Průvodce cestování s dětmi podle Petra Horkého: „Děti jsou jako esperanto.“

Živím se natáčením dokumentárních filmů po celém světě. Dá se tedy říci, že posledních pětadvacet let je pro mne cestování profesí. Byl jsem si jistý, že jakmile se nám narodí děti, brzy vyrazíme do světa. A vyrazili jsme...

Průvodce cestování s dětmi podle Petra Horkého: „Děti jsou jako esperanto.“

Zásada našich rodinných cest je následující: dokud to baví děti, baví to i nás. Velkou výhodou je, že drtivou většinu zemí, kam se chystáme s rodinou, jsem už dříve projel pracovně, takže mám spoustu zkušeností nejen s tím, jak to tam funguje, ale často taky s tím, jaký průběh mají místní choroby atd.

O to víc mají děti i manželka radost z toho, pokud jedeme někam, kde jsem ani já ještě nebyl. A o to víc se já potajmu připravuji a učím, abych byl na všechna možná rizika připraven. Ale navenek dělám samozřejmě machra, jako že o nic nejde. Vlastně se k tomuto samostudiu přiznávám až teď – v Pravém domácím časopise!

Letiště jako dostaveníčko světových virů

Malé dítě má velmi dobrou imunitu, takže cestování by pro něj mělo být OK. Jsou tu ale dva faktory, které nás přiměly k tomu, abychom rodinné cestování přece jenom maličko posunuli.

První důvod je, že pro malé dítě je opravdu každý průjem nebezpečný. K dehydrataci může dojít velice rychle. Druhý důvod je ještě drsnější a neuchopitelnější. Na většinu rizikových onemocnění v cizích zemích existují dostatečně konzervativní postupy, jak onemocnění předcházet. A když už se ten malý človíček něčím nakazí, v naprosté většině jsou dostupné i léky.

Jenže v posledních letech začínají být potenciálně nebezpečným semeništěm chorob letiště! Setkávají se tu lidé z celého světa – zdraví i nemocní, přenašeči a špindírové. V letištních klimatizacích se všechny ty světové viry setkávají. A než je vyhubí pravidelná dezinfekce, všelijak společně mutují. Mohou vznikat kombinace mikrotvorů, na které je v tuto chvíli medicína krátká. Právě toho jsme se lekli, a termín první společné cesty jsme proto raději posunuli.

Nejsme hazardéři!

S naší Evičkou jsme tak poprvé jeli autem, a to do Albánie. Neletěli jsme a navíc jsme se na cestu vydali až v jejích třech letech. Holčička už měla za sebou několik kratších cest po Evropě a dojezd i následný pohyb v zemi si tak užila společně s námi. Jak sami poznáte, nejsme prostě žádní hazardéři…

Voda = základ zdraví

Na co si vždy dáváme pozor?

  • Jíme z místních zdrojů, ale vezeme kompletní rezervní jídelníček pro případ, že bychom se na místě nedostali ke kvalitním a důvěryhodným zdrojům jídla a pití pro děti.
  • Kupované jídlo bereme jen v případě, že je (pře)vařené. Vynecháváme vývary, kde občas kuchař přileje či přihodí cokoli, co neprošlo varem.
  • Ovoce jíme jen to, které se dá oloupat. Nenecháme jej umýt obsluhou, ale myjeme ho sami v pitné balené vodě.
  • Žádné ovocné šťávy na ulici! Stačí totiž pár kapek infikované vody a je zle.
  • Žádné pití s ledem! Nevíme, z jaké vody led pochází.
  • Žádné pití, které má porušený uzávěr! V chudých zemích se občas stává, že se prodává jednou prodaná láhev, ze které někdo upil, anebo že se do lahve rovnou lije náhražka (opět neznáme původ vody, příchutí atd.).

Bez očkování bych nejezdil…

Před každou cestou jdeme k doktorce, která naše děti zná. Pobavíme se s ní o cílové zemi i o průjezdních destinacích a dohodneme ideální medikaci pro případ onemocnění. Režim léčby i obyčejné chřipky je trochu jiný v tropickém podnebí než u nás. S tím vším souvisejí i očkování.

Jasně, v posledních letech je moderní brojit proti očkování, protože se silně medializují případy vedlejších účinků očkovacích látek. Pokaždé jsme si zjistili co nejvíce informací o očkovací látce, pobavili se s více lékaři pro případ, že by jeden byl agentem nějaké firmy, probrali, zda a kdy má smysl využít očkování proti více chorobám zároveň atd. Antimalarika dětem ale zásadně nedáváme, proto se malaricky nebezpečným oblastem vyhýbáme. Důležitá poznámka na závěr: pokud své děti neočkujete, důrazně nedoporučujeme společné cestování!

Řvoucí letadlo?

Letadlo je mnohdy potíž i pro dospělé, natož pro děti. Asi každý z nás absolvoval někdy let, kdy malý prcek vydržel brečet celou cestu. Ano, trpěli jsme všichni… Nejdřív jsme si asi všichni v duchu říkali, jak je nám dítěte líto… pak jsme chtěli zabít jeho rodiče, že ho sem vzali… poté letušky, že si s ním neví rady… a nakonec člověk touží po tom, ať se letadlo konečně zřítí a ukončí ten strašlivý proces sdíleného utrpení.

Máme kamarádku, která žije napůl v Evropě a napůl v Asii. Letadla může uvádět jako přechodné bydliště. Jejím dětem můžete vytknout cokoli, ale cestování je baví. V tom slovese je zakleto celé kouzlo – musí to bavit! Pokud sami nejste v letadle v pohodě a je to pro vás utrpení, dvakrát si rozmyslete, jestli se na daleké cesty nevybodnout a užívat si bližší destinace.

Vycházejme z toho, jaké máme podmínky: v první řadě omezený pohyb. Dále máme docela napevno stanovený režim jídel. Na delší cestě máme k dispozici obrazovku a digitální hry u každého sedadla. Dobrá cesta je pro dítě taková, kde se dějí změny, kde je překvapení a málo stresů.

pomahame-na-plantazich zmrzka-Galle.JPG Buduruwagala

Děti jako „esperanto světa“

Takže naše pravidlo číslo jedna zní, že vychovávat můžeme jindy, v letadle ne. Proto s sebou máme tablet s oblíbenými pohádkami a hrami. Manželka má připravené dobrůtky. Bacha – nemusí to být vždycky jenom nekvalitní sladkosti, ale taky třeba kousky oblíbeného domácího koláče, nakrájené ovoce, chuťovky nějakého dospělého jídla, které se normálně nejí atd. V tašce na palubu jsou vždycky i pastelky, omalovánky, kreslené knížky.

Jak jsem uvedl, důležitá je možnost změny a minimum omezení, kterých by si náš malý cestovatel všiml a které by mu kazily náladu. Naše zkušenost z mezikontinentálních letů je taková, že dřív nebo později se stejně o slovo přihlásí spánek. Po probuzení je ideální udělat průzkumnou procházku po letadle, společně přemýšlet, odkud je třeba který cestující, kam asi jede.

Naše děti jsou (proboha po kom?) docela extrovertní, a tak si často popovídáme i se spolucestujícími. Člověk tak dokonce získává úplně nový pohled na svět i na lidi různých ras a kultur. Děti jsou esperanto světa!

Daleké cesty nemusí být drahé!

Nejčastější reakce našich známých je, že by si podobné daleké výlety nemohli dovolit, protože je to drahé. Není! Zapomeňte na cestovní kanceláře. Sedněte k internetu, napůjčujte si knihy. Nastudujte si danou zemi nejen z konzervativních informací vládních a lékařských webů, ale i z vyprávění, z blogů lidí, kteří v dané zemi byli.

Pak si udělejte čas a dejte si třeba hodinu na objevování zákonitostí v cenách a itinerářích letenek. Dnešní letecká síť je už tak neskutečně hustá a frekventovaná, že přepravci jsou schopni profitovat díky gigantické mase cestujících i na velmi levných letenkách. A nemusí to nutně znamenat desetihodinová celonoční čekání na opuštěných letištích na okrajích měst!

Pokud nepočítáte každou korunu, můžete si poskládat doslova libovolnou cestu s dvoudenními stopovery, kdekoli jen budete chtít. Dejte tomu čas! Najděte v tom logiku! Anebo se jednoduše zaregistrujte na webech, co posílají sezónní nabídky, a čekejte, až přijde, co sedne do vašich rozpočtů i cestovatelských tužeb.

All inclusive levnější než obyčejný hotel?

Pak si opět udělejte čas a hledejte na internetu možnosti ubytování. Někde jsou nejvýhodnější nabídky na booking.com anebo airbnb.com. Ale jsou místa, kde nakonec vyjde nejlevněji koupit si pobyt v hotelu, protože máte v ceně všechna jídla a je jenom na vás, nakolik bude hotel omezením, anebo naopak ukázkou svobody. Nemusíte být přítomni na každé jídlo! Ani nemusíte být v pokoji každou noc! Někdy fakt překvapivě vyjde nejvýhodněji koupit si třeba nejlevnější all inclusive last minute zájezd za pár korun (někdy je celý pobyt levnější než samostatná letenka) a naplánovat si, že polovinu nocí strávíte jinde.

Budete překvapeni, co všechno se na trhu s cestovním ruchem může objevit za nabídky. Ale je nutné tomu dát čas. Člověk musí pochopit logiku trhu. Proto na sebe nebuďte naštvaní, když občas nepořídíte nejvýhodnější nabídku anebo když vybrané bydlení bude daleko od původních představ. To je život, chybami se člověk učí.

Asi nejlevnější dovolenou jsme pořídili, když jsme s rodinou zpáteční letenky na Maltu (dva dospělí a dvě děti) koupili za celkových(!) devět tisíc korun pro všechny. Ubytování na místě stálo patnáct tisíc, protože jsme upřednostnili bydlení v centru starého města Valetty před nejlevnějšími variantami.

Cestování vyžaduje čas

Je tu ale druhá věc – a to je čas. Mám dost velmi bohatých kamarádů, kteří prostě málokdy mohou třeba na dva týdny opustit práci. A mám taky docela hodně kamarádů na dávkách a v mamahotelu, kteří mohou odjet kdykoli, ale prostě mají prázdné kapsy. Doporučuji cestovat na okrajích sezony, kdy by mohla být i menší tlačenice o dovolené v práci. Manželka i já fungujeme na volné noze, takže z tohoto pohledu se nám určitě plánuje líp.

Dokud děti nechodí do školy, je to ještě celkem v pohodě, protože jste závislí jenom na vlastní organizaci pracovních povinností. Jakmile do plánování vstoupí časová tyranie školy, pololetí, písemek a zkoušení, začne to být teprve zábava.

Buduruwagala v-tovarne-na-caj PH_Sri Lanka 2017-6729

Cestování jako osobní růst

My jsme se zatím s každou učitelkou dohodli. Hlavní je komunikovat. Co bychom se měli během cesty doučit? Na co se máme připravit? Jaké úkoly udělat a případně jaký referát si z cesty připravit?

Když jsme byli otevření domluvě (blahoslavená svědomitost mojí manželky, já bych se často prostě sebral a odjel), nakonec jsme se vždy s vedením školy shodli na tom, že cesta samotná nabízí tolik poučení a osobnostního růstu, že to dává smysl. Když už tedy dokážete sladit rodinný rozpočet, časové plány a připravíte se i na zdravotní rizika, nezbývá než zvolat: Hurá do světa!

Žádná expedice nebyla tak silná jako cestování s dětmi

I kdybychom vás náhodou přesvědčili, že cestování je totální pohoda, nenechte se nikam vmanipulovat, vždy se všechno musí odvíjet od vašeho rozhodnutí, vaší odpovědnosti a vašeho dobrého pocitu z toho, co se chystáte podniknout.

S dětmi jsme byli v Albánii, Spojených arabských emirátech, na Srí Lance, v Indonésii, v Rusku… Umíme společně spát pod širákem, ve stanu za bouře i v pěkných hotelech na Kanárských ostrovech anebo na Maltě. Máme obytné auto a jezdíme jako motonomádi tam, kam kola dosáhnou. Věřte mi – žádná z expedic, které jsem za profesní život zažil, nebyla nikdy tak krásná a silná jako společné rodinné cestování s dětmi!

---

Tento článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2019/06. Celý výtisk můžete sehnat v PDF elektronicky v našem e-shopu. Tam také seženete všechny naše předchozí čísla.

Nové číslo PDČ seženete v trafikách GECO Tabák, Inmedia, TRAFIKA a ve vybraných prodejnách Albert (podívejte se mapu prodejních míst). Nejraději vám nové číslo pošleme do schránky přes předplatné.