Jak zorganizovat zahradní slavnost. Můj „perfektní“ seznam

Máme rádi dobré jídlo, teplé letní počasí a společnost našich přátel a známých. Když to dáme dohromady, vyjde nám zahradní slavnost. Někdy to bývá dost náročné, ale pokud si člověk vše dobře naplánuje, je zážitkem už samotná příprava :-) Tak jestli chcete, nechte se zlákat…

Jak zorganizovat zahradní slavnost. Můj „perfektní“ seznam

Toto byl první odstavec plánovaného článku o tom, jak s přehledem, bez stresu a perfektně zorganizovat a připravit vlastními silami zahradní slavnost. Měla jsem v úmyslu vám tu sepsat podrobný časový harmonogram se všemi detaily tak, abyste na nic nezapomněli, nic nechybělo a měli jste to připravené včas, v předstihu, v klidu a v den oslavy mohli jen vplout mezi hosty perfektně upravení, odpočatí a mohli jste se věnovat hostům a oslavu si užívat, aniž by vás tlačilo dalších deset úkolů, které je potřeba ještě dotáhnout.

No a houby! Lhala bych si do vlastní kapsy. Tedy, ten perfektní seznam mám samozřejmě pokaždé. Pokaždé si taky říkám, jak ho naprosto přesně dodržím (asi jako že od pondělka začnu cvičit). A pak dny míjí, je potřeba posekat zahradu, navštívit nemocnou tetičku, upéct hladovcům doma něco sladkého… Prostě samé důležitější věci než nějaké vystřihování dekorací – to přece zvládnu za hodinu večer před oslavou – jak půjdu spát v deset s dětmi přece. 14 dní před akcí už chytám trochu nerva, ale dobrý, pořád mám perfektní plán, jen už krapet přepracovaný, holt teda to vystřihování budu dělat o půlnoci, ale to neva, to mám za hodinku, půjdu spát v jednu, kluci spí do devíti, tak mám 8 hodin spánku, budu svěží a odpočatá. Týden před akcí si uvědomím, že na objednání všech těch potřebných serepetiček z netu je už trochu pozdě. Ale risknu to, místo dodání Českou poštou volím dodání kurýrem, ten je rychlejší a přijede i v deset večer. To se stihne!

Co mi tedy vyjde vždy na čas dle plánu, je nákup. S tím se nedá nic moc dělat, ani to odkládat, to se prostě asi dva nebo tři dny předem uskuteční. A tím začnou přípravy. Děti se dají hlídat babičce, my s manželem nahlásíme, že jsme za dvě hodiny zpátky. Za šest voláme, že ještě jedeme do Makra, tak asi v devět večer budeme doma a jestli babička v Makru něco nechce. Karton vína, a aby už jsme si přijeli pro děti. Následující dva dny strávím pečením a vařením, lítáním pro balíčky k brance (kurýr přijel jenom o hodinu později, než stálo v sms zprávě) a štěkáním na manžela, jestli by nemohl laskavě zabavit kluky, abych mohla v klidu domixovat třetí šlehačku, protože ty předchozí dvě jsem přešlehala (ne, to nejsou pracující nervy, to mám jenom nějaký rychlý mixér).

V pátek před sobotní oslavou zjistím, že mi pán z e-shopu s cukrářskými potřebami omylem místo mých 50 papírových košíčků dodal 2 000 dortových podložek. Moje papírové košíčky má paní ve městě asi 200 km vzdáleném od toho našeho a navrhuje, že se sejdeme na půl cesty. Manžel si klepe na čelo, jestli jsem se nezbláznila, jet v pátek odpoledne sto kiláků pro papírové košíčky. Pán z e-shopu nebere pro jistotu mobil, čímž mě vytočí tak, že celé Shortcrust pastry rvu do formy na muffiny tak, že se nestihne ani drobit. Koláčky zabalené v pečicím papíru vypadají nakonec tak prudce elegantně, že příště se na celý košíčky můžu zvysoka… a jinak už to nepeču.

Je půlnoc. Dle přepracovaného plánu jsem teď měla vystříhat pár dekorací a jít spát. V reálu vystříhávám dekorace, ale vedle mě se válí těsto na slané tyčinky, na slané krekry, troubu mi zabírají ty koláčky, pomazánku z pečených paprik, kterou jsem už měla mít hotovou, tak tu udělám až zítra, vrchní patro na dortu mi prostě neztuhlo, takže budu muset vstát o hodinu dřív, než jsem měla v plánu, a udělat ji znova. Pod odstřižky mám schovanou sklenici s vínem. Ve čtyři ráno stříhám svačinový papír, abych do malých čtverečků mohla zabalit jednotlivě každou čokoládovou pralinku, které jsem náhodou udělala naprosto v souladu s plánem, protože jsem chtěla vyzkoušet, jestli to fakt jde. Jde. Balit už hůř. Napsat na každou kostičku, jestli je hořká, mléčná nebo bílá, je mi už tak nějak jedno, nějak se to tam vejde, a kdo to nepřečte, má smůlu. Prostě čokoláda, no. Stejně se to sní.

Ráno odvážíme děti k babičce. I s tím kartonem vína. A s oblečením připraveným na odpoledne (aby ladili!). A s instrukcemi, že jim ho má určitě dát, protože doma už se nestihnou převlíknout. Manžel smaží malé bramborové tortilly. V lívanečníku se mu to přichytává, ani jedna není v celku, hází to celé do jedné mísy a k tomu lžíci na nabírání. Stejně se to sní. Já chystám stoly a lavice, stoly na občerstvení, výzdobu, smejčím zahradu… A ve dvě odpoledne mě chytne migréna, taková, že nevidím, chce se mi zvracet. Manžel mi jede ke tchýni pro prášek. Modafen. Nic jiného nemá. Já taky ne, protože prášky zásadně neberu! Vezmu si Modafen a na hodinu umírám v posteli. S mokrými vlasy. Manžel obvolává hosty a posouvá začátek oslavy o hodinu.

Jsem nenamalovaná, vlasy mi uschly během spaní, a kdybych strčila prsty do zásuvky, nebudu vypadat o moc hůř. S přenášením stolů mi pomáhají první hosté. Babička přinesla chlebíčky a upekla linecký. Teta přijela se šneky z listového těsta. Druhá teta donesla dvě krabice mini dortíčků. Jediný, koho jsme poprosili, aby něco (guláš) uvařil, byli tchánovci. Manžel přiváží kluky s babičkou a dědou (a gulášem). Mají na sobě (kluci) to oblečení, ve kterém ráno odjížděli, ovšem je vidět, že v něm i obědvali a tak různě. Nestíhám je převlíknout. Starší má ponožky v sandálech. Neva, to se nosí.

Pak to nějak probíhá. Vypadá to, že jídlo všem chutná. Já nevím, mám v sobě ten Modafen, bojím se i loknout vína, protože už mi jde zase do hlavy tlak. K večeru se to všechno rozprchne, musím jim ještě nabalit výslužky domů a vyslechnout si: „Hele, úplně nejlepší ze všeho byl ten guláš!“, „To ti řeknu, ty chlebíčky, ty se vám povedly!“, „Musíš mi pak dát recept na to linecký a na ty minidortíčky, ty byly světový!“, „Snědla jsem pět těch šneků, příště je upeč zase!“. A završí to moje máma – „Tam byly nějaký jablečný koláčky a čokoláda? Jo to v tom pečicím papíru? Já myslela, že to jsou zmuchlaný obaly.“

Po půlnoci nacházíme v troubě pečené koleno, na které jsme zapomněli. Na srpen plánujeme další oslavu, ale klid, máme na to ještě skoro dva měsíce.

Domácí čokoláda
Tmavá kokosová 60 g kakaového másla 40 g kokosového oleje 60 g kvalitního kakaa

můžete přidat i trochu cukru, ale nejlepší je moučkový (můžete rozemlít i třtinový)

Extra mléčná 100 g kakaového másla 100 g práškového cukru 60 g kvalitního kakaa sušené mléko dle chuti

Bílá s vanilkou 100 g kakaového másla 100 g práškového cukru vanilka sušené mléko

Máslo (příp. olej) rozehřejte v misce ve vodní lázni. Pak přidejte ostatní ingredience dle typu čokolády, pečlivě rozmíchejte a smíchejte do hladka. Naplňte do formy na čokoládu a nechte ztuhnout v ledničce.

Koukněte na: www.facebook.com/ikarkulka

Autorkou fotek je Helena Synková www.risefantazie.cz