Cesta k vysněnému přírodnímu bydlení. Na co byste se měli zaměřit.

 

Cesta k vysněnému přírodnímu bydlení. Na co byste se měli zaměřit.

V minulých číslech jsem zmiňoval zážitky a zkušenosti, které mě přivedly k zájmu o přírodní bydlení. V době, kdy jsme se ženou začínali, nebylo tak lehké dostat se k informacím jako dnes. My jsme si v životě prošli několik let hledání a sbírání zkušeností na seminářích a setkáváním s lidmi. Sami jsme postupně vystřídali domeček na vesnici, podnájem na kraji menšího města, malou komunitu na kraji vesnice, setkávání s lidmi při plánování osady, život na samotě i život na kraji většího města. Zejména na samotu k nám proudilo mnoho návštěvníků a setkávali jsme se s dalšími příběhy lidí, kteří hledali něco podobného jako my.
Snadno se umím nadchnout pro krásnou myšlenku. Po letech zkušeností ale také rád zůstávám nohama na zemi. Nemusíte udělat všechny chyby, které už udělali jiní. Nemusíte sklouznout do některého z častých stereotypů hledačů. Na základě zkušeností, které jsme na naší cestě za přírodním bydlením posbírali, a snů, které jsme my nebo druzí snili, jsem pro vás připravil následující inspiromat k zamyšlení.

Utváření vize

Dejte si čas a prostor utvářet si vizi bez omezení. Zkoumejte, hledejte, prociťujte. Do své představy zahrňte bydlení, pozemek, hospodaření, obstarání živobytí, společný čas či radost, způsob vzdělávání dětí, kontakt s dalšími lidmi, kontakt s civilizací.

Tady bych chtěl bydlet

Při životě na samotě jsme se často setkávali s lidmi, kteří přišli a s blaženým povzdechem řekli: „Tady je tak krásně, tady bych chtěl bydlet.“ Po 20 minutách rozhovoru bylo ale jasné, že jsou vázáni na svou práci ve městě, kde také jejich děti mají školu a kroužky, které mají rády, dospělí s chutí zajdou do divadla, do kavárny a všichni mají ve městě spoustu kamarádů.

[hide]

Návštěva, dovolená, životní styl

Jeden den na návštěvě v odlehlé chalupě je všechno nové, zajímavé, krásné. Týden na samotě je parádní dovolená. Strávený rok už je životní styl. Pokud vás to opravdu láká, vyzkoušejte si to několikrát v různém ročním období. Léto je krásné skoro všude. Dopřejte si na samotě blátivý podzim nebo zasněženou zimu aspoň na 1–2 týdny.

Já už tam nějak vyžiju

Potkali jsme se s lidmi, kteří se chtěli „odtrhnout od systému“. Plán: výpověď v práci, za všechny úspory koupit hektar pole, postavit tam malou kůlnu a „pak už se tam nějak uživím“. Naše zkušenost je, že pozemek, zejména jeho zakládání, vyžaduje dost investic, a soběstačnost v jídle v našich zeměpisných šířkách není zdaleka tak jednoduchá jako v tropech. Můj tip proto zní: vždy myslete na příjem.

Chceme se živit farmařením

„Jsem maminka s 9měsíčním dítětem, můj muž je ajťák. Uvažujeme o koupi 9ha pozemku a chceme se živit prodejem přebytků z pěstování.“ „Máte s tím nějaké zkušenosti?“ „Zatím ne.“ Pokud nemáte zkušenosti, všechno musíte studovat, učit se a zkoušet a trvá to déle. Člověk se navíc nevyhne chybám, také mu chybí zažitá moudra předchozích generací starých statkářů, kteří se podívají, jak létají včely, jak raší pupeny, jak roste tráva… a vědí. Navíc, jako kvalifikovaný pracovník IT budete mít pravděpodobně 50x větší výnos za hodinu své práce v oboru. Není nutné se takové práce vzdávat, za hodinu vyděláte na své živobytí, další hodinu strávíte prací na zahradě pěstováním pro svou potřebu a ušetřených 48 hodin můžete věnovat bezstarostnému lelkování na svém pozemku.

Mít centrum pro své semináře

Jsem lektor a chci konečně dělat své semináře ve svém. Mít místo, kde můžu lidi hostit, kde jim bude krásně, celé místo bude protkané mou energií. Nebudu muset dojíždět do draze pronajatého cizího prostoru. V této variantě je dobré si uvědomit, že každá práce chce svou kvalifikaci a svůj čas. Stavaři staví domek, zahradníci vytvářejí a udržují zahradu, provozní řídí penzion, uklízečky uklízejí pokoje, kuchaři vaří, číšníci obsluhují hosty, ekonomové řídí provoz. Všechny tyto profese budete zastávat vy a ještě a zejména potřebujete, aby vám zbyl dostatek času a prostoru na lektorování vašich seminářů.

