Falešná Pařížanka o feminismu

Vždy jsem se považovala za feministku a i dnes, když si přečtu definici slova feminismus na Wikipedii, hned bych to podepsala: feminismus je řada sociálních a politických hnutí a ideologií, které sdílejí společný cíl: definovat, ustanovit a dosáhnout politické, ekonomické, osobní a sociální rovnosti pohlaví. Definovat rovnost pohlaví je něco, k čemu se nadšeně hlásím zvláště po šesti letech v zemi, kde to celé propuklo.

Falešná Pařížanka o feminismu
Vždy jsem se považovala za feministku a i dnes, když si přečtu definici slova feminismus na Wikipedii, hned bych to podepsala: feminismus je řada sociálních a politických hnutí a ideologií, které sdílejí společný cíl: definovat, ustanovit a dosáhnout politické, ekonomické, osobní a sociální rovnosti pohlaví. Definovat rovnost pohlaví je něco, k čemu se nadšeně hlásím zvláště po šesti letech v zemi, kde to celé propuklo.

Jsem sice feministka, ale jsem stále žena! Mám takové neblahé tušení, že být feministkou – navzdory tomu ženství v samotném názvu – znamená stát se mužem. Stát se mužem a tím se mu vyrovnat. Jak je možné, že si kolegyně feministky nevšimly toho, že místo oslavy ženství skáčou do ringu s muži a snaží se jim rovnat v jejich vlastním sportu? V tom přeci nemáme šanci! Ale nesahejte Francouzům na feminismus. Tímto titulem se tu pyšní každá druhá žena a spousta mužů, kteří to považují za ohromnou ctnost. Vždyť přeci dovolili ženám volit, řídit auta, dokonce vydělávat peníze nebo vlastnit domy! Přeci bych nechtěla, aby se to všechno vrátilo do dob, kdy byla žena závislá na muži, který ji nejspíš podváděl a mlátil?

[hide]

To bych samozřejmě nechtěla, ale ta současná situace mi také nepřijde ideální. Právo pracovat si ženy vymohly samy. Některé se snad i samy zasadily o možnost pracovat už dva a půl měsíce po narození potomka, ale stalo se to tu normou pro všechny. Dělám nepřetržitě průzkum mezi řadou maminek a nenašla jsem ani jednu, která by odevzdání svého tříměsíčního miminka do rukou chůvy nebo ošetřovatelky v jeslích nesla s nadšením. Mnohé se přes vybrání dovolené nebo různých úlev snaží prodloužit si mateřskou alespoň na čtyři měsíce a i tak je pro ně návrat do práce a odstřižení od dítěte frustrující, deprimující. Rovnat se mužům v jejich ringu prostě není pro ženy výhodné. Osobně opět volím jinou taktiku. Nejdřív je třeba určit vlastní pravidla hry, takže: žena je bohyně. Muži je respektována stejně tak, jako ona respektuje je. To je ta rovnost. Rovnost práv a míry respektu a obdivu jeden k druhému. Každý do společného tvoření přispívá svým jedinečným způsobem. Jsou neporovnatelní. Jejich výkon je neměřitelný, protože dělají něco naprosto odlišného. Muži soutěží, ženy si spíš hrajou. A tak i přesto, že má drahá polovička se považuje za feministu a pojem „fifty fifty“ u nás doma padá v každé druhé větě, rozhodla jsem se hrát si na „hundred hundred“. Já jsem stoprocentní žena a dávám sto procent. Chodím v sukni, doma pořád něco přerovnávám, uklízím a vyklízím. Vařím, peču, vyrábím přání k výročí šesti let a dvou měsíců společného života, ale jako správná žena z velkoměsta dvacátého prvního století vydělávám oblíbenou činností dost na to, abych zatáhla půlku nájmu a výdajů v domácnosti. Třeba ho nakonec tak vykolejím, že se z něj stane stoprocentní muž.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Kamila Boudová je u nás známá jako Falešná Pařížanka. Po tom, co napsala pouze čtyři sloupky o svém životě v hlavním městě módy navzdory vlastním hodnotám, dostala nabídku napsat knihu. A samozřejmě ji využila.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné