Co si pamatujeme z porodu?

Na otázku z nadpisu tohoto článku mám pro vás jednoznačnou odpověď: VŠECHNO. A věřím, že tato odpověď už dnes není pro většinu lidí až tak šokující.

Co si pamatujeme z porodu?

Když jsem před 20 lety dostala do rukou úžasnou knihu amerického psychiatra slovenského původu Thomase Vernyho Tajomný život dieťaťa před narodením, zajásala jsem. Do té doby jsem měla jen informace z východní kultury a medicíny, že člověk přichází na tento svět vědomě, že si dokonce vybírá své rodiče nebo že je součástí rodinného řetězce a také že je to třeba domluva duší na různých úrovních. Bláboly, řekl by někdo. Ano, je potřeba respektovat světonázor každého z nás, řekl by jiný. Já si každopádně uvědomila, že ve středu Evropy, s respektem k historii, je názor na příchod člověka na tento svět poněkud odlišný…

A tak jsem si velmi přála získat nějaké odborné, vědecké důkazy o tom, že děťátko v bříšku neznamená jen spletitost buněk, které se postupně vytvářejí a rozmnožují v těle matky, ale že je to už bytost, která cítí, vnímá, reaguje, učí se. A když se učí, tak si je schopna i pamatovat. Proč jsem si to přála zjistit? Aby se mohlo změnit vnímání a přístup k lidské bytosti. A to již od početí, a ne až po narození nebo až ve věku, když už si dítě umí pamatovat. Aby se přistupovalo jinak k porodu a přivítání děťátka po narození.

Vše je zaznamenáno

Všechno, co poprvé zažijeme, je v nás zaznamenáno. Z poznatků prenatální a postnatální psychologie, která se začala hlásit ke slovu již v 70. letech minulého století, jsem se opravdu dozvěděla mnohé. Například, že pokud v dospělém věku řešíme nějaký problém psychický či už na úrovni těla, můžeme jeho začátek najít již v prenatálním období a velice často i v souvislosti s porodem. A to byl také jeden z důvodů, proč jsem začala přednášet po čajovnách a v 1999 rozběhla projekt A centrum – vědomá a aktivní příprava na mateřství a rodičovství. Mým záměrem bylo informovat budoucí rodiče o tom, že jejich očekávané děťátko vnímá, cítí a ví, jak jít ven do světa ke svým rodičům, a že potřebuje jen to jediné na začátek – být podporováno a milováno.

Jackův příběh

„Světla na porodním sále jsou příliš ostrá. Křičím. Jsem vyděšený. Je zima a já si jasně uvědomuju, že mě drží za nohy, hlavou dolů. Snažím se narovnat. Ten doktor je vážně pitomec. Takhle mě plácat a věšet! Cítím velmi zdravou zpupnost. Jsem znechucen tím, že nemůžu nic než řvát. Matka se pro mě natahuje a už mě drží. Je to ale dotek bez doteku, bez laskání. Poznal jsem to už ve chvíli, když jsem se poprvé škrabal nahoru k matčině prsu. Měl jsem vyřešit jejich (rodičů) problémy, dát je dohromady. Čekali ode mě, že jim zkrášlím život,“ tak vzpomíná na svůj porod jistý Jack, který se bál budoucnosti. Právě proto, že se nevědělo o neuvěřitelných schopnostech dítěte, stávalo se mnoho případů, jako byl ten Jackův. A tak na sebe spousta lidi, narozených v 60. až 90. letech, nevědomě přebírala pocity, emoce a starosti svých rodičů. A protože byli skoro všichni odnášeni od svých maminek, ztráceli často důvěru v sebe, v život. Není divu, při tak nevlídném přivítání na svět, po tak náročné práci, jako je vyklubat se z teplého maminčina lůna do nehostinné náruče cizích a neznámých lidí a divného prostředí. Bohužel ani lékaři nevěděli, co všechno dokáže děťátko při svém narození udělat a vnímat.

Není jen jedno řešení

Pokud byl porod pro vás či vaše dítě traumatický, neznamená to, že je vše ztraceno. Dnes se už hodně terapeutů zabývá prenatálními, porodními a poporodními zážitky. Slovenský regresní terapeut Patrik Bálint, kterému vděčím za mnohé, navíc říká: „Umíme zhodnotit, který porod se podařil a který ne? Někdo může po klešťovém porodu prožít celý život s migrénami a jinému takový porod dá do vínku možnost celoživotní vytrvalosti. Někdo po porodu s epidurálem může celý život hledat cestu k mámě a jiný tak dostane možnost vědět, kde je jeho pravé místo. Někdo může po císařském řezu cítit celý život samotu a jinému to vytvoří předpoklad být celý život samostatný. Mnoho tedy záleží na osobnosti dítěte a na rodičích a jejich přístupu k porodnímu období a výchově.“

Stačí jen „pustit to“

Když se v roce 1994 narodil můj syn, odnesli mi ho a trvalo 5 hodin, než se mi podařilo je přesvědčit, aby mi ho přinesli. S výčitkou se na mě podíval a já jsem se mu hluboce omlouvala, že jsem to nezvládla zařídit jinak. Podíval se na mě a v očích měl napsáno: „tak jo mami, odpouštím ti,“ a pak se blaženě přisál k prsu.

Někomu jinému zase stačí nahlas povídat o svém zážitku. Klidně i 10x a pak znova a znova. Uvolnit bolest, strach, stres. Tak to děláme při našich setkáváních s těhotnými i maminkami po porodu, když si přijdou zatančit, zacvičit. Je to pro ně často velká úleva, že se opět mohou podělit o své zážitky a uvolnit emoce s tím spojené. Častokrát, když se maminky snaží při vyprávění své pocity potlačovat, miminka se rozbrečí a já slyším, jak volají: „Mamííí, pusť to, ať to už nenosíme sebou, vykřič to, vydupej, vyplač… podívej, já ti ukazuji, jak to máš udělat!“

Je to na nás a v nás

Abychom vše zvládli, potřebujeme víc síly, důvěry a převzetí zodpovědnosti za to, že naše děti jsou už od početí úžasné, vnímavé, uvědomělé bytosti, které opravdu čekají jen na naše přijetí, lásku, pochopení a respekt. A tak na závěr přidávám vyjádření celosvětově uznávaného psychologa Arthura Janova, Ph.D. z jeho knihy Prvotní otisk: Vychází tolik knih o výchově dětí, že rodiče, kteří je čtou, mohou snadno získat pocit, že vychovat zdravé dítě je téměř nemožné. Události prenatálního období vývoje dítěte a vlastního porodu mohou mít zásadní vliv. Rané zkušenosti formují naši osobnost, zájmy a přesvědčení. Z výzkumů vychází, jakých chyb se na dětech dopouštíme. Bylo by však další chybou trápit se minulostí a pocity viny. Je třeba využít nejnovější poznatky a dívat se do budoucnosti s odhodláním tyto chyby neopakovat.

MgA. Katarína Zatovičová, zakladatelka a lektorka, A centrum Váš průvodce těhotenstvím a rodičovstvím

V Áčku se setkává s těhotnými v pravidelných lekcích gravidjogy a harmonizace, jednou měsíčně mívá Partnerské předporodní setkání, ve kterém pomáhá budoucím rodičům hlavně psychicky se připravit na porod, šestinedělí a péči o děťátko. Nabízí také individuální poradenství. Po porodu se opět setkává s maminkami a miminky na józe a tancích v rytmu afro.