Hromnice, svíčky a Světelný kořen

Naši předkové chodívali na Hromnice do polí a zahrad, nosili Zemi dary, vyorávala se první brázda a oslavoval se prvotní impulz růstu. Přesto, že už dnes žijeme jinak, stále toužíme po přímém vztahu se zemí a životodárnými silami klíčení, růstu a zrání. Obecně žijeme v domnění, že v průběhu zimy příroda odpočívá. Co se tedy slaví v únoru, ve svátku, který nese název Hromnice?

Hromnice, svíčky a Světelný kořen

Text: Anna Nowaková

Je krásné, že každé roční období má svoje vlastní nálady a poslání. Umělecký pohled na proměny roku mne přivedl k otázkám po vnitřních procesech, které se odehrávají ve světě rostlin. Myslím, že stejná síla vedla naše předky ke slavení svátků, z jejichž množství se nám dodnes zachoval jen zlomek. Pro nás, kteří jsme ve sféře konzumní společnosti jako doma, zůstalo jen matné tušení, co vlastně vnímali ti, kteří se Zemí přímo pracovali.

Začátkem února zdánlivě spící, pasivní rostliny ve skutečnosti prožívají slavnost. Začátkem února je v semenech a kolem nich v pohybu mnoho niterných impulzů, pohádkově řečeno probíhá Slavnost hemžení zemských skřítků. Je to odpověď slunci, jehož síla začíná prostupovat do hlubin. Myslím, že skutečně není náhodou, že se dodnes zachovala tradice vyrábět v tu dobu svíčky, které mají člověka provázet celý rok a za nepříznivých bouří, ať už venkovních, nebo mezilidských, jej mají prostoupit světlem a klidem. V tu dobu končí období světel, které trvalo od začátku listopadu, svátků všech nenarozených, zesnulých a svatých, přes svatého Martina, advent, dvanáctero svatých nocí až právě do Hromnic. Pak se z nastřádaných, roztavených zbytků vosku vytvoří nové, ochranné světlo: ve stejnou dobu, kdy se probouzejí v zemi semena a zrna. Slunce znovu získává svou sílu, dělají se přípravy na masopustní radovánky a jarní proud nového života pozvolna začíná.

U nás na mlýně ve Starých Dobrkovicích jsme slavili svátek Hromnic společnou výrobou svíček. Na pozvání přišlo nečekané množství rodin s dětmi. Ještě před časem by mne nenapadlo, že vlastně není problém dělat s malými dětmi máčené svíčky. Na stole stál velký hrnec s rozehřátým voskem, v ještě větším hrnci s vodní lázní. To je jediná věc, kterou jsem musela trochu shánět. Vosk jsme střádali celý rok, i ostatní donesli, takže ho nakonec bylo dost. Ve včelařských potřebách koupené knoty jsme postupně máčeli do vosku, musí se vždy každá namočená vrstva nechat zcela ztuhnout. Nejkrásnější bylo, jak si i dospělí hráli s výzdobou svíček. Různě je nožíkem prořezávali, nebo barevným rozehřátým voskem kreslili různé ornamenty… Povídali jsme si o tom, jak dnes člověk může najít pravdivou životní cestu ve spojení se Zemí. Zpívalo se a děti byly blažené. Moc všem doporučuji uskutečňovat setkání k podobným příležitostem, kdy malí se radují, protože dospělí tvoří.

Světelný kořen – rostlina pro budoucnost

Text: Marek Vodička

Součástí hromniční slavnosti může být také výsadba. Vždyť na únor se těší všichni nedočkaví zahrádkáři. V teple domova vkládají první semínka do půdy a nemohou se dočkat, až vzejdou. Je to boj s leností a se závislostí na tom, co se nám snaží vnutit supermarkety: ledový salát a rajčata po celý rok. S každým námi do země zasazeným semínkem se vydáváme na nelehkou cestu k soběstačnosti, byť by se na jídelním stole projevila jen pouhopouhou natí petrželky v naší polévce. To je to, z čeho čerpáme životní sílu a radost.

