Papírové čtení, které vás okouzlí
Mezi holými větvemi probleskují sluneční paprsky odrážející se od oken skleníku. Ten zabírá poctivý kus zahrady a je fakt, že když ho na podzim čistím od zbytků rostlin, rýčem přehazuji zeminu a rejžákem drhnu každou okenní tabulku, přepadá mě chuť na bourání. Když v něm ale březnové sluníčko začne ze země vytahovat první zelené lístky mangoldu, ředkviček, baby špenátu, rukoly, polníčku nebo jarní cibulky, nevyměnila bych ho ani za nic. Proč?
V dubnu už do vyhřátého skleníku stěhuji předpěstované sazeničky rajčat, paprik, kedluben a salátu. A protože je mi na podzim líto vyhazovat odkvetlé muškáty, svoje místo tu mají i jejich nové sazeničky, vypěstované z loňských výhonků. Na chladnějším místě v domě přežijí bez problémů celou zimu a za vynaloženou námahu vás v létě odmění záplavou nádherných voňavých květů. Skleník je skvělý i pro předpěstování letniček. Miluju, když je zahrada plná všech druhů i barev, takže vysévám ostálky, jiřiny, afrikány, slaměnky, krásenky, lichořeřišnice, hledíky a měsíček lékařský.
Své stálé místo mají v mé zahradě i bylinky. Na ty venku je zatím čas, mně se nicméně osvědčilo pěstovat ve skleníku třeba bazalku, majoránku nebo kadeřavou petrželku. Očividně se jim tam líbí a díky jejich vůni se skleníku obloukem vyhýbá různá škodlivá havěť.
Sníh a mráz, které ještě pěkně trápily březnovou zahradu, snad mají pro letošek vybráno, takže se mohu vrhnout na zbytek zahrady. Svázané okrasné trávy, které přes zimu vypadaly jako tajemné zahradou pochodující postavy, je nejvyšší čas zkrátit. Jejich duté stonky by mohly sníh a mráz přes zimu zničit, proto se zkracují až na jaře, než začnou rašit nové výhonky. Jen nezapomeňte na rukavice. Taková ozdobnice čínská má listy ostřejší než žiletka a vysvětlujte pak někomu krvavé šrámy na zápěstí!
Pečlivě odstraním všechny suché listy trvalek, vymetu pavučiny z břečťanového porostu a očistnou kúru si zaslouží i trávník. Zamést suché spadané listí, odstranit mech, dosít novým osivem holá místa a přihnojit kompostem. Ideálně tím domácím, který se přes zimu krásně uležel v kompostéru. Na tuhle práci se můžete vrhnout s vertikutátorem, ale já dávám přednost poctivým železným hrábím. Prospěje to nejen trávníku, ale po prolenošené zimě i mně. Zbylý kompost rozvezu k trvalkám.
Růže, pivoňky zvonky i floxy už sluníčko vytahuje ze země. Pokud se teplota drží přes den kolem patnácti stupňů, je čas i na jejich zástřih. Pozdě už je na prořezání jabloní. Tedy alespoň mě učil děda, že jádroviny se upravují nejpozději v březnu. A na peckoviny, jako jsou meruňka, višeň, broskev nebo švestka, je času dost až po odkvětu.
Zatímco sazeničky rajčat a paprik se zatím vyhřívají ve skleníku, do venkovních záhonů už vysévám hrášek, mrkev a milovanou červenou řepu. Jakmile se půda prohřeje a ustanou ranní mrazíky, můžete se pustit prakticky do čehokoliv. Jen s rychle klíčící cuketou a venkovními rajčaty je lepší počkat. Květnoví ledoví muži dokážou dát zahradě ještě pěkně zabrat, a proto mám pro všechny případy vždy po ruce netkanou textilii. Pokud zima přeci jen vystrčí drápky, všechno pro jistotu přikrývám.
Dubnová zahrada začíná krásně ožívat. Rozkvétají bledule, macešky a petrklíče. Ze země vyrážejí cibuloviny v podobě tulipánů, narcisek a sytě modrých modřenců, které od podzimu trpělivě čekaly schované pod zemí. Mezi jehličnany a zatím holými keři probleskují zářivě žluté květy zlatého deště.
Ještě rozvezu zbytek kompostu po záhonech a vynesu ze sklepa zahradní nábytek. V závětří na terase už je na sluníčku pěkné posezení. A protože začátkem dubna slavíme Velikonoce, mohu se při tom kochat výzdobou z petrklíčů, macešek, sedmikrásek a napučených vrbových proutků. Jaro je v plném proudu a zahradníka nic nezastaví – mě tedy rozhodně ne… 🙂
O autorce:
Šárka Štěpánková, naše dobrá duše, která láskyplně pečuje o inzerci časopisu i o svou zahradu 🙂
„Marketing, PR a psaní mě živí. Zahrada a zahradničení mě baví. Miluji hrabat se v zemi, pěstovat vlastní ovoce a zeleninu, rozzářit zahradu barevnou záplavou květin nebo vymýšlet atraktivní seskupení okrasných keřů a kamenů. Učím se stylem pokus–omyl, ale protože to dělám už téměř čtyřicet let, ráda se o své zkušenosti podělím.“
Napsat komentář