Kaligrafie - umění s vnitřní i vnější krásou

Potkat mladého člověka, který vyzařuje klid a vyrovnanost a který přesně ví, co chce i co nechce, při hovoru neklouže jen po povrchu témat a cesta za podstatou věci mu není cizí, to pokaždé znamená naději, že se světem ještě není tak zle. Takovou naději ve mně vzbudila i Anežka Hradečná.

Kaligrafie - umění s vnitřní i vnější krásou

Anežko, jak jsi se dostala ke kaligrafii?

Ke kaligrafii jsem se poprvé dostala, když jsme s kamarády na střední škole vymýšleli celotáborovou hru. Rozhodli jsme se vytvořit kouzelnickou knihu, do které budou děti získávat kouzla. Jasně, mohli bychom to vytisknout, ale to bych nebyla já. Věděla jsem, že existuje kaligrafie. Začala jsem se ji učit a vznikla kouzelnická kniha. Po skončení tábora jsem se chtěla zapsat na nějaký kaligrafický kurz. Jenže v mém okolí jsem žádný nenašla, proto jsem se začala učit sama. Zlepšovala jsem se, zlepšovala, až jsem začala učit druhé.

Takže jsi samouk, který učí? To zní skvěle. Čerpala jsi z knih a z internetu?

Ano, převážně z internetu, to je pro mě hlavní zdroj. Poslední roky se díky internetu vzdělávám i u zahraničních kaligrafů. Například jsem absolvovala šestitýdenní kurz u jednoho belgického mistra, zaměřený přímo na jedno písmo, což bylo skvělý.

Řekla bych, že druhů písem je asi nekonečné množství. Pro tebe je to otevřená cesta, jak jít pořád dál a stále se vzdělávat?

Je to tak. Ještě k tomu některá písma mají několik variant. Sama když vidím nějaké pro mě nové písmo, líbí se mi a napadne mě, kde bych ho mohla použít, naučím se ho.

A jak je to s psacími nástroji a materiálem, na který se píše?

Já tvrdím, že se dá psát vlastně čímkoliv. Důležité je také zohlednit, co se daným nástrojem tvoří. Kaligrafie se dá dělit podle různých měřítek – jestli se jedná o písma, která vycházejí z historie a opravdu tak vypadala v minulosti, nebo jestli jde o expresivní kaligrafii, kdy se tah vyvyšuje na úplně jinou úroveň. V tomto ohledu je samotná čára dokonalá, písmo už nemusí být čitelné, je to spíš o tom, že kaligrafie podtrhává myšlenku a dodává dílu emoci. Co se týče papíru, tam je nepřeberné množství možností. Lépe se píše na papír, který obsahuje klížidlo, a psaný text se pak nerozpíjí. Ale vlastně i rozpité písmo na neklíženém papíře může působit zajímavě a zapadat do tématu. Abych to shrnula: vždycky je potřeba, aby se správně potkal druh písma, nástroj, barva a papír (nebo jiný materiál). Nabídka je opravdu široká.

Cítím, že kaligrafie pro tebe nepředstavuje jen povrchovou krásu písmenek. Sama mám tenhle termín spojený spíš s Dálným východem, tam patří mezi mistrovská umění. Existuje rozdíl mezi západní a východní kaligrafií?

Hlavní rozdíl vidím právě v tom, že na Východě, jako je Čína, Japonsko nebo arabské země, má kaligrafie daleko hlubší význam, přesahující materiálno a dotýkající se duchovní oblasti. Kdežto tady v Evropě nebo v Americe je vnímána spíš vnější krása bez hledání hlubšího smyslu.

Kaligrafii se věnuješ „na plný úvazek“?

Ano. Mám nějaké zakázky a hlavně dělám kurzy, skupinové i individuální, také na různých akcích pořádám otevřené workshopy.

Dá se tím uživit?

Dá, a když se na to jde opravdu „obchodně“, tak velmi slušně – stačí se podívat do zahraničí. Ale takhle já k tomu nepřistupuju. Osobně si myslím, že široká veřejnost neví, co je dobré. Je hodně lidí, kteří učí kaligrafii, ale je méně těch, kteří ji opravdu umí.

Poprvé jsme se setkaly na jarmarku firmy Papyrea. To je krásné propojení – ruční papír a kaligrafie. 

K Papyree jsem se dostala tak, že jsem byla půl roku v Estonsku v jedné firmě, která funguje jako symbióza ručního papíru, ručního tisku a kaligrafie. Začala jsem hledat v Čechách firmu, se kterou bych mohla navázat podobnou spolupráci, a objevila jsem právě Papyreu. Jejímu majiteli Michalovi Gorecovi jsem ještě před odjezdem z Estonska napsala dopis s mým nápadem a on byl nadšený. Takže teď je naše spolupráce ve fázi zrodu.

Znáš další lidi, kteří se kaligrafii věnují? Existuje třeba nějaká komunita?

Co se týče Česka, snažím se, aby to tak bylo. Už dřív jsem kontaktovala pár kaligrafů, hlavně těch, kteří učí, s tím, že bych se s nimi ráda potkala a víc se dozvěděla, čemu se věnují. Ale nesetkala jsem se s tak pozitivní odezvou, jak jsem čekala. Znovu teď začínám oslovovat kolegy přímo a už proběhlo pár setkání – povídání o písmu u kafe nebo čaje. Rýsuje se myšlenka společného kaligrafování s hlavním cílem předávání zkušeností a také, abychom se sebe nebáli a nezůstával každý na svém písečku. Nápady jsou, uvidíme, kam je dotáhneme.

Co je kaligrafie
Kaligrafie je krásné psaní (kallos + graphein), užité umění podtrhující myšlenku textu ručně psanými písmeny. Kaligrafie je stejně široká jako samotná krása – jednou je v pravidelnosti, jindy v samotném tahu, jenž získal sílu jistotou píšícího kaligrafa. Kaligrafie je poznávání hranic písma i materiálu. Je o naslouchání slovům, nástroji a procesu tvorby.

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné