Každý jsme zodpovědný za svůj život! Nastavme si tu nejlepší možnou cestu.

V usoplené mlze jsem zaklesnutý zpomalil a nudle u nosu značila, že čas letních radovánek pominul, městem se pohybují šedočerné kabáty se zmrzlýma ušima a dny dostaly nepatřičný nádech.

Každý jsme zodpovědný za svůj život! Nastavme si tu nejlepší možnou cestu.

Podzim bilancuje jako prošedivělý vlezlý ouřada s vodnatýma očima. Občas je milej, jindy mě dost štve.

Proč se někdy zdá velmi obtížné být šťastný a naplněný?

Klíč je jednoduchý, praxe je obtížná. Nemusím používat exotické termíny a naprosto postačí představit si člověka jako bystrou říčku s čirou vodou, objímanou břehy ve stínu vzrostlých stromů. Energie námi volně proudí, jako voda korytem, ke svému cíli a poskytuje se mnoha bytostem, než vteče do moře jako do zdroje.

Jak plyne život, na jejím toku vznikají různé jevy. Hluboké tůně, meandry, místy se rozteče do šíře a podmáčí okolní luka, kde se zkalí a zahnije, aby se pomalu a postupně vrátila do svého koryta a opět pročistila, nebo si musí prokousat cestu kolem překážky, která zahradila tok.

Snad každý má možnost upravovat a směřovat tok své řeky nejlepší možnou cestou zpět do velkého Moře.

V prvé řadě je důležité nabrat dobrý směr, nastavit šířku břehů tak, aby proud příliš nespěchal, nebo naopak aby se nezměnil v bezcílný mokřad. Pokud se někdo rozhodne hromadit a neposílá dál, vytvoří jen údolní nádrž, která se bez odtoku naplní bahnem a zanikne.

V dalším bodu si můžeme upravovat energii samotného proudu podle aktuální potřeby. Poslat proud z kopce, pracovat s energií v její sexuální podstatě do té míry, že se stane nástrojem pro vyhlazení hrubého kamene či vytváření pozoruhodných a fascinujících jevů. Říčka, která si vždy najde cestu a inspiruje.

Cesta k naplněnému životu, si troufám říct, závisí na práci s vlastní sexuální energií jako s vlastní milovanou řekou. Zde jsme dostali do základu poměrně stejnou měrou, a není proto možné se vymlouvat, že někdo je více požehnaný, než jsem já.

Pokud jde o životní hybnou sílu, plodivou energii, brnění v podbřišku, kde většinu dne dřímá, mohu ji v pojetí bystré říčky dobře směřovat, udržovat čistou a svěží, nechat, ať otáčí lopatky mlýnského kola, osvěžuje vyprahlé.

Člověk a jeho tělo je břehem, korytem, uvnitř zurčí říčka.

Jaká je ta vaše?

Autor: Honza Harnoš

www.hranicar-raje.cz