Chybí nám pocit vnitřního vedení

Hned na úvod: Ne, není to pseudonym. Ano, opravdu se od narození jmenuje Světla Hoření. To jméno není tuctové a tuctová není ani jeho nositelka. V dětství z toho jména neměla vždy radost. Dnes je z ní ale vyspělá mladá žena s hřejivýma a uklidňujícíma očima a své jméno nosí hrdě. Září do okolí, zapaluje plamínky životadárné energie, přináší světlo do života svého i do životů mnoha jiných…

Chybí nám pocit vnitřního vedení

Pořekadlo „nomen omen" je v tomto případě rozhodně namístě. Světla má dar velmi intenzívně vnímat, cítit a prožívat energie. Ne vždy to bylo jednoduché. Ale rozhodla se naložit s tímto darem tak, aby byl k užitku nejen jí, ale i dalším lidem. Už pár let tedy čte lidem z jejich vlastního energetického pole, jejich vlastní přání, skryté touhy a vlastní jedinečnost. Je trochu zvláštní, že něco, co si neseme v sobě, musí odhalit někdo jiný, ale málo naplat, většina nás, „civilizovaných" lidí, ztratila kontakt sama se sebou a pro radu, co počít a jak rozuzlovat svůj příběh, si často chodíme někam jinam. Světla umí vlídně ukázat, po čem naše duše doopravdy touží, a setkání s ní navíc velmi často restartuje naše vlastní vnitřní vedení a intuici, takže příště už se třeba můžeme ptát jen sami sebe…

Před lety jsi opustila svět obchodu, financí a stavebnictví – obory, ve kterých se ti vedlo dobře a bavily tě. Zdálo by se, že nebyl důvod ke změně. Ty jsi ale přesto nastoupila na zcela neznámou a pro okolí netradiční cestu. Co ti dalo sílu udělat tak zásadní změnu?

Byla jsem postavena mezi dva světy. Velmi zřetelně mi bylo ukázáno působení a dopad komerce i finančních systémů na životy lidí. A do toho jsem už zcela jasně věděla a cítila, že vidím. Viděla, že vím a cítím to, co je dnes pro běžné lidské oko neviditelné. A tyto oba světy mi byly ukázány i s prožíváním, které se v nich děje. Sílu mi dalo právě to hluboké prožití obou světů. V tom, že chci ve svém životě prožívat „jasno“ (tedy „Světlo“), jsem měla hned jasno…

Nelitovala jsi někdy?

Ne. Když jdu správnou cestou, pro mě osobně správnou, pak to vnímám celým tělem, všemi smysly, žiji a prožívám to a litovat minulosti mě ani nenapadne. Naopak. Začala jsem prociťovat a prožívat mnohem, mnohem silnější vděčnost za vše, co se mi děje i v minulosti dělo. Vše mi dnes dává velký smysl, klid, vyrovnanost, pochopení a pokoru.

Lidé, kteří k tobě chodí, nazývají tvou současnou práci/poslání různými jmény. Někdo o tobě říká jasnovidka, jiný věštkyně… jak bys to, čemu se věnuješ, nazvala a popsala ty?

Hledáš pojmenování pro dění, pro které v lidské řeči slova neexistují. Lidé si zvolili dělení do slov, která jsou mnohoříkající. Za stejným slovem mohou tisíce lidí vnímat tisíce pocitů a myšlenek, takže proč hledat název toho, co dělám? Já zkrátka skrze schopnosti, které lidem byly odjakživa dány, otevírám porozumění toho, co se děje ve vás samotných, co prožívá vaše duše ve vašem těle, kterému jste vypnuli smysly vnímání a tím jste sami sebe jako člověka odpojili od svého vlastního vnímání duše.
Jsem ženou, která má dar vidět, schopnost cítit, možnost ptát se Vesmíru a zdroj své vlastní síly.

No a jak to vypadá v praxi?

Jako lidská komunikace, povídání mezi lidmi. Já jsem živou bytostí, člověkem, kterému byla tato schopnost dána pro podporu prožívání života na Zemi. Proto má setkání se mnou i naprosto lidskou formu a tou je povídání. Lidé ke mně přichází se svými niterními otázkami a já jim na ně čtu odpovědi.

Dobře, buďme ještě více konkrétní…

Vždy se podívejte do sebe, kde máte v sobě nejasno, nejisto, neporozumění, prázdno. Nebo něco, co je vám nepříjemné a nechcete s tím žít a rádi byste to vyměnili za příjemné. Pak se zeptejte sami sebe, zda jste rozhodnutí a odhodlaní to v sobě změnit, a pokud bytostně procítíte „ano“ a procítíte, že chcete, pak přijďte na čtení z energetického pole. Skrze propojení se Zdrojem se do této části vás podívám. Příčinu toho, co se děje, navnímám a požádám o způsob léčení a vaši osobní cestu. Každému takovému člověku jsou pak nebesa otevřena. A s otevřenou náručí, láskou a pochopením jsou sesílána krásná vysvětlení, osvětlení, uchopení cesty – vždy jedinečná pro konkrétní bytost.
Díky tomu se pak mohou dít změny. Dějí se už ve chvíli sesílání (čtení), ale do reálného života se přenesou až ve chvíli, kdy člověk koná, kdy je začne uskutečňovat.

