Kam se ztratil kouzelný čas Vánoc našich prababiček?

Za časů našich prababiček se oslavy vánočních svátků od těch dnešních mnoho nelišily. Řada rodin dodnes dodržuje různé zvyky a tradice. Přesto jsou Vánoce v každé rodině jedinečné. Zeptala jsem se mojí babičky, jak svátky v dobách svého dětství trávila ona. Babiččino vyprávění mě pokaždé neskutečně obohatí. V době před druhou světovou válkou trávila Vánoce v chalupě na vesnici spolu se svými mladšími sourozenci, rodiči a babičkou. Tatínek byl lékárník a pracoval v Ostravě, mohl tedy z města svým dětem občas přivézt i takové poklady, jako byly například pomeranče. Živobytí bylo jinak velmi skromné.

Kam se ztratil kouzelný čas Vánoc našich prababiček?

Při výběru vánočního stromku je potřeba šetřit les

Babička vzpomínala, jak je tatínek brával do malého lesíku, který patřil k vlastnictví rodiny, vybírat vánoční stromeček. Vždy uřízl menší stromek na místě, kde jich bylo vícero pohromadě, i když se dětem třeba líbil jiný. Vybíral z hustého porostu a snažil se co nejvíc šetřit les.

Místo dnešní kolekce děti obalovaly vlašské ořechy do barevného staniolu spolu se sirkami či jinými dřívky, aby je bylo za co pověsit na stromeček, nebo se také zdobilo malými žlutými a červenými jablíčky a vykrajovanými perníčky, které upekla maminka. Pod stromečkem stával malý betlém s figurkami vystřihnutými z tvrdého papíru. Dárky se většinou kupovaly praktické – teplé ošacení, obuv, knihy, malým dětem i nějaké hračky. Babičce vždycky velkou radost udělaly knihy, už od dětství hodně četla – jsem si jistá, že to mám určitě po ní.

Také děti připravovaly svým rodičům dárky, aby je potěšily. Buď něco vyrobily samy, nebo si ušetřily nějaký ten penízek a koupily to, o čem věděly, že by tatínek či maminka ocenili. Štědrovečerní menu bylo klasické, jak jej známe dnes: hrachová polévka, bramborový salát a řízek z kapra, jablkový závin s ořechy, ovoce a jednoduché domácí cukroví. Po večeři se rozdělovaly dárky a zpívaly koledy. Babička neopomněla dodat, že tatínek zpíval falešně, neboť neměl absolutně žádný hudební sluch, ale maminka prý notovala velice hezky.

Na Štědrý večer byla nejprve obdarována zvířata

Dobrý hospodář před Štědrým večerem nejprve vždy štědře nakrmil hospodářská zvířata a teprve pak rodina zasedla k večeři. Nejinak tomu bylo i v rodině babičky. Byl to projev poděkování za to, jak dobře jim zvířata sloužila. „Tatínek se o ně vždy vzorně staral, protože věděl, že bez nich by se nám těžko žilo. Ještě před večeří vyhlédl ze dveří ven. Pokud byla jasná, světlá obloha, znamenalo to, že bude v příštím roce tmavá a dobrá úroda. Jestliže ale bylo zataženo a temno, úroda měla být bohužel světlá a tedy špatná,“ vzpomíná babička.

Po večeři chodívali rodiče na půlnoční mši, tatínek brával děti do kostela i na Boží hod dopoledne, zatímco maminka vařila. Babička vzpomínala na černouška, který kýval hlavičkou, když dostal do kasičky penízek. Bývá tam dodnes. Babiččina rodina nebyla věřící, přesto všichni o svátcích kostel rádi navštěvovali, ostatně zrovna tak jako mnozí lidé v dnešní době. Na Štěpána pak chodily zejména chudší děti koledovat, babička a její sourozenci po chalupách nechodili, ale rádi obdarovávali koledníky dobrotami i nějakými penězi.

Vyzvěděla jsem také, jak to bývalo na Mikuláše a na Silvestra. Mikuláše, anděla a čerta babička nepotkávala, přesto však s dětmi nacházeli pod polštářem ledacos dobrého, konkrétně zmiňovala lusk svatojánského chleba. To prý byla velká dobrota! Na Silvestra se pak pořádala klasická taneční zábava, které se babička poprvé zúčastnila až ve svých šestnácti letech po válce, protože během ní se oslavy nekonaly. Vzpomínala, že ale doma nikdo na půlnoc nečekal a všichni šli raději v poklidu spát.

Tradičních sedm vánočních chodů bylo poděkováním za úrodu

V křesťanské rodině manžela se už od časů praprababiček dodržuje příprava sedmi chodů. Zvyk údajně přišel odněkud z Těšínska či Polska. Manželova maminka byla vždy zvyklá chystat sedm jídel na štědrovečerní stůl. Prvním chodem byla rybí polévka, dále následovala čočka, pak fazole, hrách, štědračka, krupice a na závěr bramborový salát s kaprem. Všechny chody kromě posledního byly upraveny jako polévky a podávaly se s krutony. Celá hostina se jedla také následující den na Boží hod k obědu.

chod: Rybí polévka – tradiční polévka z kapra, ve které netradičně plavou vlašské ořechy, rozinky a kořenová zelenina

chod: Čočka – obyčejná zasmažená čočková polévka

chod: Fazole – fazolová polévka upravená obdobným způsobem jako čočka

chod: Hrách – klasický hrách na polévku upravený stejně jako předešlé luštěniny

chod: Štědračka – sladká ovocná polévka či omáčka z povidel, sušeného ovoce, zejména švestek, hrušek, jablek, rozinek, vlašských ořechů, mandlí a lískových oříšků

chod: Krupice – bílá krupičná kaše oslazená medem

chod: Bramborový salát s kaprem - bramborový salát bez majonézy a smažený kapr

Po večeři se jedly ještě i neplněné oplatky, chléb s medem, ořechy a ovoce. Na stole bylo vždy dostatek ovoce, ořechů a tradičního vánočního cukroví. Ač bylo chodů sedm, nikdo se nepřejedl, každý chod byl servírován skromně, ba spíše i symbolicky. Význam spočíval především v poděkování za úrodu s přáním, aby se dařilo i v následujícím roce. V podstatě se jednalo o uctívání základních potravin, od každého jídla se v malém množství snědlo něco. Modlitba byla samozřejmostí.

Každá rodina má své zvyky, protože bez nich bychom si Vánoce asi sotva dovedli představit. Třeba i vás něco ze starých vánočních zvyků inspirovalo. Přeji vám šťastné a veselé Vánoce!

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné