95% energie se ušetří recyklací hliníku. Jak ho tedy správně třídit?

Hliník se odstěhoval do Humpolce! Tahle legendární hláška je tím prvním, co většině z nás naskočí při vyslovení názvu tohoto prvku. I mně. A až donedávna mě ale vůbec nenapadlo se zamýšlet nad tím, kolik hliníku se doma pravidelně stěhuje do mého odpadkového koše. Pokud ale vytřídíte papír, plasty, sklo, kartony a bioodpad, začne v koši na „všechno možný“ stříbrná barva víček od jogurtů, obalů od čokolád či sušenek, zmuchlaného alobal a sem tam nějaké té plechovky nápadně převládat.

95% energie se ušetří recyklací hliníku. Jak ho tedy správně třídit?
Hliník se odstěhoval do Humpolce! Tahle legendární hláška je tím prvním, co většině z nás naskočí při vyslovení názvu tohoto prvku. I mně. A až donedávna mě ale vůbec nenapadlo se zamýšlet nad tím, kolik hliníku se doma pravidelně stěhuje do mého odpadkového koše. Pokud ale vytřídíte papír, plasty, sklo, kartony a bioodpad, začne v koši na „všechno možný“ stříbrná barva víček od jogurtů, obalů od čokolád či sušenek, zmuchlaného alobal a sem tam nějaké té plechovky nápadně převládat.

Přechodné bydliště na balkoně

„Výroba hliníku z bauxitu je energeticky velmi náročná. Recyklací se ušetří až 95% energie,“ hlásají varovně ekologické servery a já se rozhoduji vystěhovat hliník ze svého koše. Jen za pár týdnů jsme stačili nashromáždit opravdu překvapující množství hliníkových obalů. „Už bys to měla konečně někam odvézt,“ lamentuje manžel nad zvětšující se igelitkou, dočasně ubytovanou na balkóně a já se tedy konečně začínám pídit po dalších informacích.

„V dostupných statistikách nelze přesně vyčíst procento hliníku, které skončí každoročně v popelnicích. Podle odhadů čtyřčlenná rodina za rok vyprodukuje 4,8 kg hliníku, který skončí na skládkách. Zájem lidí o třídění odpadu celkově roste a dá se tedy odvodit, že s tím roste i zájem o správné třídění hliníku,“ dozvídám se od Hany Sekerkové, z Ekologické poradny Veronica.

Není všechno hliník, co se třpytí

Správné třídění je klíčové, hliníkový obal kombinovaný s papírem či plastem totiž recyklovat nejde. Pokud je obal označený trojúhelníčkem se zkratkou ALU nebo číslem 41, je vyhráno. Hliníková víčka od jogurtu je zase možné lehce zmuchlat do kuličky nebo přetrhnout. Když se o totéž pokusíte s víčkem, které je pokryté tenkou vrstvou plastu, už tvar při zmuchlání nedrží a roztrhnutí odolává. Totéž platí o stříbrných obalech od sušenek či tablet do myčky. Obaly od polévek či některých čokolád jsou zase hliníkopapírové, ty by při recyklaci shořely a znečistily by ostatní hliník.

„Poslední dobou se mi zdá, že hliníku lidé nosí čím dál více. Myslím, že to je hlavně tím, že hliník sbíráme už delší dobu a lidé se ho sem naučili nosit. Někteří nedokáží hliník správně roztřídit, to je pravda. Chystáme ke sběrné nádobě lepší informační ceduli,“ říká Michal Jirsa, ze správy pražského areálu Toulcův dvůr, kde týdně nashromáždí asi 20 – 30 kg hliníkových obalů.

Také například školy se stále častěji zapojují do sběru hliníkových či železných odpadů. Jenže pozor, až polovina takto vybraných obalů bývá špatně roztříděná a tedy nerecyklovatelná. Zpracovatelé pak musí znovu třídit, což je pro ně nákladné a náročné na čas a tak často raději takovou zásilku ani nepřijmou.

A já tedy neúnavně třídím už jednou vytříděný odpad a hledám nejbližší sběrný dvůr či výkup kovů. Na magistrátních stránkách nacházím seznam sběrných dvorů. Ve sběrně surovin by za kov mohlo být i pár kaček, ale jednak opravdu pár a jednak ne v každé sběrně po tenkostěnném hliníku prahnou.

Stěhování do dvora

Vybírám si sběrný dům s poetickým názvem „Domeček“, je od nás nejblíž. Přijíždím s odhodláním a plnou igelitkou, jenže narazím. Tenhle sběrný dvůr není – navzdory názvu – určen pro odpady z domácností. „Teplárenská 5,“ sykne na mě otráveně pán za okýnkem. „Na hlavní a doleva.“ Uposlechnu instrukci, motám se ale v kruhu. Když se zkusím někoho zeptat, neví. Bloudím a pomalu ze mě vyprchává elán. Z tašky s hlinkovým odpadem se začíná linout mírný zápach a já mám najednou sto chutí igelitku popadnout a vrazit do nejbližší popelnice. Naštěstí jsem při dalším dotazu úspěšná a brzy na to už vidím příslušnou ceduli sběrného dvora. Hurá, jsem v cíli.

„Hliník z domácnosti,“ hlásím chlapíkovi o dost příjemnějšímu, než byl ten v Domečku. „Dejte mi občanku a támhle do kontejneru s nápisem KOV,“ oznamuje mi. „Mám tam hodit i plechovky od kompotů? Ty jsou ze železa.“ „Jo, všechno to tam hoďte,“ kýve hlavou směrem ke kontejneru. „Oni si to pak roztřídí.“ „Kdo jsou ONI?“ ptám se. „Kovošrot. Železo přitáhnou magnetem, zbytek je hliník,“ odpovídá ochotně.

Nelehká cesta ke znovuzrození

Hliník je odstěhovaný. Uf. Přesto mi pořád vrtá v hlavě, jestli skutečně pracně nasbíraný hliník někdo roztřídí a zpracuje? Neskončí někde na skládce? Mnohé z firem, které se zabývají odpady, jsou skeptické. Recyklace hliníku z domácností u nás prakticky nefunguje, slyším občas – zděšena – z telefonního sluchátka. Zdá se, že zpracovatelé po tenkostěnném hliníku zrovna netouží.

Naštěstí se ale dopátrávám i kladných odpovědí. Ano, od nás jde hliníkový odpad rovnou do tavných pecí, dozvídám se v Kovošrotu bez dalších podrobností. I od Aluthermu přichází informace, že zpracovávají víčka, plechovky či žaluzie, které jim dodává odpadová firma, i když je pro ně tento odpad jen zcela zanedbatelným zdrojem.

Nejkonkrétnější informace získávám od Miloslava Škabrady, ředitele hutní výroby firmy Metal Trade Comax Velvary, kde také zaznamenávám dosud v podstatě nepoznané nadšení pro věc. „Ano, u nás zpracováváme víčka od jogurtů, lahví, plechovky, alobaly. Vše musíme nejdříve slisovat a pak teprve tavíme. Výtěžnost u těchto odpadů, pokud se vhodně upraví, může dosahovat až 70%. Takto recyklované odpady používáme pro výrobu slévárenských slitin, které dodáváme např. do automobilového, strojírenského, elektrotechnického či stavebního průmyslu.“ Že by se Hliník nakonec odstěhoval do Velvar?

Každopádně to s hliníkovými obaly není úplně jednoduché. „Vůbec nejlepší je se jim pokud možno vyhnout,“ uzavírá Hana Sekerková, z Ekologické poradny Veronica. Pivo v plechovce zkrátka raději nebrat.

Recyklovatelný hliník:

  • Plechovky od nápojů
  • Alobal, obaly od čokolády (pokud nejde o pokovený plast či papír)
  • Víčka od jogurtů, sýrů, pomazánek
  • Šroubovací ALU víčka od nápojů, olejů
  • Hliníkové nádobí
  • Stanové konstrukce, lyžařské hole, lehátka, žalužie apod.
  • Zavařovací víčka typu „omnia“
  • Flakony od laků na vlasy, tužidel, deodorantů s označením Alu nebo 41

Některé kapsle do kávovaru (u hliníkových kapslí do kávovarů je třeba dát si pozor, jestli hliník není pokryt potravinářskou fólií. Jinak by měly být tyto obaly recyklovatelné. Zpracovatelským firmám určitě pomůžete, pokud obal očistíte od zbytků kávy. Jinak se dá ale říct, že pití kávy z kapslových kávovarů je celkově neekologické – radí ekologická poradna Veronica.)

Nelze recyklovat:

  • Obaly od polévek či koření, jde o pokovený papír
  • Obaly od sušenek či tablet do myčky, většinou jde o pokovený plast
  • Patří do železa:
  • Vše s označením Fe nebo 40
  • Konzervy, plechovky od kompotů
  • Vše, co lze přitáhnout magnetem

Kam s hliníkem či železem:

www.sberne-dvory.cz www.e-sberny.cz

Kde poradí?

blog.bio.cz www.veronica.cz www.ekolist.cz www.hnutiduha.cz www.toulcuvdvur.cz

Naše osobní zkušenosti:

Markéta Čepická Daňhelová, autorka článku – Nakonec zvítězila varianta stěhovat hliníkový odpad do sběrné nádoby v Toulcově dvoře (Praha 10). Pokud to vyjde, nejraději spojujeme s procházkou s dětmi po místním areálu. Chovají tu koníky, čuníky a další zvířenu a je tu nádherné okolí.

Markéta Davidová, redaktorka Pravého domácího – Už několik let házíme doma veškeré železo a hliník místo do koše do dvou igelitek, a ty pak nosíme do místní kovovýkupny. Tam za ně dostaneme na oplátku pár desítek korun a dobrý pocit, že z toho třeba ještě něco vznikne. Často pak odtamtud odcházím s ještě větším nákladem, než jsem donesla. To by jeden nevěřil, jak parádní kousky se dají najít na obyčejné haldě šrotu  - třeba nádherná pozinkovaná vana na dešťovou vodu či staré litinové umyvadlo jako ozdobný květináč. Jó, třídit hliník se vyplatí.

Hliníkové obaly ale řeším vlastně už při nakupování. Žádné potraviny v obalu z plastu či papíru potaženém hliníkem, které se nedají třídit, zásadně neberu. A to ani, když by šlo jen o víčko od jogurtu. Výjimku tvořila snad jedině má milovaná sušenka Mila, která však nedávno padla za oběť odvykací cukrové kůře. Možná se někomu bude zdát, že jedno víčko od jogurtu, jeden obal od sušenky, přece planetě neublíží. Možná ne. Ale já už ho prostě nedokážu s klidným svědomím hodit do koše... Ubližuje to mně. A navíc nechci penězi podporovat někoho, kdo vyrábí něco, co se musí vyhodit.

Zuzana Čítková, redaktorka Pravého domácího – Jednou se mi stalo, že pán na mě ve sběrném dvoře koukal jak na zjevení, když jsem přinesla tašku plnou víček od jogurtů. Sbírala jsem je celý rok. Sám ani pořádně nevěděl, kam s nimi. Je to zkušenost několik let stará. Věřím, že s tím jak čím dál tím více lidí třídí třeba i hliník, jsou taková překvapení vzácnější. Sama se přiznám, že mě to tenkrát odradilo od dalšího třídění. Ale díky, Markéto, za připomenutí, začnu znovu.

Dan Barták, grafik Pravého domácího - já to dávám do sběráku, t.j. sběrného dvora, ale nejen hliník, všechno kovové. To se u nich hází do takovýho velkýho kontejneru. Moc doufám, že se to pak někde opravdu třídí a použije a ne někde zahrabe :-) Spešl kontejnery na hliník tady nejsou nebo sem si jich nevšim. Ale máme tady kontejner na rozbitý elektrozařízení a baterie, to je supr.

Na některých místech v Praze probíhá pilotní projekt sběru nápojových plechovek do speciálních popelnic či kontejnerů, podobné mají také v Ostravě, Táboře či Opavě. V Brně se plechovky mohou házet do žlutého kontejneru společně s plasty.

Markéta je u PDČ od začátku. Později s manželem začali vydávat dětskou odnož PDČ - Prďáckej časák.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné