Co dnes existuje, bylo dříve přáním

Jak docílit toho, co si přejeme? Je možné zamakat na tom, abychom si splnili vlastní přání, nebo musíme jen čekat, co nám osud naservíruje? Kdysi jsem se zúčastnila semináře s Radkou Myškovou, která, jen tak mimochodem, pronesla větu: „…to jsem tenkrát ještě ani nevěděla, jak si správně přát…“ Aha, zpozorněla jsem, takže teď už to ví. Chtěla jsem to vědět také! Domluvily jsme se, že o tom napíšeme článek.

Co dnes existuje, bylo dříve přáním

Radko, jak jsi zjistila, že je možné „správně si přát“? Kde jsi čerpala informace? 

Po maturitě jsem se přistěhovala do Prahy a toužila mít tam vlastní byt. Ze dvou důvodů. Platit za pronájem mi připadalo neekonomické (v tu dobu jsem byla dost materiálně zaměřená) a také jsem chtěla mít v hlavním městě podobně jako ve svých rodných Lovčicích svoje hnízdo, odkud budu vylétat a zase se do něj vracet. Aniž bych tehdy znala jakékoli rady či poučky Jak si správně přát, na základě prostého selského rozumu (i když jsem blondýna) jsem si vzala tužku a papír a napsala: Byt stojí 700.000 Kč. Já jsem schopna ušetřit 7.000 Kč měsíčně. Tedy za zhruba osm let je byt můj.

Tak jednoduché to bylo?

Jasně jsem věděla, co opravdu chci a proč. Byt měl sloužit mně, být mým dalším odrazovým můstkem, investicí, malou jistotou ve světě nejistot. Přání vycházelo z mých vlastních potřeb, nikoli z přání okolí nebo rodičů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jasnou matematiku, byla jsem si pevně jistá jeho naplněním, neměla jsem pochybnosti. Představovala jsem si, jak bude mé nové hnízdo vypadat. Těšila jsem se na něj. Pro zhmotnění mého přání jsem každý den něco udělala. A najednou mi začaly přicházet zajímavé pracovní příležitosti (v tu dobu jsem pracovala v oblasti realit). To vše napomohlo tomu, že jsem onu sumu peněz shromáždila nikoli za osm, ale za necelá tři léta, a stala se majitelkou svého prvního bytu v Praze. To, že jsem zcela přirozeně použila „nejznámější pravidla splněného přání“ mi docvaklo až v roce 2011, když se mi do ruky dostala knížka Jak si správně přát od Pierre Franckh. Když jsem ji četla, měla jsem husí kůži snad i na ledvinách. Byl to velký AHA moment o tom, jak jednoduché může být naplnění lidského přání.

Dobře, některé „rady“ už jsi tedy vyjmenovala, pojďme to ale ještě shrnout.

• Zapomeňte na úsloví "Ženská neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane". Rozhodněte se, co doopravdy chcete! Tím získá vaše přání sílu. Vaše přání formulujte jasně, stručně a přesně („chci víc peněz“ může být i 1 koruna, „chci jiný byt“ může být také ruina po babičce).

• Vše zapisujte na papír v přítomném čase. Volte nejdříve menší cíle, které dále rozšiřujte. Zápory „ne“ a „žádný“ v přáních neexistují! Vytvořte si konkrétní představu – vision board (nástěnku snů), sepište si afirmace (tedy pozitivní sdělení toho, co si přejete, např.: „Dělám práci, která mě baví a naplňuje“).

• Přestaňte pochybovat, věřte sobě (to hlavně) i svému přání a jeho splnění! Pochybnost přání odvolává ihned poté, co bylo vysloveno. Máte-li v sobě pochybnosti, limitující přesvědčení nebo jiné „brzdy“, pracujte na jejich odstranění. Ptejte se svého podvědomí, proč vám brání ve vašem úspěchu.

• Zároveň ale nelpěte příliš na tom, co chcete, nedržte to. Prostě to pusťte do éteru, ať se vše může zhmotnit.

• Chovejte se tak, že se vaše přání už splnilo – představujte si, jaké to je, dělejte, že jste „v něm“.

• Připravte se na zvláštní shody okolností nebo tzv. synchonicity, skrze které vám vaše přání bude splněno – mějte oči dokořán, jeho naplnění může přijít ve formě, kterou nečekáte.

• Rozpoznejte „svá a cizí přání“. Vždy se zeptejte, jestli to, co si přejete, je opravdu, co chcete vy a proč? Budete se po jeho splnění cítit lépe?

• Začněte, běžte něco udělat! Hledejte kolem sebe lidi, kteří si podobné přání již splnili, a naplňuje je to. Inspirujte se od nich. Udělejte pro splnění vašeho přání něco každý den – alespoň malou věc, která způsobí dominový efekt, zvedne vlnu tsunami. Vynaložte úsilí. Stejně jako za vás nemůže nikdo jíst ani pít, ani Vesmír, ani nikdo jiný za vás nemůže „zvednout zadek“ (říkám tomu technika „ZZ“) a jít udělat něco pro naplnění vašeho snu.

• Buďte připraveni vpustit zázraky do vašeho světa.

Důležité je uvědomit si, co je podstatou mého přání

Zmínila jsi, že není dobré na přání příliš lpět, je tedy možné přání „brzdit“ tím, že si něco přejeme „už moc“?

Ano, je důležité umět přání pustit. Přehnané nadšení je spíš na škodu a bývá za ním schováno něco mnohem hlubšího – blok, který naopak splnění přání oddaluje. Uvnitř nás je totiž několik složek osobnosti. Vnitřní muž, žena, dítě, zvíře…. Každé disponuje „jiným stupněm uzdravení“. A tak se stává, že jedna složka osobnosti chce něco a jiná touží po úplném opaku. Uvedu příklad mé klientky, která si moc přála najít svého „pana božského“. Jak říkají Mexičané – „objevit druhou půlku pomeranče“. Představovala si ho, udělala vision board, každý den se usmívala, měla výdrž a věřila. Její vnitřní žena si opravdu moc přála super chlapa, ovšem její vnitřní holčička – zraněná z dětství ztrátou otce – vysílala do světa signál strachu z toho, že bude znovu opuštěna. Síla přesvědčení o opětovné ztrátě muže byla zakořeněna v mnohem hlubší vrstvě její osobnosti než přání najít skvělého partnera. Složky její osobnosti tedy byly ve vnitřním konfliktu. V tomto případě pozitivní myšlení, nástěnka snů ani afirmace nestačí. Jde o tzv. falešné pozitivní myšlení. Klientka si přála milovat, ale zároveň měla mnohem silnější strach z opuštění. Čím více se snažila být pozitivní, tím více tlačila na bolavou část vnitřního já, která „mizela“ v podvědomí. Tzv. vytěsňování ji onoho bolavého místa nezbavilo. Je to jako mít natřikrát zlomenou ruku, schovat ji pod svetr a dělat, jako že neexistuje. Vzniká vnitřní konflikt a jeho magnetismus k sobě přitahuje lidi se stejnou frekvencí. Jako když ladíte rádio a připojujete vysílač s přijímačem. Tady bych doporučila otočit se k těmto „negativním silám“ čelem, porozumět jim, poznat se s nimi. I ty jsou vaše a mají pro vás vzkaz a význam.

Snažit se, ale nelpět, nepochybovat, to někdy není jen tak…

Nejdůležitější je uvědomit si, co je podstatou mého přání. Uvedu příklad: Dva muži si přejí být lékaři. Jeden proto, že jeho otec chtěl být lékařem, ale nikdy nenašel odvahu se jím stát. Druhý proto, že má přirozené sklony k pomáhání druhým, už jako malý si hrál na lékaře – jeho první knížka byla Encyklopedie lidského těla. Asi není nijak těžké si uvědomit, že podstatou přání prvního muže je následovat svého otce, tedy vyhovět jeho požadavku. V momentě, kdy se stane lékařem, dojde v jeho duši k jistému uspokojení, ale to bude krátkodobé. Zakrátko se u něj dostaví pocit nedostatku. Bude tedy hledat další cíl – například získání práce na prestižní klinice, a až ji získá, vše se bude opakovat. A tak se z něj může stát tzv. cílový závislák, který sice bude dosahovat svých met, ale nebude prožívat pocit dlouhodobého naplnění. Jeho přání totiž vzešlo z tendence uskutečnit nenaplněné touhy jeho rodiče. Podstatou jeho přání nebylo stát se lékařem, nýbrž udělat radost svému otci. Jistě cítíte onen obrovský rozdíl. Jedná se o tzv. kompenzační přání. Po jeho naplnění se v nás objeví pocit prázdnoty, neboť jím uspokojujeme někoho jiného, nikoli sebe. Druhý muž se také jistě stane lékařem, ovšem toho to naplní a bude motivovat k postupu na další pomyslnou metu na jeho cestě uzdravování sebe i druhých. Jeho přání vychází z jeho talentu a je zdravé.

Tobě se vždy daří si správně přát?

Můj obrovský trumf je silná startovací energie. Jsem ta, která umí nakopnout (ne doslova, samozřejmě), rozproudit nové a podporovat vše, co přináší zlepšení vašich kvalit. Co ve mně nejvíce dominuje, je představivost! Jak pravil Albert Einstein: „Představivost je důležitější než znalosti. Znalosti jsou omezené, ale představivost obklopuje celý svět.“ Představivost neustále postrkuje kousky mojí skládačky, je to jeden z mých největších darů. „Co je dnes dokázáno, bylo kdysi pouhou představou.“ I časopis, který právě čtete, byl kdysi něčí fantazií. Pokud se má něco stát součástí tohoto světa, kde věci existují a jsou „dokázány“, musí se to nejprve pevně usadit ve vaší představivosti. A proto:

  • Přestaňte do vaší představivosti vkládat myšlenku, kterou si nepřejete přivést do života.
  • Přestaňte mořit vaši představivost úvahami o tom, jaký váš život býval. Nahraďte své staré myšlenky typu: Taková jsem odjakživa, Je to moje povaha nebo Nic jiného jsem nikdy nepoznal myšlenkami typu: Jsem šťastný, jsem Bůh, jsem schopný, jsem silný, jsem bohatý, jsem zdravý.
  • Pamatujte, že vaše představivost patří pouze a jenom vám – je to obrovská říše bez hranic a nikdo jiný než vy k ní nemá přístup!

