Zdravá výživa

„Maminko, co delás? Delás e-e? Cůlás, nebo kakás?,“ ozývalo se za dveřmi už drahnou dobu a rytmické údery dětských pěstiček dávaly tušit, že robě jen tak neodejde. Žloutkový věneček, který jsem se na oné místnosti do sebe snažila tajně nasoukat, byl však poměrně masivní. „Ne, maminka tady papá dortíček a nedá ti, protože bys pak nejedla tu báječnou brokolici, miláčku,“ zněla by pravdivá odpověď. Pravda někdy bolí. A já alibisticky mlčela a snažila se nezadávit žloutkovým krémem.

Zdravá výživa

Menu svých děti jsem jistou dobu zodpovědně střežila v upřímné víře, že když se matka dala na scestí, alespoň ony budou zdravé. Věci pod kontrolou jsem měla zhruba do jejich dvou let a byla jen otázka času, kdy se destabilizující živly převlečené za prodavačky, babičky a učitelky sešikují a vyrazí do boje. V podprsenkách z kinder vajec a sukních utkaných z pendreků křepčily na alegorických vozech připomínajících obří dorty a významně kroužily kolem hradeb nutričně vyváženého jídelníčku.

Záhy naše batole zakusilo první plod ze stromu poznání, rozuměj čokoládového velikonočního zajíce. Pevnost padla a sladká liga vzala dcery útokem. Metodika byla promyšlená a rafinovaná. Prodavačka v trafice nejdřív zašermovala holčičkám před obličejem lízátky a až pak položila nevinný dotaz: „Můžou sladkosti, že jo?“ Babičky vytahovaly z tašek koláčky a buchty s bezelstnou průpovídkou „tady jsem vám něco přinesla, ale musíte se dovolit maminky“ a o sacharidových orgiích ve školce škoda mluvit. Nakreslila jsi obrázek? Vezmi si bonbon! Odřela sis kolínko? Gumový medvídek to spraví! Hezky ses usmála? Tu máš lízátko! Čelit proudu znamenalo udělat z dítěte týraného exota, který po obědě jediný NEDOSTANE. Škola zodpovědně převzala štafetu od předškolních zařízení. Na chodbách na děti pomrkávají automaty plné čokoládových tyčinek a povinnou výbavou v družině je láhev sirupu a pytlík bonbonů. Dolce vita.

Kapitulovala jsem. Zahrada rajských potěšení utěšeně bují a já si házím na strom oprátku z gumových hadů. Domov se snažím zachovat coby poslední baštu zdravé výživy. „Maminko, už budéééš?“ křičí za dveřmi oné místnosti mladší dcera. „Ano lásko, hned, jen co vyškrábu poslední zbytek nutely,“ zněla by pravdivá odpověď. A tak opět alibisticky mlčím. A polykám.

Monika je novinářka, moderátorka a také dlouholetá kamarádka matky časopisu Petry Kruntorádové, kterou poznala na studiích žurnalistiky. Takže tak nějak přirozeně vyplynulo, že bude pro Pravý domácí NĚCO tvořit. Od prvního čísla píše pravidelně fejetony, tu a tam rozhovor a poslední dobou stříhá a lepí koláže, což ji náramně baví. Fejetony Odvrácená strana matky vyšly v r. 2016 knižně, knížka se líbí, a to Moniku baví také. Ještě ji baví její dcery Rozárka a Viktorka, kocouři Cipísek a Simba a manžel Martin, který její fejetony ilustruje. Prý rád. Moničiným koníčkem jsou aromaterapeutické masáže a společenský tanec.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné