Jak zakládat instituce, které budou sloužit dobrému účelu i nám samotným

Znáte to, sejde se pár lidí a najdou společné téma, něco, co je zajímá a spojuje. Jsou-li to lidé aktivní, chtějí něco užitečného společně dělat. Něco pro ně zásadního změnit v místě, kde žijí. Třeba založit lesní školku nebo se spoluzásobit kvalitními potravinami. Jenomže, jak na to?

Jak zakládat instituce, které budou sloužit dobrému účelu i nám samotným

Jednotlivec sám toho často moc nezmůže. A tak lidi napadne, jen tak, aby to mělo větší váhu, založit nějakou instituci. Sednou si k internetu a googlí, až se z nich kouří. Internet na ně vychrlí takovou spoustu slov, že jim z toho za chvilku jde hlava kolem. Občanská sdružení, asociace, ústavy, obecně prospěšné společnosti, nadace, nadační fondy, zájmová sdružení právnických osob, veřejně prospěšné společnosti, církve a náboženské společnosti, spolky a kluby… Pes aby se v tom vyznal!

Mýty o neziskovkách

Ale nemusí to být tak složité, jak se na první pohled zdá. Složité si to děláme sami svými obavami, chaosem v mysli, přehnanou úctou k autoritám nebo jen prostou neznalostí. Celému tomuto galimatyáši se říká neziskový sektor a v očích širší české veřejnosti zatím příliš dobrý zvuk nemá. Proč? Jednak je v dnešní době zisku podezřelá neziskovost. Neziskovky ale zisk vytvářet mohou, jen ho musí utratit v souladu se svým posláním, tedy s tím, co mají ve stanovách napsáno, že dělají. Neziskový sektor je relativně nový prvek společnosti, a než byla stanovena jasná pravidla, někteří lidé jej bohužel zneužili k osobnímu obohacení. 

Exkurz do historie

V batolecích dobách české demokracie bylo hodně idealistů a nadšenců, kteří mnohdy i bezhlavě zakládali občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace, církve… Bylo to spíše chaotické. Nový občanský zákoník, který přinesl změnu v roce 2012, zavedl pořádek v názvosloví institucí, registraci u krajských rejstříkových soudů a jmenovitou zodpovědnost lidí, kteří za neziskovkami stojí. Těm se říká statutární zástupci a mají to celé „na hrbu“. Nový občanský zákoník připouští zakládání čtyř forem „občanských institucí“. Jsou to nadace, nadační fondy, ústavy a spolky. Takto se do roku 2014 musela nově zapsat všechna existující občanská sdružení, která nechtěla ze zákona zaniknout.

Vítejte do klubu

Takže, jakou instituci založit? Pokud je vaším záměrem uspokojovat společné potřeby, vhodná je forma klubu. Klub je dohoda lidí, která se vztahuje pouze na členy a nikdo jim nemůže mluvit do toho, co si dohodli. Podepíšou členství, pravidla, když je jich víc, vydají si nějakou průkazku, aby se navzájem poznali, a hotovo. Třeba do klubového prostoru mají vstup jen členové a lidé, které si tam členové pozvou. Nikdo nemá právo jim nic nařizovat ani je kontrolovat. Je to věc soukromá, není pro veřejnost.

Kdo chce peníze, musí mít IČO

Pokud je vaším záměrem nějaká činnost, která vyžaduje peníze, tedy granty, dotace, sponzory, a potřebujete mít IČO, pak se oficiálnímu založení „instituce“ asi nevyhnete. Pro praktické účely je vhodná forma spolku, který přes handicap tohoto slova je právnickou osobou. Spolek má jednoduchou strukturu a pravidla. Založit ho mohou tři lidé, kteří si najdou sídlo, zodpovědného člověka a určí si pravidla hry. Pak sepíší stanovy nebo zakládací listinu, případně obojí. Důležité je, aby tam bylo poslání jako hlavní činnost a povinně vymezené také možné vedlejší činnosti. Z vedlejších činností se platí daně, z hlavních činností se, do určité výše zisku, daň z příjmu neplatí. Celé si to nechají zaregistrovat na krajském rejstříkovém soudu, a pokud to zvládnou, můžou začít.

Druhou vhodnou formou pro občanské aktivity, jak se vašim společným nápadům odborně říká, je nadační fond. To je pojem, který lahodí uchu i duši. Na rozdíl od nadace nemusí mít stálé jmění v řádech statisíců. Peníze, které vybere od veřejnosti, získá z dotací, grantů, od sponzorů, anebo je vydělá, může využít k naplnění svého poslání, tedy k podpoře věcí, které chce uvést do života. Nadační fond se zakládá podobně jako spolek, jenže má složitější fungování, a tak může postrádat akčnost spolku. Hodí se ale dobře k fundraisingu, tedy k získávání finančních prostředků a jejich rozdělování či používání na smysluplné účely. Měl by tvořit záruku, že získané peníze nikdo nezneužije k osobnímu prospěchu a že půjdou na dobrou věc.

Kdo nám poradí?

Založení klubu, spolku nebo nadačního fondu je ale jen začátek. Pro každý případ je vhodné mít alespoň základní znalosti z práva, ekonomiky a účetnictví a hlavně z fungování neziskového sektoru ve vašem okolí, zkrátka být v obraze. Pokud o něčem takovém uvažujete, základní orientaci v oboru můžete získat na www.neziskovky.cz, kde provozují i vzdělávání a poradenství.

Můžete si vybrat drahá školení a spoustu času strávit četbou knih, nebo postupně rozvážně získávat zkušenosti a osobní odvahu jít si za svým cílem. Osobně spíš doporučuji první možnost, protože v oblasti „nezisku“ u nás stále panuje velká neznalost především u úředníků. Co platí v jednom kraji, může  být ve druhém jinak. Klidně se vám může stát, že vaše znalosti z knih a školení nikoho nebudou zajímat.

Pozitivní zkušenosti

Určitě obstojí znalost problematiky, zdravý rozum, logické argumenty a všetečné otázky. Chybějící zkušenosti v úplných začátcích vám možná pomůže získat vaše nejbližší Zdravé město nebo místní akční skupina, pokud fungují dobře a ne jen formálně. To bývají spolky, které mají za cíl rozvoj určité oblasti. Komunitou podporovaného místního rozvoje se přímo účastní neziskovky, podnikatelé, místní správa, tedy zástupci města nebo starostové spolupracujících obcí.

Informace najdete na Národní síti Zdravých měst nebo na Národní síti Místních akčních skupin. Tam můžete získat kontakty, znalost, jak to chodí se získáváním peněz, a podporu pro projektovou přípravu. Možná i něco málo peněz. Můžete se také učit od zkušenějších neziskovek, najít účetní, webmastera, sdílet grantové příležitosti a vůbec všelijak spolupracovat. Každopádně – ať se rozhodnete pro klub nebo pro neziskovku, určitě má smysl začít něco smysluplného společně dělat. Užijete si při tom trochu horkých chvilek, ale za tu spoustu zábavy, lidského tepla a dobrý pocit z dobře vykonaného díla to stojí.

Alena Suchánková
- zakládá permakulturní zahrady a vyvýšené záhony, komunitní prostory i instituce. S manželem
Milanem Suchánkem založili línou Vodnářskou zahradu v Růžďce na Valašsku, kde učí další zájemce
zakládat permakulturní zahrady a pěstovat na nich báječné jídlo. Co dělá, když zrovna nezakládá? Pořádá kurzy a workshopy v založené zahradě v Růžďce. Jestli chcete taky zakládat, koukněte na www.permanet.cz