Cesta poradního kruhu

Kruh, kterého jsem se před nějakým časem zúčastnila, proběhl pod vedením Heleny Koskové a Honzy Látala. Konal se v krásném prostoru vršovického centra Rybalka, kde už byly na zemi připravené a do kruhu uspořádané polštářky k usednutí. Jakmile došlo k samotnému představení principů poradního kruhu a jeho zahájení, cítila jsem se tu jako ryba ve vodě. Skvělá možnost, jak vylepšit komunikaci mezi lidmi i se sebou samými. A to, jak se domnívám, je moc potřeba. První věc, kterou jsem udělala, byla, že vznikl tento rozhovor s Helenou.

Cesta poradního kruhu

Pro ty, kteří tento termín slyší poprvé: Co je to poradní kruh?

Poradní kruh, Council, je praxe, která navazuje na tradice různých domorodých kultur. V podobě, v jaké o ní tady dnes mluvíme, ji přináší kalifornská Ojai Foundation. Lidé se při ní setkávají v nehierarchickém uspořádání kruhu se záměrem otevřené komunikace „ze srdce do srdce“. Když usedáme do poradního kruhu, vstupujeme do autentického prostoru sdílení pravdivých příběhů, emocí a postojů. Mluvíme z hloubi srdce a pozorně nasloucháme ostatním. Nehodnotíme, neočekáváme, jsme plně přítomni a vzájemně propojeni bezpečím tradičního kruhu. Setkáváme se jako naši předkové u ohně, poznáváme své přátele a nacházíme sami sebe. Sdílení v kruhu je v mnoha kulturách odpradávna jednoduchým a silným nástrojem pro probouzení kolektivní moudrosti a učení se vzájemně od sebe. Dnes se poradní kruhy využívají při práci se skupinami nejrůznějšího zaměření – pracovními týmy, dětskými kolektivy, komunitami i rodinami. Jsou cestou k posilování vzájemných vztahů i cestou ke společnému rozhodování či řešení problémů a krizí.

Důležitými věcmi v poradním kruhu jsou střed a různé „mluvicí“ předměty. Můžeš to, prosím, blíž vysvětlit?

Střed kruhu je důležitý element, který symbolizuje harmonii a jednotu. Obvykle je v něm svíčka a zmíněné mluvicí předměty, bývá také vyzdoben – přírodninami, hudebními nástroji nebo třeba i firemními atributy. Mluvicí předmět, talking piece (může to být třeba kámen), určuje, kdo mluví – když ho držím v ruce, pomáhá mi zasoustředit se a vyjádřit esenci svého sdělení. Ostatním zase pomáhá věnovat mi v tu chvíli plnou pozornost. Existují různé formy poradního kruhu, někdy mluvicí předmět putuje dokola kruhem, někdy si jej účastníci sami berou ze středu, podle toho, kdy se cítí voláni promluvit.    

Když se řekne poradní kruh, většina lidí si asi vybaví, že se jeho účastníci o něčem radí. Sama jsem se zúčastnila dvou ukázkových kruhů, kde jsme se o ničem neradili, jen jsme sdíleli pocity a příběhy. Pochopila jsem, že právě na sdílení je fungování poradního kruhu založeno. Kde je vlastně jeho původ?

Myslím si, že pojmenování „poradní“ souvisí s tím, že v tomto kruhu se apeluje na moudrost lidí, kteří v něm usedli, a také na kolektivní a historickou moudrost. Inspirace přichází z mnoha domorodých kultur, kde byl kruh základním místem, odkud bylo možné řídit život daného společenství, řešit konflikty, předávat si informace související s přežitím či oslavovat důležité momenty. Šlo o to sdílet, a tím se vzájemně učit a posilovat komunitu. V kruzích, které jsi zažila, jsme se o ničem cíleně neradili, ale sdíleli jsme své zkušenosti. Na konci měli všichni pro sebe nějaký výstup – co se naučili, dozvěděli, co pochopili. Nebo nějakou svou kvalitu, kterou rozvinuli – tou může být například soucit.  

Poradní kruh - sdílení, naslouchání, vnímání

Základním jevem při konání poradního kruhu je tedy sdílení. Ale zatím si neumím moc představit, jak probíhá řešení nějakého problému nebo jakým způsobem dojdou účastníci kruhu k potřebnému rozhodnutí. Zůstává konečné řešení v rukou toho, kdo kruh vede – facilitátora?

Facilitátor (od slova facilis – latinsky lehký, snadný) by měl usnadňovat proces a „držet pole“ poradního kruhu. Střeží záměry kruhu, přináší vhodnou formu, formuluje témata a otázky, podporuje skupinovou dynamiku tak, aby přítomná moudrost mohla kypět a vyplout na povrch. Ale konečné rozhodnutí by mělo přijít z celé skupiny, kde každý má stejný hlas. Lidé poslouchají svá srdce, vnímají, co jim běží v mysli, co cítí v těle, jaké emoce zažívají. Snaží se zároveň dobře naslouchat ostatním a také vnímat, co se děje „mezi řádky“, co se objeví v prostoru. Všímají si nálady ve skupině a čtou zprávy třeba i ze změny počasí či chování přítomných dětí.

Tomu všemu rozumím. Lidé nasdílejí, naposlouchají, navmínají, ale pak přeci musí být někdo, kdo to „něco“ uchopí a nechá zaznít konkrétnímu řešení.

On poradní kruh má mnoho forem, které se hodí k různým účelům, některé podporují právě procesy rozhodování. Někdy postupně formulujeme výroky, o kterých se hlasuje a diskutuje, než se najde výrok, se kterým jsou všichni v souladu. Jindy řešení vysloví někdo z účastníků a ostatní se přidají se souhlasem. Někdy řešení vykrystalizuje samo – po sdílení všech možných postojů a aspektů je zkrátka najednou zřejmé, co je správné a bude dobře sloužit. Konají se kruhy, kdy se sdílení zúčastní jen někteří ze členů skupiny, kterých se téma týká, a ostatní sedí kolem v roli tzv. svědků – pozorovatelů. Jejich postřehy bývají pro schopnost pohnout se správným směrem také velmi cenné.

Při řešení konfliktů mívá velkou léčivou sílu někdy už jenom fakt, že se znesvářené strany upřímně vyjádřily, naslouchaly si a snažily se o porozumění. Tak se poradní kruhy používají například v poválečných oblastech, kde vedle sebe žijí lidé ze skupin, které spolu bojovaly. Anebo ve školních třídách. 

Pro některé lidi jsou principy poradního kruhu něčím úplně novým. Už jenom dát někomu veškerou svou pozornost a zapomenout na sebe, nebo naopak přijímat pozornost ostatních a stát se na chvilku „středem vesmíru“. Takové věci by měly být přirozenou součástí komunikace, ale domnívám se, že tomu tak v dnešní době není.

My poradní kruhy nenazýváme metodou či technikou, ale praxí právě proto, že je to cesta neustálého učení se a vybrušování umění otevřené komunikace. Také si myslím, že principy kruhu by vlastně měly být normální v běžné komunikaci. A sezení v kruhu je podle mne možnost, jak si tyto principy osvojovat a přinášet je pak do svého každodenního života. Někomu může poradní kruh zavánět jistou exotičností či ezoterikou. Setkala jsem se s lidmi, pro které bylo překážkou i jen sednout si do kruhu, připadali si jako na terapii. Proto je třeba postupovat jemně a být pozorný k tomu, jaký jazyk používáme, jaké prostředí a podobně.

Uspořádání kruhu je naprosto přirozené a harmonické

Zmínila jsi, že pro některé lidi může být usednutí do kruhu neobvyklé, nebo dokonce nepříjemné. Mně osobně připadá uspořádání kruhu naprosto přirozené a harmonické. 

Tvar kruhu je určitě přirozené uspořádání pro skupinu lidí, které přináší různé kvality: všichni jsou na stejné úrovni, každý na každého vidí, může tam pěkně proudit energie. Myslím, že v mnoha skupinách, ať už dětských či dospělých, usedají účastníci do kruhu automaticky, aniž by věděli něco o poradním kruhu. Cesta poradního kruhu je specifická tím, že přináší do uspořádání kruhu jasně formulované záměry otevřené komunikace a také specifické formy.

Jak je to s časovým vymezením? Je potřeba? A musí být vždycky středem oheň, svíčka, nějaké světlo?

U poradního kruhu je důležité, že má jasně vymezený začátek a konec. Jedná se o posvátný prostor, trochu jiný než ten každodenní. Vědomě se soustředíme na dané principy a vzájemně se ladíme. Do středu často umísťujeme oheň nebo svíčku právě pro to archetypální scházení se kolem ohně. Myslím, že to brnká na určitou strunu i dnešnímu člověku. Dobře se tak také označí začátek a konec – zapálením a sfouknutím svíčky. Ale nemusí to být právě oheň, může se použít cokoli jiného, co sedne celé skupině. Někdy pracujeme s vodou, zvukem či pohybem.

A jak je to s tématy? Pokud lidé usednou do kruhu s tím, že je potřeba něco vyřešit, pak je to jasné. Ale v případě ukázkového kruhu, kde se třeba ani lidé neznají, si facilitátor téma vybere předem?

Někdy facilitátor téma přinese. Někdy se to téma po zahájení kruhu prostě objeví mezi lidmi. To může fungovat tak, že po zahájení kruhu každý řekne, co je pro něj v tu chvíli aktuální nebo čemu by se mohl kruh věnovat, a za pomoci facilitátora se téma stanoví společně.

Jak ses k poradním kruhům dostala Ty sama?

Přes skupinku spřízněných kamarádů a kolegů z různých zemí, se kterými se věnujeme hlubinné ekologii a možnostem využití přírodních a spirituálních cest ve vzdělávání a sociální práci. Pracujeme například s poutěmi, labyrinty, přírodními cykly, rituály. Někteří z nich jsou propojeni s Ojai Foundation a s poradními kruhy mě seznámili. Několik let jsem je používala tak nějak intuitivně. Před třemi roky jsem pak pozvala dva přátele do Česka, aby nám udělali výcvik. Od té doby jsem se víc zapojila do evropské sítě facilitátorů a snažím se Cestu poradního kruhu šířit u nás. V roce 2015 se konalo setkání evropské sítě facilitátorů v České republice. Ve stejné době přišel Lumír Kolíbal z vydavatelství DharmaGaia s překladem knihy a my jsme mu s Honzou pomáhali s českou terminologií a kontextem. Život poradních kruhů v Česku se v posledních letech pěkně roztepal. 

Helena Kosková

Vystudovala sociologii a sociální práci a absolvovala čtyřletý výcvik v Pesso Boyden psychomotorické terapii. Věnovala se socioterapii pro mladé lidi z dětských domovů a rodin se závislostmi, komunitnímu rozvoji a pořádání a lektorování mezinárodních vzdělávacích programů. V průběhu let z těchto zkušeností a vášně pro cesty, poutě a přírodní moudrost přirozeně vykrystalizovalo současné zaměření:

Osobní rozvoj, lektorování a provázení v rámci platformy Natural Spirit, která nabízí vzdělávání pro týmy, provázení na poutích a cestách a moderování osobních i společenských slavností a rituálů. Komunitní rozvoj, facilitace skupinových procesů, facilitace Councilů – poradních kruhů. Psychoterapie – Pesso Boyden psychomotorická terapie v pražském centru Vážka. Zahradnictví.

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné