Co vše potřebujete, než se vydáte běhat, radí Pavlína Poláková

 

Co vše potřebujete, než se vydáte běhat, radí Pavlína Poláková

Období, kdy si malé dítě oblíbí slovní spojení „A proč?“, bývá pro rodiče náročné. Necpi se už tím sladkým. „A proč?“ Protože tě bude bolet bříško. „A proč?“ Protože to není zdravé. „A proč?“ Protože je v tom plno cukru. „A proč?“ Protože je to sladkost. „A proč?“… Takové dětské „apročování“ není na škodu ničemu a se slušnou zásobou čokolády na nervy, encyklopedií a s rychlým připojením k internetu snad ani nikomu. Z dětství ale přecházíme do puberty a od puberty k dospělosti, kdy může ustavičné „apročování“ lézt pěkně na nervy. „A proč si mě nevezmeš? A proč jdeš raději s chlapama do hospody? A proč si pořád kupuješ nový kabelky?“ Některé otázky patří do kategorie vždy lživě zodpovězených: „Jak v tom vypadám?“, některé nebývají zodpovězeny vůbec: „Co ti je?“. Ptát se se někdy vyplácí, ovšem někdy je každá rada a odpověď pěkně drahá.

[hide]

Představte si, že se jednoho krásného dne vydáte běhat ven. První krok už jste udělali, ale nejste si jistí tím, zda správně. Kolega z práce má vlastního osobního trenéra a mluví o něm v superlativech. „Hele, je to fakt bomba. Sestavil mi jídelníček, sepsal tréninkový plán. Už jsem se přihlásil na maraton.“ Tak to je FAKT bomba. A vy neuběhnete ještě ani 5 km. Pokud budete cizopasník, začnete se vyptávat na detaily s myšlenkou: Ty sis zaplatil drahého trenéra a já to teď shrábnu. „A jak často trénuješ? Co jíš? V jakých botách běháš?“ Trénuju každý den a běhám v botách za 5 tisíc… No, tak to jste se snad ani dozvědět nechtěli. Na nohách prestiže a běhat tak maximálně třikrát týdně. Co teď? Navíc se na vás sesype hromada vědomostí, jak správně jíst a před samotným výkonem vlastně ani radši nic nejíst, mazat si nohy chladivou nebo hřejivou mastí, pít karnitin a BCAA před a po výkonu, nakoupit si kvalitní kloubní výživu a taky hodinky s hrudním pásem, abyste mohli sledovat tepovku… To jako vážně? A bez toho to nejde? „Bez toho jsi nahranej, kamaráde.“

Nezbývá tedy než doufat, že se kolega zítra nezeptá, jestli už jste kontaktovali toho trenéra, abyste mohli trénovat společně. A teď řekněte sami, není lepší se raději neptat a prostě jen tak svobodně vyběhnout?

[/hide]

 foto: Andrea Novotná  

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​