Kolik spotřebujeme vody splachováním WC aneb mohou sloužit lidské exkrementy jako hnojivo?

„… V přirozeném systému je vše v koloběhu, nevzniká odpad. Exkrement jednoho organismu je potravou druhého. Lidstvo vytváří odpad, protože trváme na ignorování přirozených systémů, na kterých jsme závislí…“, volně přeloženo z Příručky k člověčímu hnojivu (Humanure Handbook).

Kolik spotřebujeme vody splachováním WC aneb mohou sloužit lidské exkrementy jako hnojivo?

„… V přirozeném systému je vše v koloběhu, nevzniká odpad. Exkrement jednoho organismu je potravou druhého. Lidstvo vytváří odpad, protože trváme na ignorování přirozených systémů, na kterých jsme závislí…“, volně přeloženo z Příručky k člověčímu hnojivu (Humanure Handbook).

Úvaha o hovně

Markéta Davidová

Co je tuhý lidský exkrement? Je to ten nejodpornější odpad, co se musí honem rychle spláchnout? Či jen nějaká obyčejná smradlavá hromádka, co nestojí za řeč? Anebo je to hnojivo plné živin, které lze vrátit zpátky do půdy, aby z něj vyrostly plodiny, které zase sníme, vyloučíme a znovu dokola? A to celé, aniž bychom jediným bobkem znečistili kapku pitné vody?

Možná jste už narazili na teorii přirovnávající lidstvo k patogenním organismům. „… mnohonásobné rozmnožování se, bezmyšlenkovité konzumování a vytváření odpadu bez ohledu na zdraví svého hostitele – planety Země,“ zmiňuje typické znaky chování parazitů i Joseph Jenkins ve své knize Humanure handbook. Nechci s ním vůbec polemizovat, zda globální oteplování je skutečně obrannou reakcí Země na lidskou nákazu – něco jako když se tělo brání nemoci zvýšenou teplotou, ani zda nakonec vyhrajeme nad planetou my, nebo planeta nad námi… V obou případech je to ostatně dost na hovno. Uvádím to zde proto, že i celá ta knížka je vlastně o hovně.

Promiňte mi naposledy to ošklivé slovo. Ani mně nezní hezky. Proto už ho od teď budu nazývat stejně jako Joseph – člověčí hnojivo, humane manure. Snad toto je ten úhel pohledu, který změní naše pravidelné ranní parazitování na symbiózu.

Místo vody piliny

Ještě pořád vám připadá hnusné dívat se na mazlavé hovínko, ze kterého se ještě kouří a obletují ho mouchy, jako na vzácný materiál plný živin? Jako na lidský hnůj?! Tak se na něj tedy nedívejme. Šup na něj hrnek pilin, lopatku rašeliny či jiný uhlíkatý organický materiál, pořádnou vrstvu, ať se nasákne i moč a nesmrdí to, a až bude kyblík plný, honem s ním ven, nechat pár týdnů odstát, pak na zvláštní kompost a po dvou třech letech je z něj při správném zacházení docela kvalitní humus. Ten pak můžeme klidně prdnout třeba pod kytičky či ke stromkům.

Cože?! Myslím to vážně? Shromažďovat si doma kýbl exkrementů a ještě se s tím pak někam nosit, za rok přehazovat, hrabat se v ho…? Trochu šílená představa, když jsme doteď byli zvyklí „to“, co z nás vylezlo, spláchnout nemilosrdně do hlubin kanalizace, mnohdy aniž bychom to koutkem oka zahlédli, bez uvažování nad tím, že jsme s každým spláchnutím připravili půdu o hromádku živin a zapříčinili tak v konečném důsledku výrobu umělých hnojiv a ještě k tomu jsme znečistili i pěkných pár litrů pitné vody. Víte, že prosplachujeme zhruba třetinu celkové spotřeby vody? Ano, celou třetinu pitné vody pošleme rovnou do kanálu! To je ostatně také dost peněz, pokud nás snad čtou i nějací materialisté…

Vězte však, že výše popsaný, pro někoho snad až příliš kontaktní, princip vynášené pilinové toalety je pouze tou nejjednodušší a nejlevnější cestou, jak povýšit naše fekálie na užitečné hnojivo. Dnes už je na trhu nepřeberné množství kompostovacích či separačních toalet, ze kterých se dá vyjmout jednou za pár měsíců až let rovnou hotová hromádka voňavého humusu, díky čemuž tak nemusíme přijít se svou potřebou vůbec do styku. Tyto toalety vypadají přitom podobně jako obyčejný běloskvoucí záchod. Jsou to už ovšem dražší řešení jdoucí do desetitisíců.

