Volně přístupné lesy jsou naše obrovské bohatství aneb na houby kdykoliv a kamoliv

Skutečnost, že můžeme kdykoliv vyrazit do lesa na houby bereme téměř jako samozřejmost. Stejně jako to, že si můžeme volně brouzdat po lese, sbírat borůvky, maliny a ostružiny a stavět si domečky z mechu a klacíků. Přišlo by nám divné, kdyby to mělo být jinak. Ale i jinak to může být.

Volně přístupné lesy jsou naše obrovské bohatství aneb na houby kdykoliv a kamoliv

Vstup do lesa zakázán

Svůj první šok jsem zažila v Irsku. Byl tam les a v něm spousta hub, jenže všechny za plotem! Lesem se dá projet jen po jedné hlavní cestě mezi oplocenými kultivary a nikdo se tomu nediví. Tak to přeci je, ten les je něčí, tak si ho oplotí, vysvětlil mi náš irský známý. Podobně to funguje v mnoha dalších zemích. Jak to, že u nás se do lesa chodit dá?

Nakoukla jsem trochu do historie lesního hospodářství, ale jednoznačnou odpověď na svou otázku jsem nenašla. Benevolence osvícených vládců? Léta státního socialismu? Nebo vytrvalost vesničanů, kteří si právo vyhandrkovali s vrchností? Asi tak nějak všechno dohromady. Ono se pořád povídá o našem útlaku pod vládou cizích panovníků, ale nikdy v Českých zemích nedošlo k humanitárním katastrofám, jako například v Anglii při opakovaných záborech půdy a rušení občin nebo ve Španělsku, kdy zákony zabezpečovaly volný průchod stád ovcí a zakazovaly lidem chránit své zahrady před spásáním. Myslím, že jsme měli zas jednou štěstí.

Jedinečná privilegia

Jak to funguje u nás? Podle paragrafu 19 lesního zákona „má každý právo vstupu do lesa bez ohledu na to, komu les patří“. Zákonem je přiznáno také právo sbírat v lese suchou, na zemi ležící klest a lesní plody pro osobní potřebu. Samozřejmě, má to výjimky, jako jsou vojenské lesy, chráněná území, lesní školky, plantáže a obory, kde režim vstupu určuje vlastník. Češi jsou na své lesní právo tak zvyklí, že spustí pěkný povyk při jakýchkoliv zprávách o zákazu vstupu do lesa pod pokutou. Nicméně pravda je taková, že právo vstupu může být jen dočasně omezeno, a to nejdéle po dobu tří měsíců.

A tím naše privilegia zdaleka nekončí. Ještě tu máme zákon o ochraně přírody a krajiny, kde se v paragrafu 63 píše, že „každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby“. Samozřejmě za předpokladu, že tam nebude dělat vylomeniny, někoho nebo něco poškozovat. Pokud se jedná o pastviny, louky nebo ornou půdu, tak existují období, kdy vymiňovat si právo průchodu je v rozporu se zdravým rozumem (nepolezu tam, když mají zaseto nebo se na pastvině za ohradníkem pasou krávy). Se zdravým rozumem se však nedá u všech lidí počítat, takže zákon definuje tato omezení.

Les

Svoboda a zodpovědnost

Taková nezměrná svoboda ale potřebuje definovat i svůj druhý pól, tedy zodpovědnost. Lesní zákon nám také říká, jak se v lese chovat a nechovat. Škoda, že málo lidí tyhle zákony čte, nemusela bych z každé procházky nosit domů odpadky, co vypadají hulvátům z kapes a batohů. Obaly od sladkostí a plechovky od limonád kolem cest jsou zcela běžné, zvlášť po víkendu si pěkně zanadávám. Delší dobu jsem nechápala, jak je možné, že nacházím láhve od piva a vodky na místech, kam se stěží proderu křovím. Pak mi došlo, že tyto nálezy odkazují přímo k ohrožení života, a to k nezodpovědným chlápkům s flintou přes rameno, kteří se posilují alkoholem, aby se dostali do správného loveckého rauše.

