Krása kovu a kamene

Sešly jsme se kdysi s kamarádkou v kavárně a já si hned v prvním okamžiku všimla jejího šperku. Stříbrnočerný kov a kámen růženín, které něčí šikovná ruka citlivě spojila do podoby anděla. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči a v duchu si přála mít taky něco tak krásného. To bylo mé první setkání se šperky Jitky Dvořákové. S ní osobně jsem se setkala až o rok později a milou blondýnku poprosila o speciální brož a náušnice. Nebránila se, naopak brala mé přání jako výzvu. Když jsem se potom s Jitkou sešla kvůli rozhovoru, mé sympatie k ní ještě vzrostly.

Krása kovu a kamene

Jitko, jak ses dostala k tomu, že vytváříš tak krásné věci?

Chodím už dlouho tady do Čelákovic do Labyrintu na keramiku. Člověk něco tvoří a u toho relaxuje. Potom ke mně párkrát přišla informace, že někdo někde dělá cínované šperky, snad i Mirka (lektorka keramiky v Labyrintu) mi o tom říkala. Já vlastně ani sama už nevím, jak ta myšlenka vznikla, ale zkrátka jsem se jednou přihlásila na kurz. A bylo to. Moc se mi to líbilo a baví mě to.

Takže nejsi původem šperkařka. Co je tedy tvé původní povolání?

Vystudovala jsem VŠCHT a dlouhá léta jsem dělala v léčivech. Taky jsem jednu dobu učila chemii a angličtinu, to když jsem byla na mateřské. Posledních dvacet let pracuji v centru pro umělé oplodnění. Dřív jsem měla na starost biochemickou laboratoř, teď už tam chodím jen občas a starám se o některé statistiky. A jsem za to vděčná. Na jednu stranu mám určitou zodpovědnost a udržuju si kontakt s lidmi, což mi pomáhá, abych úplně nezvlčila. Na druhou stranu mám velkou volnost. Samozřejmě musím dodržovat termíny, ale třeba když je venku sluníčko, můžu si vyjet na kole a práci udělat večer.

IMG_20170301_155837 IMG_20170301_155924   

Vraťme se zpátky ke šperkům. Na kurzu ses naučila všechno, co potřebuješ?

Ano, byl to jednodenní kurz, na kterém nám paní lektorka vysvětlila, jak to dělat, aby šperky držely pohromadě. To je celé. Dál už je to na každém. Jsou to desítky pokusů a omylů při práci s cínem a pájkou. Je to děsná piplačka, než člověk získá určitou zručnost a zjistí správnou teplotu, kdy cín je už vhodný ke zpracování, ale ještě úplně neteče. Vlastně se jedná o Tiffany techniku. Vitráže se vyráběly zalitím skel do olova. V současné době se nezalévá do olova, ale jednotlivé díly skla se pomocí lepicích měděných pásek a cínu skládají a spojují do celků. A někoho napadlo tuto techniku využít při výrobě šperků. V tomto případě ale potom musí následovat – na rozdíl od vitráží – zpevnění pomocí drátků, aby se šperk „nerozsypal“ při prvním použití.

Jak dlouho se už tvorbě šperků věnuješ?

Tři roky, přesněji řečeno tři zimy. Je to tak, že přes léto na šperky nesáhnu. Jsem člověk, který potřebuje být hodně venku. Hraju tenis, jezdím hodně na kole, chodím ráda na výlety. Chuť sednout si k pájce dostávám až tak v listopadu, když je ošklivo.

Pracuješ hodně s kameny. Měla jsi už dřív ke kamenům vztah, znala jsi je, nebo ses s nimi začala seznamovat až v souvislosti se šperky?

Ne, dříve jsem se o ně nezajímala, jen se mi líbily. Teď je to o tom, že jdu někam vybírat kameny. Když mě nějaký zaujme, zjistím si, co je to za kámen a třeba něco o něm. Ale nebylo to tak, že bych se je cíleně učila poznat, to je ten, to je ten. Jak ke mně přicházejí, tak se s nimi seznamuju. Objevit ty správné zdroje není jednoduché. Kameny jsou v současné době k mání skoro všude, ale jsou často dost předražené. Naštěstí už jsem našla pár míst, kam chodím kameny kupovat. Brát je do ruky a vybírat ten správný, to mám ráda.

Dá se říct, že už máš svůj autorský styl?

Nevím, své věci si poznám. I kamarádky mi říkají, že moje šperky poznají. Mám ráda motivy květin, listů, stromů. Ale nedokážu říct, že se jedná o můj autorský styl.

Jestli se jedná či nejedná o Jitčin autorský styl, to vlastně ani není důležité. Hlavní je, že Jitce dělá tvorba šperků radost a činí její život bohatším. A že se cítí dobře, když může svůj šperk někomu darovat nebo když si ho od ní někdo koupí a udělá tím radost sobě nebo někomu dalšímu. A tak se ta radost řetězí, rozvíjí, šíří. A na počátku stojí Jitka, která tvoří krásu a posílá radost, dovnitř i ven. Jak jinak se může cítit než radostně?

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné