Léto, čas zavařování

Když před půl rokem dorazil do redakce dopis od čtenářky, která se s námi – a s vámi – chtěla podělit o recepty na konzervování ovoce z dob jejího mládí, zrodil se nápad na hlavní téma letního čísla – zavařování. Sousloví „okurková sezona“ nevzniklo jen tak a mám takový pocit, že leckdo z vás právě dotáhl víčko na poslední sklenici dnešní várky a s úlevou zasedl k odpočinku u kávy a časopisu.

Léto, čas zavařování

Jako malá jsem trávila každé prázdniny na Šumavě. Jezdila jsem tam s babičkou a dědou k příbuzným, do chalupy, kde žily tři generace. Nebylo výjimkou, že se nás k jídlu u stolu sešlo víc než deset. Pro mé dětské oči, zvyklé dívat se na svět perspektivou tříčlenné domácnosti, se tam vše odehrávalo ve velkém. Brambory měli v pytlích, sádlo v prádelním hrnci, chleba se každý den snědly dva poctivé, kulaté, šumavské bochníky a těsto na knedlíky a koláče se zadělávalo do veliké mísy nebo raději rovnou do dvou. Letní zavařování probíhalo v podobných měřítkách. Maliny jsme nosili z lesa po kýblech, okurek z pařníku každý den dva velké lavory. Mytí lahví, vymačkávání šťávy, kartáčkování okurek či plnění sklenic byla naše každodenní prázdninová náplň. Asi by se slušelo dodat, že mě to vlastně docela bavilo. A lahví a sklenic na policích ve sklepě utěšeně přibývalo. Když jsme se pak vraceli z prázdnin domů, chudák náš starý žigulík měl co dělat, aby naše výdobytky vůbec uvezl.

[time-restrict on="2019-08-07"]

Moje babička pak, zřejmě inspirována šumavským pobytem, pokračovala v podobném tempu i doma až do podzimu, jablka, hrušky, prostě dokud bylo co, zavařovala. Sklenice kompotů nejen že nám přibývaly, ony se hromadily. V dětství jsem měla pocit, že láhev domácí malinovky v kuchyni po celý rok je úplně běžná věc. A nesnášela jsem kompoty. Prošla jsem životní etapou, kdy jsem nezavařovala – když jsem chtěla palačinky, přidala jsem marmeládu na nákupní seznam k vejcím a mléku – abych po letech znovu objevila kouzlo a neopakovatelnost domácích zavařenin z produkce vlastní zahrady. Vážím si toho, že si na naší zahradě našly zcela samy své místo maliny, i když je zdaleka nesklízím v množství, které by stačilo byť na jedinou sklenici šťávy. Raduju se, jak mi rostou okurky, a těším se, až je naskládám do sklenic s barevnými oky nakrájených mrkví s cibulí a podle šumavského receptu odpočítám do každé patřičný počet kuliček koření. A s díky přijímám i přebytky třešní a rybízů ze sousedních zahrad. A zavařuji. Snažím se to ale nepřehánět, co nejvíc ovoce a zeleniny konzumovat za čerstva a teprve to, co nestihneme sníst, zavařím. Obvykle nám zásoby nevydrží ani do jara, ve spíži se nám rozhodně nic nehromadí. Naše děti totiž milují kompoty.

[/time-restrict]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/08

jako součást hlavního tématu čísla Zavařování

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Pro Pravý domácí časopis fotím – s velkou radostí, píšu – s velkou pokorou a pracuji jako editorka – s velkým nasazením. O co více je v časopise pro čtenáře viditelná stopa fotografa – však fotka má moc povědět nepopsané i nepopsatelné, o to méně jsou rozeznatelné otisky práce editora, který v pozadí dohlíží na správnou délku textů, správné rozlišení obrázků a správné dodržování termínů.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné