Markéta Pavleje alias Kitchenette: Dětem se nedivím, že ve školní jídelně vegetariánsky nejedí

Jako by letěla raketovou rychlostí, stíhala několik životů najednou a ještě si uměla užívat kouzla přítomného okamžiku. Markéta Pavleje je úspěšná foodblogerka, která umí snad i víc než devatero řemesel. Je také mámou tří dětí a díky včelám má zvířat vlastně nespočetně – když pomineme 3 psy, 2 kočky a koně.

Markéta Pavleje alias Kitchenette: Dětem se nedivím, že ve školní jídelně vegetariánsky nejedí

Markéta Pavleje (38) – Žije v Praze v Hlubočepích. Po škole pracovala v módní branži jako makeup artist. Po 12 letech tuto úspěšnou kariéru opustila, aby si našla svou cestu – jak žít svůj koníček, vaření a fotografování i podnikat zároveň. Od roku 2012 píše blog o vaření kitchenette.cz. O dva roky později vydala svou první autorskou knihu a otevřela e-shop kitchenetteshop.cz, který prodává výjimečné předměty ze světa vaření i tvoření domova a estetiky. Později se stala spoluautorkou kuchařky Gastrokroužek a vydala pod svým vydavatelstvím 3 vegetariánské kuchařky od autorů Green Kitchen Story. Pracuje jako food fotografka. Působí jako influencerka na instagramu @kitchenettehome.

Má na sobě černé „rollingstoneovské“ tričko, které se díky červenému vyplazenému jazyku symbolicky hodí jak k tématu o chutích, tak ke kvapíku v hektických dnech. „Pořád jsem teď v poklusu,“ říká. Zabrousili jsme k domácímu vzdělávání, vrátili se do Indonésie a nově i k pomoci psům na Ukrajině. Párkrát se omluví, že pořád mluví, a mluví. Žena k nezastavení. Hurá.

Vaše hudební triko se hodí k tématu jídla i ochutnávání.

No jo, takové teenagerské triko. Koupily jsme si s dcerou společně stejné, každá jedno. Měla narozeniny, byly jsme spolu něco vybírat. Mám dva syny, dcera je prvorozená. Občas si užijeme holčičí chvilku pro sebe. Je jí dvanáct let, už je v pubertě, ale máme spolu moc hezký vztah.

 Desáté narozeniny slaví váš blog o jídle. A třeba instagramový účet má dnes přes 84 tisíc sledujících. Slavíte?

 Upřímně řečeno jste mi desetileté výročí připomněl teď vy. Ani jsem si ho v současném tlaku neuvědomila, neprocítila. Zakládala jsem blog v roce 2012 v únoru, vlastně v období těsně, než teď začala válka na Ukrajině. Kvůli válce jsem se přepnula úplně někam jinam. Ubytovali jsme u nás šestičlennou rodinu, a ještě teď mi zabere 99 procent času pomoc zvířatům na Ukrajině.

 Stojíte za vznikem spolčení „Pomoc zvířatům UA“, která tam doručuje krmivo a koordinuje nabídky ubytování se zvířaty v Česku. Proč?

 Naše aliance vznikla spojením několika různých neziskovek a jednotlivců, kteří dali síly dohromady. Sama jsem začala aktivně pomáhat zvířatům někdy před rokem v Indonésii, kde jsme tehdy žili půl roku celá rodina. Vlastně bych měla poděkovat svým followerům na sociálních sítích, kteří mě tenkrát podpořili i finančně v rámci veterinárních ošetření, když jsem našla třeba zraněné štěňátko. Na to konto pak vznikla i malá neziskovka, se kterou jsem rozhodně neměla ambice zachraňovat svět. Začali jsme tam ale vyrábět charitativní produkty s tématikou zvířat, a už jsme adoptovali do Evropy čtrnáct nebo patnáct pejsků.

 Když jsme nedávno domlouvali termín rozhovoru, plánovala jste cestu na Ukrajinu. Jak to dopadlo?

 V Užhorodu jsme měli organizovat budování karanténní stanice, ale cestu jsme kvůli rozhodnutí Státní veterinární komory nakonec zarazili. Nedávalo smysl, abych tam vezla jenom pár pytlů granulí. Příští týden (v první polovině dubna, pozn. red.) ale povezeme do místního útulku kotce pro psy, které se právě dokončují.

Celý článek si můžete přečíst v Pravém domácím časopisu č. 5/2022.
Předplatit si ho můžete ZDE a začátkem května je u vás ve schránce.
K zakoupení v digitální verzi zde.