Mým největším přáním bylo cestování

Co se ti podařilo vysnít?

Mým největším přáním bylo cestování. To se mi splnilo na tisíc procent. V průběhu minulých let jsem navštívila na 50 zemí světa. Dokonce jsem díky mým cestám získala i svůj druhý domov v Mexiku. V minulých letech se ale touha jezdit po světě změnila v touhu cestovat sama v sobě. Přála jsem si poznat Kdo jsem, Poznávat existenci lidského Psyché, Najít opravdový smysl života. Nebylo pro mě lehké změnit mé smýšlení o tom, kým jsem a čeho mohu dosáhnout. Použiju-li metaforu, musela jsem se naučit „vypnout hlavu“ a věřit. Skočit do vody a neplavat, nebojovat, nesnažit se plout proti proudu, ale „jen“ se nechat unášet a těšit se na to, kde mě „má řeka“ vyplivne. K tomu jsem potřebovala víc než fantazii a nástěnku snů. K tomu bylo třeba hlavně odvahy vstoupit do vlastních stínů a asi pět kamionů čokolády.

Vím, že si děláš takové „přací dny“, když hledáš odpovědi na svoje otázky, jak to u tebe funguje?

Momentálně nejsem v nastavení, kdy si definuji přání typu Chci takovou práci. Přeji si nový byt. Chci na sebe více času. Teď se situace otočila – spíše sleduji, co se děje kolem mě, a to následuji. Poslouchám intuici a určitě to souvisí i s fenoménem „synchronicity“. Jednoduše řečeno, vidíte během jednoho týdne třikrát stejnou věc, tři na sobě nezávislé známé vám povědí o stejném kurzu či semináři… A vy za tím jdete, protože to s vámi vibruje. Já jsem asi před třemi lety pocítila, že součástí mého životního poslání má být „šíření inspirativních lidských příběhů“. Nevěděla jsem, jak to udělat. V té době na mě z různých míst začalo vyskakovat slovo „moderátorka“. Vibrovalo to se mnou, kdesi v zaprášené části mé duše jsem si přála vyzkoušet, jaké to je. Proto jsem začala studovat na škole, která kurz „Moderátorkou na jeden den“ organizovala. A tam jsem také poznala člověka, který mě přivedl k projektu TEDx – největšímu vzdělávacímu hnutí světa, které otevírá myšlení, propojuje nejrůznější světy, inspiruje, baví a otevírá srdce. Na jeho setkáních, která se konají po celém světě, vystupují lidé, kteří sdílí své – často velmi silné a působivé – příběhy ze světa umění, hudby, technologie, zábavy, designu… Byla to pro mne nesmírná pocta. Motivační videa TEDx jsem totiž milovala. Stala jsem se členkou organizačního týmu, ale hlavně – tušíte správně – moderátorkou TEDxových setkání. Uvědomila jsem si, že právě tímto počinem naplňuji svůj záměr a navíc mám další – TEDexáckou rodinu.

Jsem přesvědčená, že jde splnit jakékoliv přání

Raduše, je leden, co si přeješ do nového roku?

Tvůj dotaz mi připomíná otázku, kterou jsem položila Sašovi – chlapci, za kterým jsem po dobu dvou let docházela do Klokánku v Hostivicích a byla jeho „vílou“. Teď za ním chodím do pěstounské rodiny, kam byl umístěn. Zeptala jsem se ho, co si přeje k Vánocům. Odpověděl: „Já chci maminku.“ V tu chvíli se mi významně stáhlo srdce. A také se ve mně přesvědčení o tom, že jde splnit jakékoli přání, rozpustilo – černá tečka doplnila bílou část monády. Odpověděla jsem, že to bohužel není v mých silách. Naštěstí mi naskočila ona klíčová otázka: „PROČ ji chceš?“ Svým bezbranným, ale odhodlaným hláskem řekl: „Aby mě měla ráda.“ A mé přesvědčení, že jde splnit jakékoli přání, se opět upevnilo. Protože lásky mám pro Sašu dost. Vám tedy přeji, abyste nepřestali mít přání a sny. Sdělují vám, že jste, že žijete a že můžete! 

Radka Myšková *1978

Vystudovala ekonomii na Jihočeské univerzitě, pracovala jako balička temperových barev, ale i jako zaměstnankyně Úřadu vlády ČR. V roce 2003 si začala plnit svůj velký sen – cestování. Nejvíce si zamilovala Mexiko. O něm pořádá přednášky a ze svého druhého mexického domova také přiváží ručně vyráběné šperky. Věnuje se rozvoji osobnosti, psychoterapii, pořádá konzultace a prožitkové semináře na téma „Životní poslání“. Je poRADcem osobního rozvoje, moderátorkou a nově také tvůrkyní videí.

Markéta je u PDČ od začátku. Později s manželem začali vydávat dětskou odnož PDČ - Prďáckej časák.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné