Jak nás ovlivňují nápisy na ulici? Podívejte se na několik příkladů.

 

Jak nás ovlivňují nápisy na ulici? Podívejte se na několik příkladů.

Pracoval jsem osm let v korporátním marketingu. Jednou z věcí, kterou jsem se tam naučil, je to, jak připravit re-klamní* kampaň, která jakoby zázračným proutkem způsobí, že se lidé jedno ráno probudí s tím, že potřebují něco, o čem včera ještě nevěděli.

Dodnes mě nepřestává fascinovat, jak nepozorovaně, vlastně mimoděk, se tato „výroba potřeb“ vlastně děje. Je to fenomén, který nás všechny, kteří jsme tomu vystaveni, ovlivňuje daleko, daleko víc, než dokážeme domyslet. A protože to, co je časté, se stává neviditelným a protože to neviditelné se viditelným stává, umístíme-li to do kontrastu, mám tu dnes několik ukázek veřejných nápisů z míst, kde na plakáty, zdi a billboardy píšou jiné věci než my. Konkrétně několik nápisů ze Srí Lanky, Běloruska, Číny a Portugalska. Podívejte se na ně a nechte je na sebe působit. Neřešte, že jsou ze „zaostalé“ Srí Lanky, z „totalitního“ Běloruska nebo z „komunistické“ Číny. To totiž teď není vůbec podstatné. Prostě to berte jenom jako cedule, které míjíte třeba cestou do práce.

[hide]

Ve světle kontrastu

Pro porovnání uvádím několik příkladů z českého prostředí, které tu byly k vidění v roce 2014. Jejich největší koncentraci naleznete ve městech, nejvíc logicky v Praze.

Šperky nejsou hřích. (Klenoty) Nebezpečí číhá všude. (Česká podnikatelská pojišťovna) Každý týden jeden milionář. (Sazka) Představte si, co může nadstandardní bankovnictví udělat pro vás. (Erste) Volejte zdarma půlce národa. (T-Mobile) Mám ráda nové značky. (Centrum Chodov) Už máte dárky k letním Vánocům? (Alza) A dost! Konec bankovních zlořádů v Čechách. (Fio banka)

Fakt je ten, že v každém nápisu, na každé ceduli nebo billboardu je nějaké sdělení, které se pokaždé, když jej míjíme, zapisuje nevědomky do našeho nevědomí, které pak za nás následně činí většinu našich rozhodnutí. Ty srílanské apelují na to, co je v člověku dobré, poukazují na dávné odžité moudrosti. Mě každá taková cedule inspirovala. Přišlo mi, že z té země odjíždím jako lepší člověk. Čínské nápisy mi přijdou úsměvné, vtipné, ale milé. A Bělorusko? Apel na národní hrdost, velikost, krásu, bezpečí. Můžeme se tomu usmát a hodit to na Lukašenkovy pletichy. Není to ale lepší, než když nám někdo neustále připomíná, že jsme méně-cenní, když ještě nemáme tu či onu věc, případně na nás z billboardů pokřikují, že zastaví nebezpečnou migraci nebo že je všude korupce? No a kolekce stoletých sousedů z Porta? Nemáte chuť tam taky jednou viset?

Co vám dělá líp?

Tak a teď co s tím uděláme, že jo? Já se snažím podporovat politiky, kteří si tento toxický reklamní smog našich končin uvědomují a mají v programu jeho regulaci. U dálnic se to už povedlo, a tak je to jen otázka času. Nebo máte lepší nápad? *Všimněte si, že většina reklamy je vlastně opakovaný klam, který když se zopakuje dostatečně často, stane se realitou.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Do osmnácti žil relativně poklidným životem obyvatele malého východočeského městečka. Pak se několik let toulal po světě, aby to po návratu zkusil daleko dotáhnout. Dotáhl to až k syndromu vyhoření. Proto „přehodil výhybku” a začal se věnovat tématu nové práce a budoucnosti podnikání Dnes vydává knihy (Peoplecomm), píše, přednáší, vyhledává a propojuje firmy, které kladou vyšší smysl nad vydělávání (Slušná firma). Jako dobrovolník pomáhá v základní škole svých dětí (Montessori na Beránku). Spolu-založil KPZ-ku - skupinu alternativního zajišťování potravin. Jeho velkým zájmem je budování decentralizovaných, soběstačných společenství. S manželkou Petrou, dcerami Valérií a Valentýnou, fenkou Haluškou a se svými sousedy žije v pražských Komořanech.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné