I staré věci mohou mít hodnotu. Probuďte své kreativní já.

Má domácí dílnička

I staré věci mohou mít hodnotu. Probuďte své kreativní já.

Vyrábění je pro mě skoro stejně tak důležité jako třeba jídlo. Nejdříve jsem hodně šila, pak se k tomu přidalo vytváření šperků a malování obrázků. Pečení a zdobení perníčků se prolíná všemi obdobími, stále mě baví a při zdobení stále zdokonaluji linku. Nejdříve přicházely na svět ručně dělané dárky pro rodinu a přátele. V poslední době jezdím dvakrát ročně na jarmark a občas vyrobím i něco na zakázku.

Příběh starého dřevěného podnosu

Dlouho ležel ve sklepě schovaný mezi starým haraburdím, zaprášený, zapomenutý, nepotřebný. Někdo uklízí police a ometá prach. Hele, z tohoto tácu si kdysi někdo udělal rýsovací prkno! Kleště vytahují připínáčky jeden po druhém a žiletka odřezává zaschlé kapky bílé barvy. Au! Ruce teď drží smirkový papír a drbou dřevěnou desku, aby ji zbavily zašlého nánosu špíny a kaněk od tuše. Jej, to to pěkně škrabká! No vida! Klube se nám tady docela fešák. Na dřevo dopadají teplé kapky ze sprchy a smývají poslední špínu. A už se podnos hřeje na sluníčku, aby dřevo pěkně vyschlo. Ách! Co to? Fuj! Strašně to smrdí! Ruce si navlékají gumové rukavice a natírají dřevo na modrou barvu … a ten pak zase stojí opřený o zeď na balkóně a schne. Neví, co si má myslet. Ještě před chvílí si připadal tak lehce, ale teď… Co ho ještě čeká? Na stole rozložené noviny, lahvičky, štětce, kelímek s vodou, hadr. Ruce, tentokrát bez rukavic, hladí tác po zádech, na břiše a přes uši. Štětec namočený do bleděmodré barvy vykonává první nesmělé tahy. Trošku to šimrá. Podnos tuší, že se děje něco zvláštního a on sám že hraje hlavní roli. Leží a ani se nepohne, ani nevzdechne. Přichází na řadu bílá a azurově modrá barva. Trvá to dlouho, netrpělivost jde jen těžko potlačit. A pak zase balkón a nekonečná doba schnutí. Sluníčko zašlo a podnosu je trochu zima. Ale už jsou tu zase ruce, přejíždějí laskavě přes dřevěnou desku a nesou ho do kuchyně. Cestou potkávají velké zrcadlo. No ne! To jsem ale krásný!

Tak tímto způsobem vznikl můj první malovaný podnos. Chtěla jsem vytvořit další, ale znamenalo by to obcházet různá vetešnictví a hledat. Pak se však ukázalo, že je možné koupit tácy nové, ze surového dřeva, které se na moření a dekorování krásně hodí. Ale ten první ze sklepa je přeci jen jedinečný.

A co předcházelo podnosům?

Šití

Šicí stroj mi nikdy nebyl cizí. Už jako slečna jsem u něj často sedávala s více či méně úspěšnými pokusy o rozšíření svého šatníku. Jako maminka jsem se od prvních dětských tepláčků a overalů ušitých ze starých mikin, přes maňásky a hračky do postýlky dostala k šití andělů, čertíků a skřítků Hajánků a také plátěných nákupních tašek. Dávám přednost přírodním materiálům, proto volím většinou bavlnu, len, ovčí rouno jako výplň.

Barvy

Máte rádi barvy? Jak se prolínají, mísí, přelévají jedna do druhé, přitom si každá zachovává svou jedinečnost? Nejdříve si mě získaly barvy na hedvábí. Jejich třpytivá nádhera rozjasňuje chvíli. Později jsem vyzkoušela malování vodovými barvami a temperou. Naposledy jsem je měla v ruce na základní škole a potom, když byly děti malé. Tenkrát barvy dalece přesahovaly rámec vymezený velikostí čtvrtky (maminky jistě znají to štěstí zářící z dětských očí). Jako první vznikl obrázek ryby, který jsem darovala k narozeninám kamarádce narozené ve znamení Ryb. Teprve pak jsem se dozvěděla, že Ryby jsou duální znamení, proto bylo potřeba domalovat rybku druhou. Tak vznikla sada znamení Zvěrokruhu a po ní následují malé tematické obrázky.

Šperky

Jak už jsem zmínila, mám ráda přírodní materiály. Po různých pokusech s korálky, vlascem a lankem mě nejvíc oslovily úlomky kamínků s dírkou a k tomu režný provázek nebo drátek. Z těchto přísad vykouzlené náušnice, náramky a náhrdelníky už zdobí nejednu ženu i dívku.

Perníčky

mě provázejí od dětství, kdy chodily poštou od babičky z Moravy – s čokoládovou polevou a mandličkou uprostřed. Není na nich nic neobvyklého, pečou se ve většině rodin, ale nemohu je zde nezmínit. Pečení perníčků mám spojené s domácí pohodou, zázemím, klidem, sdílením. Pro zkrášlení naší jídelny jsem kdysi vytvořila perníkový Betlém pomocí zakoupených vykrajovátek. Po pár letech jsem dostala chuť vyzkoušet něco originálního, a tak vznikli bruslaři, ponocný a chaloupky se svíčkami, náměstí s obchůdky a lidmi či andělská kapela. Zatímco jsou Vánoce dávno za námi, ještě dlouhou dobu nám perníčková koláž zdobí zákoutí v jídelně. Voňavou radost pečení si ale nenechám ujít ani o Velikonocích, přestože atmosféra je tou dobou úplně odlišná.

Koukněte na: http://maraw.pixpo.cz/