Jak jsem se stal ekologickým zemědělcem

Před třiceti lety získal v restituci 4 krávy a 3 hektary půdy po svém dědečkovi a tak trochu neplánovaně ze dne na den se stal zemědělcem a ještě k tomu ekologickým. Tvrdí o sobě, že je blázen, který jde proti proudu. Současnému konzumnímu způsobu života nerozumí. Lidem u stolu ve své restauraci nepřestává vysvětlovat, co je to bio. Říká, že už má třicet let dovolenou.

Jak jsem se stal ekologickým zemědělcem

Setkávání se zajímavými lidmi, kteří mají pestrý život plný příběhů, je pro mě vždy velkým zážitkem a obohacením. Ekologický farmář Zdeněk Pavlíček k těmto lidem rozhodně patří. Povídala jsem si s ním a jeho synem Romanem přes čtyři hodiny a za celou dobu mě nepřestal fascinovat jejich optimismus, smysl pro humor, nadhled a radost, které z nich přímo vyzařovaly. To, že chce být zemědělcem, věděl prý od malička, netušil ale, že se mu přání vyplní tak rychle.

Zemědělský majetek zabavený během kolektivizace vám vrátili v době, kdy jste pracoval v kanceláři jako topograf, bydlel paneláku se dvěma malými dětmi a o hospodaření jste nevěděl skoro nic. Tomu říkám zásadní životní změna. Přemýšlel jste tenkrát, že byste do toho nešel a žil si dál poklidným panelákovým životem?

Zemědělství mě vždycky lákalo, pamatuju si, že když jsem jako malý kluk viděl traktor, brečel jsem tak dlouho, dokud mě v něm nesvezli. Jen jsem nečekal, že to přijde tak narychlo. Jednoho dne mi z JZD zavolali, že pro mě mají 3 ha půdy a k restituci že patří i 4 krávy a že je dovezou. Přišel jsem z práce domů a už tam na mě čekaly a já vůbec nevěděl, co si s nimi počnu. Ale byl to přeci jen majetek po mém dědečkovi, tak jsme si je asi i s nějaké úcty k němu nechali. Kravky zabydlely starý chlév a ten večer jsem poprvé dojil. Dvě z nich se staly opravdovými pamětnicemi, dožily se osmnácti let a naše současné stádo jsou všechno jejich potomci a prapotomci.

A co ty tři hektary půdy?

To bylo podobné, žádná technika, žádné stroje, nic, neměl jsem ani základní vybavení. Zažádal jsem si v JZD o starý vyřazený traktor a byl jsem na osmadvacátém místě v pořadníku čekatelů. Nakonec jsem ho získal. Byl v tak hrozném stavu, že ho nikdo nechtěl. Kamarád mi půjčil starý pluh, který se mu válel před barákem v kopřivách, a tak jsme začali. Sázeli jsme brambory a seli mák celý den, děti nám pomáhaly. Pak bylo potřeba to sklidit. Vzal jsem si v práci dovolenou a celé dny jsme ručně sklízeli nejprve brambory, a když bolela záda, tak mák. Mák jsem prodal pak kamarádovi do pekárny a brambory do závodní jídelny. To byly první zemědělské úspěchy.

   S vnučkou Terezkou (4)  20190629-_ROF3493    20190630-_ROF5244   

K tomu všemu jste stále chodil do práce? Takže jste pořád nevěřil, že vás zemědělství uživí. Kdy přišel ten zlom?

Bál jsme se zůstat doma, dvě malé děti, žádné úspory. Byla to těžká doba, podniky se zavíraly, vyhazovalo se anebo neplatily mzdy. Každé ráno jsem vstával v půl čtvrté, šel nakrmit, podojit a jel vlakem do práce, večer zase zpátky, nakrmit a podojit, každý den. Do postele jsem padal naprosto vyčerpaný. Jednou to došlo tak daleko, že když jsem jel odpoledne vlakem z práce domů, usnul jsem a přejel na konečnou. Tak jsem přestoupil do vlaku, co jel zpět směrem domů, ale usnul jsem znova a dojel na konečnou na druhé straně. Jezdil jsem takto několik hodin až do večera a to byl zlom. Řekl jsem si, že takhle dál už to nepůjde, a hned druhý den ráno jsem dal v práci výpověď. Všichni na mě hleděli jak na blázna. Od té doby mám stále dovolenou. (směje se) 

Dnes máte stádo o stovce krav a sto ha půdy. Od začátku hospodaříte ekologicky, bez chemických podpůrných prostředků. Máte certifikaci bio a ekologické zemědělství je vaší prací, ale i životním stylem celé rodiny. Snadná cesta to určitě není. Co vám to dává?

Mně to všechno dává smysl a baví nás to. Zemědělec je člověk, který musí umět improvizovat. Není prostor na omyly a pokusy. Pracujeme s životem a pestrostí, každý rok je úplně jiný, vždy nás něco překvapí. Je to dobrodružství a někdy i pěkný adrenalin, řešíte bouřky, kroupy, vichřice anebo naopak silné sucho. Říkám, že pracujeme 24 hodin denně, přes den na poli a v noci se nám o tom zdá. Když vidím tu havěť na našich pozemcích, ten život v půdě a v okolí, jak se to tam hemží motýly, včelami, žabami, racky a čápy, tak to mi dodává sílu a dobrý pocit. Tohle na průmyslových polích nenajdete.

Současné zemědělství je v úplně jiné pozici než dříve, nějak se to zvrhlo… co bylo dříve péčí o zemi a její kultivaci, ji nyní spíše ničí. Jak z toho ven?

Je to dáno současným systémem. Zemědělci, výrobci jsou tlačeni k neustálému růstu a vyrábět stále za nižší a nižší ceny. To ale není cesta. Když se projdete konvenčním polem, je jak dálnice. Utužené, bez života, bez vzduchu, kde bez chemických hnojiv už nic neroste. Je to zacyklené. Když přiberu nový pozemek z konvenčního zemědělství, tak půda vůbec nefunguje. Je s tím zpočátku spousty práce. Dobrým indikátorem je pohanka, ta vám nic neodpustí, na utužené půdě vám nedá úrodu. Trvá to klidně i přes pět let, než se půda dá dohromady a nastartuje se v ní přirozený proces.

Souvisí to i s postavením zemědělství coby oboru. Málokdo si dnes spojuje jídlo na talíři a tu spoustu práce, která tomu předcházela. Myslím, že ta obrovská hojnost a nadbytek, ve kterých žijeme, už společnosti nedělá dobře.

Dříve si lidé sedláků považovali. Díky nim měli jídlo, jednotlivé zemědělské práce se dělaly poctivě, s veškerou péčí a pokorou k půdě a k zemi. Žně byly velkým svátkem, lidé si toho vážili, protože kdyby se neurodilo, čekal by je celoroční hlad. Dnes ztratil zemědělec svoji hodnotu, dostal se na okraj společnosti, obor jako takový se propadl. Ve společnosti se vytratil pocit úcty a vděčnosti.

Lidem se změnily hodnoty, žijí zrychleně, pohodlně, schází jim trpělivost. Chybí nástupnictví, děti raději odcházejí do měst či do ciziny a hospodářství nemá kdo převzít. Jsem rád, že mám ve svých dětech pokračovatele. Lidem je stále potřeba vysvětlovat důvody, proč to děláme, ty správné hodnoty. Osvěta je nekonečná.

 20190629-_ROF4593  20190630-_ROF5184    Kvetoucí pohanka na místních polích je nepřehlédnu 

Je to i důvod, proč jste si nedávno otevřeli v Opočně vlastní restauraci – Modrý Domek? Abyste tu kvalitu a poctivost dali lidem ochutnat jako součást osvěty?

Teď než jste přijela, tak jsme v kuchyni pomáhali škrabat brambory. Přišlo nám to logické propojit biopotraviny s restaurací. Levné jídlo způsobuje zbytečné nadměrné nakupování a plýtvání. Učíme lidi znát zase chuť kvalitního jídla.

Máme skvělého kuchaře Jirku, umí vykouzlit z pár surovin naprosto dokonalá jídla. Zkoušíme kroupy místo rýže, smažíme lívance z ječné mouky, ty mají největší úspěch, tak půjdou brzy jako stálé jídlo do menu. Sladíme javorovým či agávovým sirupem a pečeme si vlastní pečivo z bio špaldové mouky. V zimě plánujeme kurzy vaření, tak sháníme nějakého šikovného lektora, kterého by to s námi bavilo. Vybíráme co nejvíce regionální potraviny. Práce v gastronomii je ale nevyzpytatelná, nevíte, na co budou mít lidi zrovna chuť. Navíc bio provází stále nedůvěra a pocit, že je to podvod.

Ocení lidé kvalitu, péči, kterou surovinám a jídlu věnujete?

Právě proto, aby to ocenili, je důležité jim to stále dokola vysvětlovat. Pořád ale narážíme na cenu a neznalost lidí. Nemůžeme být tedy 100% bio. Pro lidi v České republice je cena bohužel stále to rozhodující. Tak si tu vyšší musíte umět obhájit. Sedím tady u stolu a lidem vysvětluji, jakou to dá práci vypěstovat špaldu, že má nižší výnosy než průmyslová pšenice, že se musí loupat a že ta mouka je prostě pak dražší. A oni mi na to odpoví, no jo, ale v Hradci měli mouku v akci za 7,90 Kč a ty ji nabízíš za 50 Kč. Co na to říct. Vysvětluju to zase celé znova. (a opět se z celého srdce směje)

Objednáváme si pití a na dotaz, zda si přeji brčko, odpovídám, že rozhodně ne. Své osobní kovové jsem zapomněla a plastové nepodporuji. Tím se dostáváme k dalšímu tématu.

Když jsme sklízeli špaldu, říkal jsem si, jaká by to byla skvělá brčka ze špaldové slámy. Plánujeme alternativní brčka, už jsme něco zkoušeli, i kukuřičné krabičky na hotové pokrmy, ale ty nebyly dostatečně pevné a jídlo z nich pak vytékalo lidem do tašek, takže hledáme možnosti.

Obaly a odpad jsou složité téma. Když objednávám do restaurace zboží, přijde zabalené do spousty plastu. A to nevidíte ty plasty na poli. Když jedu traktorem, tak to sleduji, tolik odpadků dříve bývalo na skládkách, dnes létají lesem a po polích. PET lahve, sáčky, igelitky se válí v příkopech, na stromech a keřích. Nechápu to, když všude kolem jsou kontejnery. Nám to pak dá strašnou práci uklízet. Takže naše snaha a přínos planetě s alternativními brčky jsou v tomto směru téměř zanedbatelné. (opět se směje)

Máte můj obdiv. Co vás vede kupředu, v čem vidíte potenciál a kde berete tu energii se stále usmívat?

Potenciál vidím u mladých rodin s dětmi, chtějí pro ně to nejlepší, mají informace a jsou ochotni si za kvalitu připlatit. Lidí, co přemýšlejí, přibývá. Musíme mít trpělivost a vím, že to půjde.

Děkuji za moc milé setkání a za rozhovor. A držím vám palce, ať vás optimismus a radost nikdy neopustí a stále máte sílu dělat tuto krásnou a důležitou práci.

   Zdeněk Pavlíček  

---

O Zdeňkovi Pavlíčkovi: Zdeněk Pavlíček pěstuje pohanku a špaldu, které dodává do společnosti PROBIO, kde je zpracovávají v bio mlýně na kroupy, lámanku, mouky a krupice. www.probio.czProvozuje restauraci Modrý Domek, kde je každou středu možné zakoupit biopotraviny PROBIO. www.restaurace-modrydomek.cz

---

Tento článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2019/10. Celý výtisk můžete pořídit v elektronicky PDF v našem e-shopu. Tam také seženete všechny naše předchozí čísla.

Nové číslo PDČ seženete v trafikách GECO Tabák, Inmedia, TRAFIKA a ve vybraných prodejnách Albert (podívejte se mapu prodejních míst). Nejraději vám nové číslo pošleme do schránky přes předplatné

Když jsem byla malá, chtěla jsem zachránit před vyhynutím ohrožené nosorožce v Africe. To se mi nepodařilo, tak teď zachraňuji přírodu a lidské zdraví pomocí biopotravin. Ve firmě PROBIO jsem měla na starosti propagaci, komunikaci s médii, psaní článků a recepty. Občas mě můžete slyšet v rádiu vyprávět o zdravých potravinách nebo vidět vařit v televizi.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Eshop last minute