Na velkou, pardon, druhou stranu, ušetříme za vývoz jímky, potažmo výkopy a kanalizaci. A když zkusíme nesplachovat, zezačátku třeba jen na chatě, v létě, možná bude bohatší nejen půda na naší zahrádce. Možná budeme bohatší i my o pocit, že už jen prachsprostě neparazitujeme, že respektujeme uzavřený koloběh přírody a možná díky tomu přežijeme my i ta naše matička Země aspoň do doby, než vyrostou naše vnoučata… Nebo se tu na to všechno můžeme prostě vysr…

Jak si dojít na pilinovou toaletu alias PILIŇÁK:

Piliňák venku může vypadat jako klasická kadibudka, ve vnitřních prostorách jako jednoduchá dřevěná bedýnka. Středobodem je tu velký plastový kbelík, třeba od barvy, který budeme při objemu 40 litrů u čtyřčlenné rodiny vynášet cca jednou za týden, ale nejlepší je každý den.

Na dno a na zásyp každé potřeby se hodí piliny z prořezu syrového dřeva, tedy bez chemie. Piliny nasáknou vlhkost, zamezí úniku pachů a celá hmota pak lépe kompostuje, protože se vyváží poměr uhlíku a dusíku. Dá se použít i rašelina, k dostání v zahradnictví, přičemž 1 kg rašeliny nasaje dvacet litrů vody. Toaletní papír se hází také dovnitř.

Než kýbl vyklopíme na kompost, necháme ho pár týdnů odstát s pootevřeným víkem, odpařit a zabydlet mikroorganismy a hmyzem. Pak vyklopíme na speciální kompost, na jehož dno a mezi jednotlivé vrstvy dáváme seno, slámu a necháme minimálně půl roku kompostovat pod stříškou, aby nedocházelo ke splavování do půdy. Následně můžeme přeházet na nezastřešené místo a nechat ještě rok dva kompostovat. Objem hnojiva s pilinami čtyřčlenné rodiny se za jeden rok pohybuje kolem 1 m³.

Petr Skořepa, Škola přírodního stavitelství

Pilinový záchod nám funguje výborně. Používáme jej již 5 let a máme ho už dokonce ve 3 domech. Když se správně papá a zasypává, tak opravdu nesmrdí, ale občas po návštěvách musíme dlouho větrat, však myslím, že to je jedno, zda pak máte splachovací nebo kompostovací… Vynáším jej tak jednou za týden až dva a mohu jít klidně ve svátečním oblečení, nezašpiním se, akoráte nesmím zakopnout :). Poté jej vypláchnu vodou a vysypu opět pilinami jako pekáč na koláč :). Čistý, prázdný záchod vždy udělá radost. A jelikož má žena touží již 5 let po splachovacím, a né, že zase vymyslím nějakou chujovinu :), tak už pracuji na splachovacím WC s bioplynkou venku vyhřívanou kompostem.

Koukněte na:

humanurehandbook.com- Příručka k člověčímu hnojivu s průvodcem jeho kompostování ke stažení, spousta fotek, videí, zkušeností… http://www.domyzeslamyahliny.cz/?p=412- Praktický návod od Honzy Pospíšila, který má piliňák už několik let. www.ecoshop.cz- Široká nabídka kompostovacích či separačních toalet, co vypadají jako ty splachovací. www.ekovesnice.cz- Zde najdete nejen ručně vyrobené dřevěné piliňáky od Petra Skořepy.