Když nejde jen o koupání

Když je léto a venkovní teplota neklesne pod třicet stupňů ve stínu, člověku nepřijde vůbec divné, že si zajde k vodě, roztáhne deku, převlékne se do plavek a skočí do vody. Celou dobu si říká, jaká je to paráda, takhle se vykoupat. Má-li jeden děti, je koupání v přírodním koupališti ještě opepřeno nějakou tou hrou nebo se alespoň staví hrady a vodní příkopy. Asi bychom marně hledali někoho, kdo to nemá rád a kdo si teď nedokáže vybavit podobný zážitek u vody a necítí v nose tu podivnou letní vůni vody s rozvířeným bahnem.

Když nejde jen o koupání

Jak to vše začalo?

Jednoho letního dne jsem si sedl do písku a zadíval se na slunko zapadající nad vodní hladinou. Ve vzduchu poletovali pištící rorýsi a vlaštovky si za letu smáčely bříška. Byla to taková ta kýčovitá letní idylka, kdy mě napadlo, že se mi to tak líbí, že bych to mohl mít každý den. No, a protože nemám od slov daleko k činům, po příjezdu domů jsem rodině suše oznámil, že se budu letos každý den chodit koupat do našeho písáku. Žena si myslela své, ostatně jako vždy, když přijdu s podobným plánem, a tak z toho měl radost jen náš nejmladší syn, který se okamžitě ptal, jestli může jezdit se mnou.

Zprvu to byla docela zábava, byly prázdniny a já mohl trávit u vody hodně času. Bylo teplo a všude kolem mě bylo stále hodně lidí bez ohledu na čas, kdy jsem se šel koupat. Bavilo mě plavat, určil jsem si tedy trasu a každý den jsem si ji odplaval. Jak jsem se zlepšoval v plavání, postupně jsem si trasu prodlužoval a nakonec jsem plaval asi pět kilometrů. K vodě začalo jezdit méně lidí a já začal poznávat ty, kdo jezdili stejně pravidelně jako já. Začali jsme se zdravit a bylo to moc fajn.

Nastává změna – už nejde jen o koupání

Potom přišlo září, toho času krásné a teplé. Stále jsem si své plavání užíval a jediné, co jsem musel řešit, byl nedostatek volného času. Musel jsem si upravit rozvrh a často jsem chodil do vody až hodně po osmé hodině večer. Teď už jsem byl u vody často sám a začal jsem pozorovat změnu, která plnou silou udeřila o něco později, ale již koncem září byla znatelná.

Začalo to změnou barvy vody, která byla celé léto zkalená pískem od hrajících si dětí. Najednou si písek sedl a voda se vyčistila. Byla průzračná a já v ní mohl sledovat ryby nebo jen kameny na dně. Potom se začalo ochlazovat, nejdříve vzduch. Už jsem nechodil k vodě jen v tričku a kraťasech, byla by mi zima. Voda si stále držela svou příjemnou letní teplotu, tak jsem ochlazování neřešil. Musel jsem jen častěji doma vysvětlovat, co to dělám a hlavně proč. Tenkrát jsem to ještě pořádně nevěděl, tak jsem situaci uklidňoval tím, že jsem si stanovoval termíny, kdy skončím. Nejdříve to bylo koncem září, potom až začne padat listí, pak až opadá všechno listí, dále v listopadu atd.

Patřím sem a je to tak dobře

Ano, opravdu jsem chodil plavat každý den. A každým dnem to bylo lepší a lepší. Když jste totiž ve vodě, je vám jedno, jaké je počasí venku na vzduchu. Může klidně foukat vítr, nebo dokonce pršet a vám je ve vodě stále stejně, příjemně. Přišly dny, kdy jsem byl široko daleko sám, přestali chodit už i pejskaři, protože kdo by venčil psa v listopadové plískanici. Tady to pro mě začalo být opravdu zajímavé. Začal jsem si totiž uvědomovat, jak se šidíme a ochuzujeme o takovéhle zážitky.

Zkuste si to představit, stojím po pás ve vodě, která je čistá jako horská bystřina a stejně tak studená. Vidím na dno, kde se povalují a pomalu rozkládají listy ze stromů v okolí. Vítr dělá na vodě vlny jako na Balatonu a do toho prší z oblohy, která má olověnou barvu. V tu chvíli si uvědomuji, že teď jsem součástí přírody, že jsem na toto místo chodil tak dlouho, že mě už považuje za domácího. Cítím úplné splynutí a souznění s prostředím. Jsem opravdu šťastný a uvolněný, prostě jen jsem a vím, že jsem tu správně.

Radost pro tělo i duši

Nakonec jsem to vydržel až do zámrzu a to mi věřte, že takový písečák zamrzá hodně pomalu a hodně dlouho. První ledy jsem ještě prorážel a přestal jsem chodit plavat, až když už led pode mnou nepraskal. Byl to úžasný čas a nikdy na to asi nezapomenu. Bylo to dobré nejen pro mé tělo, které se postupem času zpevnilo a za celou dobu jsem ani jednou nestonal a nechytil jsem ani rýmu, ale i pro duši. Začal jsem si uvědomovat zajímavé souvislosti života a v praxi jsem si mohl ověřit mnohé, co jsem do té doby jen četl v knihách.

Hurá do vody

Závěrem vám chci něco podobného doporučit. Rozhodně to totiž stojí za zkoušku. Člověk začne úplně jinak vnímat okolní svět, přestane být závislý na celé řadě moderních vymožeností typu předpovědi počasí a nepodlehne davovému šílenství, kdy lidé již od konce září začínají nosit zimní bundy a kozačky. Člověk je více sám sebou a je neuvěřitelně hrdý až pyšný na to, že to dokázal, všem a všemu navzdory. Dokázal pokořit a překonat všechny překážky, které mu společnost házela pod nohy, a jen si tak klidně plaval každý den od léta do zimy. Krásné zážitky.

vstoupil k PDČ se svojí mocnou mužskou energií, pomáhá organizačně, redakčně i autorsky. Jeho velkým tématem je bezobalový způsob života.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné