Jóga s Irenou Kubicovou: Jak se naučit pravidelnosti

Pro jazykové kurzy existuje často používaný pojem „věčný začátečník“ jako označení pro, kteří se stále začínají a nevytrvají, začínají, končí, začínají, končí. Na toto téma, ale v souvislosti s jógou, přišla řeč na pobytu pro mámy a dcery. Seděly jsme u stolu a povídaly si o tom, proč necvičíme pravidelně, nemeditujeme, nechodíme na jógu, i když nám to dělá moc dobře. Absolvujeme semináře, výcviky, pobyty, líbí se nám to, cítíme se dobře, a stejně toho časem necháme. Jak je to možné?

Jóga s Irenou Kubicovou: Jak se naučit pravidelnosti

Koloběh pokusů mnohdy končí výčitkami, až pocity selhání, podpořenými vidinou instagramových účtů dokonalých vyladěných žen, které každé ráno, každý den praktikují (si my myslíme) a jde jim to samo (to je vidět). Těmito pocity selhávání, výčitkami, ztrácíme mnoho energie. Jak se přimět k tomu zůstat, vytrvat, pokračovat, zařadit do svých pravidelných návyků něco, co nám dělá dobře? Na druhou stranu, jak nezůstávat ve stereotypu, který nevyhovuje, jen proto, že to prostě takto dělám už léta?

Naše povídání u stolu

Sešlo se nás několik a každá z nás měla svoji zkušenost, někdo z tohoto koloběhu už cestu našel, někdo ji hledá a chce inspiraci, jak lépe zařadit do svého života nový rituál. Inspirujte se níže příklady několika žen i učitelkou jógy.

Monika: Co se jógy týče, jsem typický notorický začátečník. Ostatně, trvalá udržitelnost jakékoli fyzické aktivity je disciplína, kterou neovládám. Neumím disciplínu s názvem disciplína. Přitom vždycky, když už z nějaké lekce jdu, kráčím lehčeji a radostněji. Člověk by řekl, že si takový stav budu chtít zopakovat, to přece dá rozum! Ale ono ne… :-) Jestli je to lenost, slabá motivace nebo masochismus, nevím. I proto se už teď těším na Irenin článek a doufám, že mě namotivuje. Aspoň na pár měsíců. :-)

Zuzka: Cvičím jógu už 13 let. Začala jsem, když jsem byla poprvé těhotná. Nejsem nikterak náruživá cvičenka. Stačí mi cvičit jednou týdně. Když cvičím častěji, je to samozřejmě hned znát, ale bohužel není prostor, nebo spíš vůle? Přemýšlela jsem, jak k józe přivést i mého muže a děti. Někam docházet už vyžadovalo pořádnou dávku organizace a plánování. Tehdy jsem dostala spásný nápad pořádat jógu u nás doma. Shodou okolností (jaká náhoda!) bydlí vedle kamarádka jogínka, která byla ochotná k nám docházet. Funguje to skvěle! My nikam nemusíme, není nutné zařizovat hlídání a pozvala jsem k nám další kamarádky z vesnice, které si to také pochvalují. Všem doporučuji!

Jiřka: Myslím, že jsem jógu začala cvičit, protože jsem se fyzicky ani psychicky necítila dobře a k józe mě to přitáhlo spíš intuitivně, aby mi pomohla, což se i stalo! Přesto je pro mě těžké vytrvat. Zřejmě je to tak, že když se začnu cítit lépe, ztratím motivaci a očekávám, že už to tak zůstane. Že už se prostě budu cítit líp. Což se nestane. Bude to souviset i s mojí nepravidelnou pracovní dobou, těžko se mi do života zařazuje pravidelnost. A když k nepravidelnosti v zaměstnání přiřadím péči o děti a domov, tak už cvičení vnímám jako nadstavbu, pro kterou si nevyboxuju prostor. Anebo je to daleko prostší a vše výše napsané jsou výmluvy a jsem prostě líná a nechce se mi překonávat komfortní zónu i za tu cenu, že se cítím hůř, než bych mohla. Síla zvyku. :-) Každopádně já na sebe zatím marně hledám páku, jak pravidelnost v cvičení udržet. Ale kdyby nějaké motivační rituálky byly, ráda bych je zkusila.

Petra: Jsem sama na sobě svědkem takové zvláštní věci. Vím bezpečně, že pravidelné procházky, pravidelné cvičení (jógy či čehokoli jiného) na mě mají blahodárný vliv, ale přesto bych sama sebe zařadila, když ne do kategorie chronických začátečníků, tak chronických pauzistů. Jsem schopná cvičit každý (nebo skoro každý) den třeba tři měsíce a pak najednou začnu lenivět a je z toho cvičení jednou týdně, jednou měsíčně, párkrát za týden dva tři pozdravy slunci… suma sumárum dohromady nic moc. K tomu, abych sama sebe zase nahodila, je bohužel potřeba, aby mě začala bolet bedra, cítila jsem zablokovanou krční páteř nebo mi zamrzlo rameno. Asi v tom celém hraje nějakou roli i moje psychická indispozice, na kterou svou nesystematičnost většinou svádím. Občas prostě jsem duševně v takovém propadu, že se fakt nemůžu a nechci hnout, ale bohužel i když pak problémy pominou nebo zeslábnou, moje vůle není natolik silná, abych sama sebe nakopla k tomu, že dneska a nejlépe TEĎ HNED zase začínám. To až mi zase lupne v zádech. :-) 

Irena, učitelka jógy: Předně bych chtěla napsat, že i učitelkám jógy – mně – se někdy nechce „na jógu“, že se mi některá rána taky nechce vstávat a praktikovat, že jsou dny, kdy lenivím, tělo je unavené, ego podstrkuje výmluvy, mysl je mdlá atd. Přesto se to nevylučuje s tím, že opravdu jógu miluju, šířím ji kolem sebe s entuziasmem mně vlastním, považuju ji za dar. Občas se mi nechce jít na vlastní lekci, protože je všeho hodně, raději bych zalezla s knihou doma. Pak na lekci dorazím, vcucne mě jógový svět a jsem velmi ráda, že mám takové povolání. Jako jógová učitelka však potřebuji mít vlastní osobní praxi, bez toho by se vytratila autenticita a ztratil by se smysl. V určitém pohledu je pro mě tedy i mé povolání závazek k sobě i lidem, kteří jsou mými studenty, a to je pěkný pohon. Protože učím pouze to, co sama žiji, to je moje zásada a také to mě každý den posadí na jógamatku.

Pravidla někdy dodržuj a jindy klidně poruš

Jako učitelka jógy budu psát hlavně o józe, jak na to, aby se stala denní praxí. Principy jsou však přenositelné. Vším, co pro sebe pravidelně děláme, vytváříme zvyk, rituál. Jógou poznáváme, objevujeme a udržujeme také pocit lehkosti. Dovolme si však ze svého návyku občas vybočit a znovu se k němu vrátit. To je stále se opakující výzva, která může přinést objev něčeho nového. Síla prožitku nás bude přitahovat k návratu, pokud vybočíme. Někdy to jde snadno, někdy hůř, jindy to nejde vůbec. Jdeme cestou, na které získáváme zkušenosti, poznáváme, hledáme míru v tom, jak se udržet ve vitalitě a zároveň nepodlehnout fanatické péči o svůj životní styl.

Co vlastně doopravdy potřebuji

Jógové učení má jeden velký trumf: učí vědomé pozornosti, sebetázání, sebevnímání. Tedy pokud jógu nepraktikujeme pouze jako tzv. duchovní fitness. S vědomou pozorností jsme pak citlivě a autenticky schopní rozeznávat, co potřebujeme, co je pro naši podstatu právě teď dobré, podle toho pak vyhodnocujeme a činíme. Tato dovednost nás přivádí k sobě, ke svým vnitřním zdrojům, k pocitu, který nás potvrzuje. Učíme se poznávat, kdy nechuť k praxi překonávat a kdy máme prostě jinou potřebu. Jaký mám rytmus? Po čem se cítím dobře? Kdo mi jako učitel vyhovuje, jaký styl pohybu, dechu, jaká cesta k meditaci je mi blízká?

Nástrahy lenosti a pravidelnosti

Pokud víme, co máme dělat, ale realizace pokulhává, pravděpodobně nám vládne jedna z našich přirozených lidských vlastností – lenost – nebo dopřávání si tzv. „za odměnu“, za tímto slovem se skrývá naše „vždyť už jsem toho udělala dost“ nebo „už na to mám věk“ atd. Důležité je vyhnout se extrémním požadavkům na sebe samé, přijmout místo, kde žijeme, vzít do hry svoji práci, podmínky a možnosti, které máme, a začít s tak málo oblíbenou pravidelností.

Praktikováním jednoduchých rituálů se můžeme vyhnout velkým výkyvům. Pod pojmem pravidelná praxe není potřeba si představovat 60 minut denně (i když by to bylo fajn). Ze zkušenosti mých studentů je všeobecně dlouhodobě možné udržet dvě lekce jógy týdně (nebo alespoň jednu) plus denně 20 minut osobní domácí praxe. Pro kýžených dvacet minut si najdeme čas vždycky nezávisle na směnách, dětech, práci, místu. Můžeme je přesouvat do jakékoli denní doby, zacházet s onou „chvilkou pro sebe“ kreativně. Já vyhledávám ranní praxi ještě dříve, než vstane celá rodina.

Moje ranní vstávání

Probouzím se asi 30 minut předtím, než vstane moje rodina. Ráno po probuzení si uvědomím, jak je skvělé, že jsem se probudila, uvědomím si tři věci, za které pociťuji vděčnost (za nové ráno, za zdraví, své děti, za pocit klidu, za květiny, skvělé kafe…). Vděčnost nás, jak známo, vede ke štěstí. Pracuji se záměrem: Co bych dnes chtěla zažít, pocítit? Co mě dnes čeká. Podpořím se, fandím si!

Čas po probuzení je posvátným, jsme klidní, uvolnění a náš nervový systém je citlivý, proto je to doba, které ajurvéda říká Brahmamuhurta (před úsvitem), vhodná k meditaci, rozjímání a vkládání do vědomí podpůrných myšlenek. Uvědomím si dech a chvíli ho pozoruji a zkoumám. Rozhýbu (ano, ještě v posteli) všechny prsty, kotníky a zápěstí, protáhnu se. Poté co vstanu, jdu vypít šálek teplé vody. Zaliju se a podpořím vylučování.

Posadím se na jógamatku a nechám své tělo, aby se vlnilo, protahovalo do všech směrů, pohybově se chovám pestře. Využijte inspirace z jógových lekcí. Nikdy nic nezkazíte kočkou a vším pohybem kolem ní. :-) Dostatek času (a jde opravdu o 20–30 minut) je hodně důležitý proto, abychom ráno nezačínali stresem, že nestíháme. Stres v tomto pojetí vyčerpává a táhneme ho pak do celého dne a také ho přenášíme na ostatní členy rodiny! Moje ranní rada tedy je: vstávejte včas, neposouvejte budík.

Moje večerní usínání

Můj dlouhodobý cíl je trávit večerní čas bez počítače a telefonu (televizi nemáme). To se mi zatím příliš nedaří, protože hodně pracovních věcí vyřizuji večer, ale snažím se a fandím si, že se mi podaří čím dál častěji být „večer bez“. Po deváté hodině už na sebe s manželem střídavě vrčíme: „Vypni to.“ Vnímám nutnost relaxovat nervovou soustavu, minimalizovat její bombardování všemi možnými impulsy. Obecně jsou lidé přestimulovaní, přepjatí a nevyspalí, spíme méně než předchozí generace, máme málo tmy a klidu přes noc.

Večerní čas trávit s knížkou, básněmi, časopisem, aromaterapií, teplým nápojem, psaním, prostě tím, co nás baví a naplňuje smysl večerního času, je můj směr. Naciťuji tělo a uvolňuji třeba i masáží. Volím předklonové pozice: hluboké předklony vestoje, kleště, poloviční kleště a pozice neutrální (dítě, CRP pozice – vleže na zádech, pokrčená kolena, chodidla opřená o zem, paže mírně od těla, pozici mrtvoly). Před spaním volím nějakou z restorativních pozic, pozici dítěte, blaženosti, poloviční svíčku podpořenou oporou nohou o zeď, setrvávám.

Moje večerní rada: jděte včas spát, nejlépe kolem 22. hodiny, bez kontaktu s elektronikou alespoň hodinu před usnutím, tím získáte vzácný čas na svoji praxi.

Jen tak mimochodem…

Nic nejde samo o sobě, jsou výjimečné dny, kdy nemůžeme praktikovat, ale rituály by mohly být součástí našeho běžného rytmu, ze kterého se občas vychýlíme, zase se navracíme a to je to, oč tu běží. Je důležité zařazovat pohybovou praxi i jen tak mimochodem, neodděleně od života, pak dává smysl. Hodně štěstí, spokojenosti a vědomých kroků nejenom na jógovou podložku, ale hlavně do světa!

Osmička zaručených tipů jak vydržet

1. Začni teď. Není žádné od nového roku, od pondělka, na jaře… Rozhodni se pro začlenění jednoho malého jógového rituálu denně. Zde platí pověstné méně je více. Lepší si udržet malý návyk delší dobu než se pod tíhou nutnosti ke změně vrhnout na překopání celého dne, vytrvat měsíc silou vůle a pak to vzdát. Viz rituály pro dobré ráno a dobrý večer.

2. Svoji jógamatku měj doma stále rozloženou. Nenechávej ji srolovanou v komoře. Bude tě lákat, abys na ni usedla a malinko se přes den protáhla, stačí tři čtyři pozice, dítě, kočka, kobra, pes, několikrát po sobě, pohyb plynulý, vědomý, s přirozeným dechem, volným obličejem.

3. Najdi si učitele jógy, který ti bude vyhovovat, budeš se v jeho přítomnosti cítit dobře, vnímej ho, jak se vyjadřuje, jak vede lekci, ideálně i jak žije. Vyvaruj se učitelů, kteří vědí, jak dělat všechno správně, najdi si toho, kdo v tobě bude prohlubovat sebevnímání, ne pouze dávat návody.

4. Kup si předplatné kurzu. Systematicky tě to povede a zároveň to, že to je již zaplacené, je také páka na sebe.

5. Choď na lekce s kamarádkou nebo ve skupině. Pokud jsi introvert nebo prostě nemáš na skupinu náladu, požádej svého učitele o soukromé hodiny.

6. Zvažuj dostupnost, čas vynaložený na dojezd (platí pro velká města), využij čas cesty pro mindfulness, četbu, dech, psaní deníku…

7. Plánuj si prvotně svůj volný čas, čas pro sebe, jinak hrozí, že kolonky v diáři pojme práce, koníčky dětí či rodinné akce a na sebe čas nezbyde.

8. Nevymýšlej složitý pohyb. Neboj se. Jednoduchost a jemnost ti budou nahrávat. Protáhni se několikrát denně, při pauze v práci, při cestě na toaletu. Uvědom si, že dýcháš a jaký je tvůj dech. Věř spontánnímu pohybu, tvoje tělo ví, co potřebuje, co mu udělá dobře. Zeptej se ho na to. Občas se přes den předkloň, zakloň, ukloň a otoč, sedni si do dřepu (na bobek), promasíruj si rukama ramena, oblast za krkem. Stolní hry s dětmi přesuňte na zem. Hýbej se „jen tak“, nech tělo, aby se chvíli hýbalo samo. Věř, že z jógových lekcí se do tebe něco vsákne, použij to.