Větší pozemek na horší časy

Říkám tomu velké oči. Chce to aspoň hektar. No, případně ještě jeden, kdybychom toho chtěli dělat víc. A něco pro děti, až vyrostou… A co pak s tím? Přijde čas, kdy se budete muset rozhodnout, zda část pozemku necháte růst jako divočinu, nebo na ní budete hospodařit s nějakým užitkem. Třetí možnost, která zbývá, je, že se o nadbytečný pozemek budete pouze starat, investovat čas a peníze do sekání trávy, prořezávání lesa, obdělávání pole. Lepší je představit si to dopředu než si říct „to nějak dopadne“. Kolik procent dětí dnes touží bydlet vedle svých rodičů?

Pozemková komunita

Získali jsme kdysi inspiraci v zakládání rodových osad (tématu rodových osad jsme se věnovali i v lednovém čísle PDČ). I když se některé věci mění a je stále více informací, stále vidím, že v ČR nejsou zákony nakloněné tomu, aby 20 rodin získalo levnou půdu k životu a hospodaření. Podle mé zkušenosti také nefunguje představa, že komunita si vytvoří jednodušší fungování než „systém“. Tento mikrosystém vždycky bude fungovat v rámci systému většinové společnosti, takže je vlastně nutné žít hned ve dvou systémech zároveň. Intenzivní vztahy s lidmi v rámci komunity můžeme pozitivně nazvat „růstové“. Neexistuje konečný stav, kde vše bude v harmonii. Je to neustálý proces. Komunita nevyřeší ani vaši finanční situaci, ani problémy ve vztazích. Spíš je prověří. Tedy, pokud máte zajištěné vlastní živobytí, pevné a harmonické rodinné vztahy, máte větší šanci přibrat si do života další „systém“ a třeba 20 intenzivních vztahů.

Vlastnit nebo prožívat

Chci mít les, abych se tam mohl procházet. Chci mít velkou zahradu a obrovský prostor, ve kterém se mohu pohybovat. Chci mít krásný výhled do údolí… Nemusíte vlastnit les (a starat se o něj), a přesto do něj můžete jít. Jsou prožitky, které chceme zažívat, a cesty, jak jich dosáhnout. Takovým prožitkem může být idylické posezení na zápraží. Cestou k němu může být koupě domu na samotě. Pokud přitom máte práci od pondělí do pátku a tímto krokem vám přibude hodina a půl na cestu tam a další na cestu zpět, zbyde vám na idylu na zápraží čas akorát o víkendu. Možná by pak stačila i chata s menším pozemkem a ušetřit si 3 hodiny každodenního dojíždění, pokud budete bydlet blíže své práci.

Malé děti, velké děti

Samostatným tématem je vývoj života a rodiny v čase. Malé děti do 6 let s vámi budou všude a v přírodě jim bude krásně. Pokud ale nejsou samotáři, stane se velkým tématem kontakt s dalšími dětmi a samozřejmě také školní docházka. Čeká vás rozhodnutí, zda se věnovat domácímu vzdělávání, vzít zavděk nejbližší malotřídkou, nebo začít taxikařit.

Dynamika potřeb v rodině

V návaznosti na děti se může velmi měnit i dynamika potřeb dospělých. Přírodní život je alternativou, takže vyžaduje radikálnější rozhodování a přijetí principu, že něco získáte a něco jiného musíte pustit. Znám hodně lidi, kteří tak moc chtěli, že když založili svůj pozemek, dostavěli svůj vysněný dům, byl to zároveň čas, kdy se rozvedli…

Utváření vize

Vracím se na začátek. Vize opravdu není jen místo a dům. Je lehké podlehnout módní vlně stěhování na samoty nebo udělat radikální rozhodnutí, když máte plné zuby přeplněného města. Ale je spousta možností mezi samotou a velkoměstem, ze kterých se dá vybírat tak, abyste si našli, co je pro vás to nejlepší.

Doufám, že vám tento inspiromat přinesl podněty k zamyšlení a rozvířil vaši představivost a snad vás některé trošku nadchl a některé trošku uzemnil. Třeba nám někdy příště vyjde prostor na tipy na hledání pozemku nebo na to, jak přemýšlet o svém domku.

Koukněte na: www.tralalamandala.cz – akce: Urychlovač snů

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​