Světelný kořen se vysazuje právě na Hromnice (v němčině Lichtmessfest, tedy svátek světla). Rostlina, která má svými vlastnostmi v budoucnu nahradit brambory. Svůj původ má v Asii, odkud k nám do Evropy přicházejí uvolňující síly (např. v rýži). Z Ameriky zase naopak síly tuhnutí. Víme, že když jíme brambor moc, „blbneme“. Brambory měly svůj význam v době, kdy byly objeveny, a staly se důležitou plodinou ve všech válkách, kdy zachránily mnoho lidí před hladem. Patřily také do období průmyslové revoluce, kdy napomáhaly k vývoji materialismu. V současnosti je na nás, jestli dokážeme udělat další krok a zda najdeme odvahu ptát se, čím je nahradit. Vždyť je to tak pohodlné, člověk je zasadí a vzhledem k množství, kolik jich sklidí, se o ně takřka nemusí starat, stačí je dvakrát během růstu přihrnout… Až na ty mandelinky.

Příběh světelného kořene začal před devadesáti lety, v roce 1924. Skupina zemědělců chtěla znát, jak pěstovat plodiny bez pomoci chemie, zato s pomocí vesmíru, za působení planet a jemných souvislostí, které by našince s obvyklým viděním a věděním nenapadly, a tak požádali duchovního vědce Rudolfa Steinera (známe ho především jako zakladatele anthroposofie a waldorfských škol), zda by jim mohl dát zemědělský kurz. Hned v první přednášce hovoří o tom, že pokud má být statek zdravý, bylo by vhodné, aby se do něho nemuselo nic dovážet, aby to, co pro jeho chod potřebujeme, pocházelo ze stejného místa. V naší mateřštině rozumíme více než dobře souvislostem mezi zdravým statkem a zdravým státem.

Dále Steiner ukazuje, jak můžeme vyrábět homeopatické preparáty. Nejznámější z nich je roháček, kdy na podzim dáme kravský hnůj do rohů, zakopeme je v zemi, necháme projít zimou, na jaře vykopeme, dáme v patřičném množství do kádě s vodou, hodinu mícháme a takto získanou Živou vodou stříkáme zemi záhy po výsevu, abychom pomohli semínkům či osivu dobře zakořenit. Po skončení kursu se mezi účastníky objevila otázka, jestli budou dané impulzy stačit i pro výživu v budoucnosti. „Dokonce ani v nejmenším,“ zněla Steinerova odpověď. „Pro budoucnost bude zapotřebí rozšířit pěstování světelného kořene, neboť ten jako jediná rostlina dokáže vázat světelný éter, který bude pro zachování života na Zemi nepostradatelný.“ Jak rozumíme slovu éter? Je to jakási nemateriální prasubstance, čisté působení sil, ze kterých při stvoření Země vzniklo vše materiální, hmatatelné. Dnes prostupuje fyzická těla rostlin, zvířat a lidí a způsobuje, že je v nich mrtvá materie proměněna v živoucí organismus.

Dospělý kořen naroste do délky 50–100 cm, nahoře je tenký o průměru asi 1 cm a dole silný o průměru asi 5 cm. Pěstovat se dá buď z řízků dospělé rostliny, asi 8 cm dlouhých, nebo z pacibulek, kterých dosáhne dospělá dvouletka po odkvětu bílých, liliovitých květů. Přidává se například do soli, uplatňuje se při pečení chleba atd. Některé výrobky jsou k dostání také u nás.

Na příkladu světelného kořene si můžeme sami ověřit, nebo vyvrátit, zda je možné, aby to, co jíme, ovlivňovalo naše smýšlení. Kořen obsahuje princip jin, tedy princip Venuše. Všude tam, kde vládne pyramidální hierarchie od šéfa k zaměstnancům, od nadřazených po podřízené, kde chybí porozumění a bratrská láska, se uplatňuje princip opačný, bojovný Mars. Mohli bychom snad i díky stravě více vnímat, jak se cítí můj partner, co trápí souseda, umět rozveselit a jindy zase hluboce naslouchat?

Více o pěstování, sklizni a využití v jídelníčku se dočtete na www.svetelny-koren.cz

Hromnice podle kalendáře připadají na 2. 2.

Jsou vlastně svátkem nadcházejícího jara a návratu světla, proto také „Na Hromnice o hodinu více“. Svátek býval také spojen s ochranou před ohněm, bouří a hromy a blesky. Svěcené svíce, takzvané hromničky, se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost. K hromnicím se váže řada pranostik, třeba:

Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.

Pošmourný Hromnice – sedlákům milý velice.

Na Hromnice – chumelice, netrvá pak zima více.

Na Hromnice husa po vodě – na Velikonoce po ledě.