Fotografování pro mě nikdy nebude rutina a nuda. Rozhovor s Pavlem Ovsíkem.

Rodina Ovsíků naskočila do Pravého domácího časopisu jako do rozjetého rychlíku – tedy v našem případě vlastně spíš jako motoráčku, který si to uhání krajinou. Všichni se v něm kocháme filmem, který se nám míjí za okny. A jakou roli má pasažér Pavel? Zachycuje všechny důležité momenty do fotografií, kterými vám pak naše společné akce přibližujeme.

Fotografování pro mě nikdy nebude rutina a nuda. Rozhovor s Pavlem Ovsíkem.

Poté, co do časopisu nějakým způsobem přispěly i jeho žena a dvě děti, rozhoupal se i Pavel s pár příspěvky na blog. Všichni mu držíme palce, aby se osmělil víc a začal vedle fotografování do Pravého domácího i „regulérně“ psát.

Pavle, jak ses dostal k fotografování? Byla to cesta přímočará, fotografování jsi chtěl dělat vždy, nebo k němu vedla nějaká klička?

Začnu moudrou větou „I cesta může být cíl“. Takže já kamsi jdu a cestou fotografuji. Nemyslím, že k fotografování vede cesta. Musela by totiž mít cíl. A v tomto případě, myslím, nejde říci nikdy „jsem v cíli, jsem fotograf, tečka, hotovo a jdu omrknout, kam se vydám dál“.

Jsem „počestný pocestný“, který s sebou vleče fotoaparát. Když jsem doma řekl „budu fotograf“ rodiče mi to rozmlouvali, že „nemám talent“, aby mne to živilo, ať si to ještě promyslím. Je možné, že bych se na FAMU opravdu nedostal, kdo ví. Vybral jsem si radiokomunikační střední školu, pak elektro vysokou školu a po různých pokusech dělat něco, co mám rád, jsem se nakonec vrátil k té fotografii. Jak je vidět, cesta může být přímá a klikatá současně.

Co Tě na něm nejvíce baví? Jaký druh fotografie máš osobně nejraději?

Fotografie obsahuje podstatné aspekty, které zajímají každého poutníka. Čas, prostor a světlo. I poutníci putují nějaký čas prostorem za svým světlem. Stavební materiál fotografa tedy obsahuje základní pralátky. Snažíme se zachytit uspořádání světla v daném čase a prostoru. Jestli se světlo odráží od ženského těla, od obličeje portrétované osoby, od květiny nebo scenérie před námi je druhotné. Je to zastavení světla v čase a to je magické. Nemám nejraději nic. Když dlouho fotím jedno téma, začne se mi stýskat po jiném a tato pestrost mi dává jistotu, že nenastane rutina a nuda. Rád fotím vše, na co dopadá hezké světlo.

Do Pravého domácího vlastně přispívá nějakým způsobem celá Tvoje rodina. Jste zvyklí dělat všechno pohromadě? Co to pro Tebe znamená?

Tenhle časopis se nám doma líbí všem. Nechci dělat reklamu, ale je to prostě tak. A každý chceme nějak přispět. Je to hezké dělat v rodině něco pohromadě a vážím si toho, že nás mnoho činností spojuje. Ale je i důležité, aby měl každý něco svého, možnost se někde zavřít a cosi kutit. Takže společně i odděleně tvoříme a někdy se u toho i moříme. Je to vlastně hezké, když Markéta pojme nápad udělat reportáž o něčem zajímavém, jedeme spolu „na výlet“, ona si popovídá (nejen se mnou cestou), ale i s lidmi, kteří se tématu věnují, já udělám pár obrázků a dětem z cesty něco přivezeme… je v tom kus práce, ale je to také zábava.

Čemu jinému se ještě v životě věnuješ? Co dalšího Tě živí?

Je pravda, že fotografování mne v současné době neživí na 100 %. Kromě fotografování se věnuji práci pro různá vydavatelství, ať už se starám o redakční web, fotoarchiv nebo vykonávám nějaké redakční činnosti. Někdy chce někdo pomoci zpracovat vlastní fotografie, protože není tak zručný v jejich počítačové úpravě. Není dobré mít všechny fotografie jenom v počítači, doporučuji všem je tisknout třeba nějakou formou fotoknihy, kterých je dnes velká nabídka. Prohlížet vytištěné fotografie v knize je tak nějak opravdovější než na monitoru. Pomáhám takové knihy vytvářet i z cizích fotografií nebo ukazuji na workshopu, jak se to dělá. Nabízím i školení typu „Den s fotografem“, kde se zájemce naučí ovládat zrcadlovku a ještě si odnese pár svých portrétů.

Co Ti udělalo v poslední době radost?

Že ráno vstanu a neopařím se čajem. Že mám úžasné děti, které se zatím škole nepodařilo zbavit kreativity. Že si někdy večer se ženou hezky popovídáme. Že se mi už tolik let daří si vlastně hrát a bavit se, a přitom máme doma co jíst. Každý den je důvod k radosti, když se člověk chce radovat. Jako je každý den důvod ke strachu, když se člověk rád bojí. Můžeme si vybrat.

Pokud se budete chtít pokochat Pavlovými fotkami: www.pixpo.cz

Zuzka naskočila do projektu s názvem Pravý domácí ještě předtím, než vůbec vznikl. Nejdříve měla na starost naši fanouškovskou základnu na facebooku, kterou vypiplala a věnovala jí péči. Zkusila si i psát a zalíbilo se jí to. Do budoucna by chtěla psát víc. Zajímá se o témata jako jsou udržitelné stavitelství, permakultura, přirozené porody, divoké bylinky, zdravé a udržitelné stravování, přirozená péče o děti a techniky duševního rozvoje.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné