Bydlení na samotě. Romantika v souboji s realitou.

Jako malá jsem často utíkala ze sídliště do blízkých hájků. Jako dospívající jsem na víkend balila spacák a vyrážela do moravských lesů. A jako dospělá jsem si nacházela k bydlení domek v horské vesnici nebo na samotě u lesa.

Bydlení na samotě. Romantika v souboji s realitou.
Posledních třináct let žiji se svým mužem a dětmi na samotě na Žítkové v Bílých Karpatech. Nabídka napsat příběh o našem bydlení v přírodě mě zastihla ve chvíli, kdy jsme vyráželi obhlédnout domy pro případný přesun z „lůna přírody“ do „víru civilizace“.

ČLOVĚK – TVOR PŘÍRODNÍ
Na rovině těla jsme příroda sama. S okolní přírodou se odjakživa propojujeme a prolínáme při dýchání, jídle, pohybu, milování, rození a umírání. Příroda člověka živí, šatí, zahřívá a učí, ale taky mu znepříjemňuje život, zraňuje ho a zabíjí. A tak se jako lidé vůči okolní přírodě odjakživa víc nebo míň vymezujeme. Když se vymezíme moc, začínáme mít pocit, že nám něco schází... Na bydlení v přírodě miluji posezení před domem a kochání se okolní krásou. Práce na zahradě a zásoba domácí zeleniny na zimu, oprava krovu ze dřeva staženého koněm z lesa nad domem a v zimě roztopená kamna sycená vlastnoručně nasekanými bukovými poleny, to všechno nás přes všechnu námahu těší i hrdě uspokojuje. K bydlení v přírodě patří ale taky blátivé koule na botách, když u nás v Karpatech týden prší, několikatýdenní samota, když napadne metr sněhu, a led a závěje na silnicích, když vozím děti do školy. Dřív k takovým odlehlým místům patřil i hlad, když se neurodilo. Příroda je Vesna, Živa i Morana – zrození, život a smrt.

[hide]

ČLOVĚK – TVOR SPOLEČENSKÝ

Bez života v tlupách by lidstvo nepřežilo. Stejně jako to mnohé táhne z přeplněných měst do přírody, člověka ze samoty to táhne k lidem. Po mnohaleté zkušenosti s bydlením na samotě zjišťuji, že společnost a systém nejsou zas tak špatné. Mé vlastní sny o maximální soběstačnosti a nezávislosti na civilizaci se postupem času proměnily na sny o moudré propojenosti. Jsem si jistá, že po nějaké době samostatného života by vymyslel hromadnou dopravu a společné učení dětí každý, kdyby neexistovala. Že bychom si to představovali ekologičtější a laskavější, je druhá věc. Já sama docházím k názoru, že nakoupit si v obchodě se občas hodí a na učení šesťáka a osmáka doma už nemám nervy a kluci náladu, možná jen s nejmladší holčičkou by to ještě šlo.

ČLOVĚK – TVOR VYVÁŽENÝ

Ideální poměr času stráveného se sebou samým, s přírodou a druhými lidmi je pro každého jiný a mění se i s ohledem na životní etapy. A tak i já se svou rodinou hledám rovnováhu. Když se naše malé děti batolily před domem a trošku větší vyrážely do lesa zkoumat mločí potoky, bylo to jiné, než když jako dospívající začínají hledat své místo ve společnosti. Na cestě za rovnováhou odejde někdo žít do hor, jiný si dá do okna květináč s rozmarýnkou a na víkend vyjede do lesa. Pokud je to váš případ, přijeďte na víkendovky o bytí s přírodou a léčivých bylinách k nám na Žítkovou. Dokud tu ještě jsme :-) Já si zase vyjedu na oblažovací procházku do Prahy. A pokud byste chtěli zkusit život v lůně přírody, ozvěte se taky. Třeba se s vámi na čas prostřídáme. S úctou k přírodě i lidské civilizaci.

Autor: Katka Bětka Kohoutová

Koukněte na: http://prochazky-zitkova.webnode.cz/http://adresadolesa.cz/

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​