I když miluju blažený lesní klid a ticho, z bezpečnostních důvodů čas od času pískám nebo tleskám a chodím oblečená v křiklavých barvách. Oblíbené khaki oděvy zásadně nedoporučuju, zkušené lesany i své psy zdobí červenými šátky, aby předešly neštěstí. Ani najít ohniště v lese není takovou raritou, přestože rozdělávat oheň v lese je kardinální pitomost. I těch 50 metrů od okraje lesa, co stanovuje zákon, může představovat zvláště v suchých obdobích nebezpečí vzniku požáru.

Přísný lesní zákon

V Čechách máme jedny z nejpřísnějších lesních zákonů o hospodaření. Naše země je zalesněna ze 34 %, což není číslo nijak světoborné, dobrá zpráva je, že lesů u nás přibývá. Být vlastníkem lesa, jak zákon káže, může být i slušná noční můra. Je zakázáno využívat lesní pozemky k jiným účelům, než jsou funkce lesa, je třeba les obnovovat a čistit a udržovat genofond. Navíc není les jako les, jiné zákony se vztahují na lesy s funkcí hospodářskou, na lesy ochranné a lesy zvláštního určení, jako jsou třeba rezervace nebo ochranná vodní pásma. To, že jsou naše lesy drancovány, souvisí spíš s našimi problémy s mocí výkonnou a soudní. Lumpy pochytat a zavřít do basy se nedaří, ale to je zase jiná historka.

Les v létě

Les nevyčerpatelný

Cením si toho, že u nás funguje poměrně přísný lesní zákon a že můžu chodit na houby do lesa, i když patří třeba sousedovi. A znovu se ptám, jaký to mělo asi vývoj. Les byl naším původním domovem – v našich zeměpisných šířkách bychom ve starověku našli souvislý lesnatý pás. Aby se naši předkové přehoupli do středověku, museli se lesem nejdřív prokousat, aby založili svá sídliště a první města. Při zakládání měst bylo potřeba stavební dříví, dřívím se topilo, vyrábělo se nářadí a nábytek. Do lesa se chodilo pro všechno, vypadalo to na nevyčerpatelný zdroj, který lidem neustále přerůstal přes hlavu.

Jenže to už započal náš slavný antropocén, dolovaly se rudy a dokážete si představit, kolik dřeva spolyká takový důl a hutě? V jedenáctém století se už dalo mluvit o drancování. Opěvovaná doba Karla IV., období hospodářské konjunktury, znamenala také vykácení mnohých královských lesů. Les přestal být nevyčerpatelný a lidé si toho začali všímat.

Les chráněný

První ustanovení na ochranu lesa se datují do 14. století. Jednak si vrchnost začala hlídat dřevo a za jeho krádež přicházely kruté tresty, ale hlavně měla starost o zvěř, aby bylo co na honech lovit. Prvními správci lesa se tak stali „lovčí“, jejichž úkolem bylo starat se o zvěř. A tady už nám prosvítají zárodky ekologického myšlení, jako že skladba lesa a výskyt zvěře jsou spojené nádoby – dbalo se například na výsadbu dubů, aby zvěř měla dost žaludů.

Významné patenty na ochranu lesů přicházejí v době Marie Terezie, což asi nikoho neudivuje, tehdá se uzákoňovalo skoro všechno a dobře že tak. Mnohé vymoženosti (jako je třeba ochrana lesů) dostaly pevné základy, na kterých stavíme dodnes. Važme si toho. Lesy patří mezi naše největší bohatství. Až půjdete zase na houby, zkuste si představit, jaké by to bylo, kdyby to nešlo.

Les

Lesní tip

Jestli vám přijde smysluplné podporovat biodiverzitu našich lesů, tak si kus lesa kupte. Nabídka je stále bohatá, ceny zatím únosné, i když někde už převyšují cenu orné půdy. Každý hektar, který padne do ruky zodpovědným hospodářům, je malou výhrou a velkým darem přírodě. Sázejte buky a jedle, aby promísily tu nešťastnou smrkovou monokulturu. Vězte však, že les není vaše zahrádka, kterou si můžete oplotit. Prostě vám nesmí vadit, že vám tam bude veřejnost chodit na houby. Má na to ze zákona právo.

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné