Jak bude vypadat váš partner za pár let? Koukněte na jeho rodiče.

Říká se, že když si vybíráme partnera, neměli bychom za žádnou cenu v brzkých začátcích našeho vztahu opomenout návštěvu a důkladnou analýzu partnerových rodičů. Od hlavy po paty a od kotníků po uši. Je totiž nad slunce jasné, že stejně jako my jsme v některých situacích duplikátem svých matek a otců, jsou i naši partneři zrcadlem svých biologických rodičů. Jak chování, tak postava a genetická vybavenost se, ať se vám to líbí nebo ne, D Ě D Í!

Jak bude vypadat váš partner za pár let? Koukněte na jeho rodiče.

Ne nadarmo se lékaři při prvních schůzkách s pacienty ptají na jejich rodinnou anamnézu. My skutečně po svých rodičích dědíme kdeco. Oblečení, desky Karla Gotta, panenky, kočárky, knížky, autíčka, staré tatrovky na písek, alba, porcelán, vkus, barvu očí, vzhled a především postavu (somatotyp). Co si budeme nalhávat, asi bychom si všichni přáli, aby nám při zaklepání na dveře s cedulkou „příjmení našeho partnera“ přišel otevřít Jiří Bartoška nebo se k nám s bábovkou v ruce hrnula Eliška Balzerová. Šance tu je, protože oba mají po dvou dětech, nicméně bych na to být vámi moc nespoléhala. Pokud jste vy sami nešťastní z toho, že vaše tělo není ukázkovým mezomorfem (člověk atletické postavy), čeká vás běh na dlouhou trať. Vedle rozeného atleta máme ještě endomorfa a ektomorfa. Ti se závistivě koukají, jak atlet ukázkově spaluje tuky, jeho tělo je tak akorát svalnaté, šlachovité, proporčně vyrovnané. Podívá se na činku, uběhne kilometr a hle, už má čáry na těle. Endomorf má sklony k tloušťce, ale i rychlému nabírání svalové hmoty (kulturisti, vzpěrači), ektomorf je zase typickým maratoncem, basketbalistou – bývá hubený, vysoký. V posilovně dře od nevidím do nevidím, ale jediný objem, který se mu daří sbírat, je objem uběhnutých kilometrů. Můj 170 cm měřící Tomáš na čahouny na závodech vždy dlouze hledí a vzdychá: „Ten je vysokej. Stačí mu jen natáhnout krok a má to s minimálním úsilím. Udělá krok, zatímco já jich udělám deset.“

[time-restrict on="2019-08-07"]

Asi ne všichni jsme ukázkově vyhraněnými typy. Roli hraje životní rytmus a také to, že nepocházíme jen z jedné krve. Genů ke sledování je mnohem více. Nejen že máme dva rodiče, máme také čtyři prarodiče, kteří hrají v našem těle také nemalou roli. I tak jako se dědí traumata obětí holocaustu na jejich vnoučata, je velmi pravděpodobné, že i některé fyzické rysy budou vlastní spíše našim prarodičům. Je vůbec možné bojovat s vrozenými předpoklady? Já myslím, že ano, nicméně cesta k vysněné kondici i postavě může mít více úskalí a může vyžadovat více píle a odříkání. Sami asi už víte, co na vás platí a co ne. Dlabám-li více, nabírám okamžitě. Rapidní snížení váhy se mi zadařilo až po dvou letech ranního běhání nalačno, nabrání svalové hmoty mě stálo rok dřiny v posilovně, už pět let jedu v kuse minimálně pětkrát týdně běh v kombinaci s posilovnou. Udělala jsem a dělám maximum pro to, aby má postava byla tak akorát silná a tak akorát štíhlá. Cvičení je fajn, s jídlem je to horší. Ještě stále se ne stoprocentně dokážu ovládnout, proto ukázkový pekáč buchet na svém těle nevyhledávám. Ale co není, může být. :-)

[/time-restrict]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/08

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​