jindy rodiče říkají: „To musíš znát, to se ti jednou v životě bude hodit“, jenže to říkají z hlediska svého typu, nikoliv typu dítěte, které tuto zkušenost třeba vůbec do života nepotřebuje.

Nebude to přetvářka? Rodiče se nemusí měnit a hrát si na jiný typ, aby k dítěti více pasovali. Rodiče naopak musí zůstat sami sebou. Nejprve musí oddělit svůj typ od typu dítěte, aby viděli tu vazbu a pochopili, čím se vzájemně obohacují a čím ne. A pak rodiče nepřebírají zodpovědnost za to, co je dané. Navíc každý typ má k sobě více či méně kompatibilní mentální protějšky, takže i když třeba v rodině taková kompatibilita není, dítě bude kompatibilní s někým jiným ze svého okolí.