Možná to jsou schopnosti, které byly dány lidem odjakživa, ale vzhledem k tomu, že jsme je zapomněli, může to, co lidem nabízíš, působit přinejmenším neobvykle. Nesetkáváš se občas s komentáři, že jsi blázen?

Ano. I tak se děje. Je to postoj lidí, kteří se s něčím podobným ještě nesetkali. Je to v pořádku. Sama jsem si tím obdobím ve svém životě prošla. Takže chápu, že to z určitého úhlu pohledu nejde pochopit. A současně chápu, že z jiného úhlu pohledu je to úplně jasné. Záleží na tom, na které straně člověk právě stojí.

Vím, že nečteš jen z energetických polí jednotlivých osob, ale i nejrůznější události, plány, podnikatelské záměry. Co všechno lze vlastně „přečíst“?

Všechny oblasti života. Rozměry žití na planetě Zemi. Vše, co lidskou mysl zajímá, lidské oko vidí i jen vnímá a lidská bytost prožívá.

Co přináší čtení příběhů jiných tobě?

Od okamžiku, kdy jsem začala číst, se mi změnil způsob pohledu na svět, na vnímání života lidí. To, že čtu, mě v tomto vnímání udržuje. Ten pohled na životy lidí se mi rozšiřuje. Současně mi to dává hluboký velký klid a uvědomění si toho, že vše, co se tady děje, má svůj význam, příčinu vzniku i způsob, jak to změnit k lepšímu.

Jak vnímáš současný svět?

Můj svět je jen velmi malý úhel pohledu na celý svět. Každý z nás má kolem sebe svůj vlastní mikrosvět. Ten můj je složen z lidského prožívání, Světelného vedení, vhledů a mého osobního života tady na Zemi. Já jsem Světla. Tím je dán i můj životní postoj. A skrze tento postoj vnímám i dění ve světě. Svět je tak velké místo – každý den, každou minutu se zde odehrává tolik – že globálně odpovědět na to, co a jak se zde děje, může z mého pohledu opravdu snad jen Bůh.

Co bys řekla, že lidem nejvíc chybí?

Oni sami. Chybí jim pocit vnitřního vedení. Jejich osobní vnitřní pocit, a i proto se nechávají vést z venku a organizovat do skupin.

A co nám, lidem, přebývá?

Přebývá znamená, že toho máme hodně a měli bychom to dát pryč. V tom smyslu vnímám techniku. A zmatek a chaos v hlavě. Myslím si, že by lidem velmi prospěla hodina nebo půl hodina naprostého ticha a klidu denně.

A v čem jsme na sebe zapomněli?

V tom, že jsme zapomněli na sebe. Na začátku lidé vymýšleli způsoby, jak si usnadnit práci a život. A na tomto počátku bylo motivací to, že si chtěli více užívat a prožívat radosti. Radosti ze života. Dnes je to tak, že lidé mají techniku, dívají se na ni, používají ji a říkají si – proč se neraduju? Jako kdyby jim ta technika měla spouštět radost v těle. Ale takové tlačítko lidé ještě nevymysleli. Které by jim zaplo prožívání prožitků v těle. Radost je totiž o tom, že se žije, užívá a prožívá.

Myslíš, že schopnosti, které ovládáš, má do určité míry každý z nás? Proč je nevyužíváme?

Ano, myslím si, že to, co je dnes považováno za výjimečné schopnosti, bylo dříve naprosto běžné. Tyto schopnosti mají lidé i dnes a za výjimečné je považováno jejich používání. Lidé je nepoužívají, protože si začali myslet a uvěřili tomu, že technika to umí líp. Tak například teď je naprosto běžné, když jste v místnosti s lidmi a někdo se zeptá, jak je venku nebo jaké bude počasí, ostatní se vrhnou k počítači a k mobilům dívat se na počasí a ani je nenapadne se podívat z okna! Pamatuji se, jak se moje babička dívávala na oblohu, na mraky a říkávala – Světlanko, z toho pršet nebude. Nebo naopak – to bude bouřka. Dnes se lidé místo na oblohu dívají do počítače. V domnění, že se počasí bude chovat podle toho, jak píšou lidé na internetu.

Lidé, kteří nejdříve slyší o tvé práci a schopnostech a teprve pak tě osobně potkají, často říkají: To jsi ty? Tebe jsem si představoval/a úplně jinak? Tím myslí daleko neobyčejněji, víc jako čarodějku nebo tak něco. Ty jsi ale ve své podstatě „normální holka“. Nebo ne?

Ano, já jsem úplně stejný pozemšťan jako kdokoliv jiný! Zajímavé je, že když se těch lidí zeptám, jak bych podle nich měla vypadat, jak si mě představovali, vždycky odpoví stejně – já nevím, prostě jinak! To už se musím opravdu smát a říkám jim – já jsem člověk stejně jako vy a je to tak a ne jinak :-)

Šéfredaktorka

Majitelka hlavy, kterou proběhl nápad na založení Pravého domácího časopisu. S toutéž hlavou Petra v předchozích dvaceti letech moderovala na různých rádiích (Svobodná Evropa, Český rozhlas, Evropa 2, Impuls, Frekvence 1, Rádio Junior) i televizích (ČT - Žirafa, Studio 6; Nova - Snídaně s Novou) a všelijak se potulovala světem médií. Dnes má s manželem rodinné vydavatelství. Baví ji učit se od všech inspirativních osob, které se točí kolem Pravého domácího časopisu.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné