70% obyvatel u nás třídí odpad. Kam až jsme schopni s odpadky dojít?

Se synkem v náručí stojím u okna, zrovna před náš dům přijel popelářský vůz. „Popeláři!“ Chlapeček je nadšený. Nejdříve vysypou popelnici se směsným odpadem, ale pak se vrhají i na modrý kontejner, který bez zaváhání vynesou také. „Mami, papír!?“ Syn na mě kouká s nechápajícím výrazem a já pocítím vztek. Takže takhle je to s tříděním? Sesypou to dohromady hned nám před očima? Copak nemá smysl, že už několik let poctivě rozdělujeme sklo, papír, plast a nápojové kartony? Učíme tomu naše děti? Chvíli jsem se vzpamatovávala a pak zavolala na odbor životního prostředí našeho úřadu. Úřednice byla vstřícná s tím, že zjistí, co se stalo a proč. Nevěřila jsem, že se ještě někdy ozve, ale ano. Zavolala mi po týdnu s vysvětlením, že obsah kontejneru na papír byl znehodnocen, a tudíž ho vyvezli také. „Ani se do něj nepodívali,“ snažím se argumentovat. „Někdo jim to asi předem nahlásil,“ nevzdává se referentka. „Tomu snad nevěříme ani jedna,“ odvětím nespokojeně. Uzavřeme to, ale ve mně zůstává hořkost.

70% obyvatel u nás třídí odpad. Kam až jsme schopni s odpadky dojít?

Tato příhoda se stala už před třemi lety, přesto si ji stále pamatuji a nejednou mě přiměla znovu se nad ní zamyslet. Je to běžná praxe, nebo jen momentální lidská chyba? Vlastně i díky tomu vznikl tento článek, kterým jsem si chtěla na své opakující se otázky odpovědět. Třeba vás napadají také.

Téma jsem začala dávat dohromady už na podzim, kdy mě kamarádka seznámila s někým, kdo se v odpadech opravdu vyzná a kdo o nich přednáší na ČVUT – se zástupcem proděkana Ing. Martinem Dočkalem, Ph.D. Ten byl tak hodný, že mi poskytl nejen rozhovor, ale i materiály ke své přednášce, a dokonce mě společně se svými studenty vzal na exkurzi do pražské spalovny v Malešicích – abych měla obrázek co možná nejkonkrétnější. Byl to zážitek.

Povzbudivá statistika

V České republice třídí odpad 70 % obyvatel. Tím většina z nás přispívá k tomu, že se vytříděné materiály mohou využít k recyklaci, šetříme přírodní zdroje, odpad se stává dobře placenou surovinou a skládky se neplní rychlostí světla. Jestli se vám toto číslo zdá vysoké, věřte, že v Německu třídí přes 80 % lidí a v Rakousku je třídění odpadů dokonce od roku 1993 povinné ze zákona. Otázkou je, na kolik reálná je představa, že i v naší společnosti se můžeme posunout ještě o něco dál. Rozhodující je mentalita lidí, výchova dětí a osvěta, protože podmínky pro třídění máme téměř všichni, kdo třídit chceme, dostačující.

Donášková vzdálenost

V ČR je přibližně 180 000 kontejnerů. Průměrná vzdálenost, v níž se nacházejí pro každého obyvatele kontejnery na tříděný odpad, činí 113 m, přičemž Češi v průzkumech uvádějí, že by byli ochotni ujít s odpadem dokonce vzdálenost 181 m. Kontejnery na plast se nacházejí v 97 % sídel ČR, na sklo v 87 %, na papír v méně než 50 % a na nápojové kartony pak v 1 600 sídlech, přičemž obec, která důsledné třídění podporuje, může mít ze sběru dokonce zisk. Republikový průměr recyklace vykazoval každoroční výrazný nárůst, v současnosti od roku 2008 víceméně stagnuje na hodnotě 53,1 kg vytříděného odpadu na 1 obyvatele. Nejlepší výsledky vykazuje Pardubický kraj (76,4 kg), nejhůře jsou na tom v kraji Karlovarském (38,3 kg). Praha uvádí 47,8 kg na obyvatele.

Třídicí linky

Podmínkou následného efektivního naložení se separovaným odpadem je ještě dotřídění. Provádí se na třídicích linkách, a to magneticky, vzduchem, vodou, optickým separátorem nebo ručně. Jsem ráda, že mýtus, který občas mezi lidmi slýchám (a jemuž jsem chtěla přijít na kloub), že třídění nemá smysl, protože se někde stejně všechno sesype na jednu hromadu, je tímto vyvrácen. A tedy čím více a lépe budeme my sami třídit, tím méně často zažijeme onu situaci ze začátku příběhu (opomineme-li mé podezření, že směsného odpadu bylo málo, a tak ho popeláři potřebovali doplnit…).

Obaly a zase obaly

Obaly tvoří 50 % objemu a 25 % hmotnosti veškerého tuhého komunálního odpadu. Abychom se k přírodě chovali co možná nejzodpovědněji, měli bychom přemýšlet, co a v čem si kupujeme, co si nosíme domů a jak se toho zbavujeme. Řešením jsou tři R, která Ing. Dočkal uvádí – Reduktion (omezení), Reusing (opětovné využití) a Recykling (návrat surovin do oběhu). Pokud omezíme spotřebu sáčků a tašek na jedno použití, vrátíme se k vratným lahvím, budeme preferovat recyklovatelné obaly, využívat větší a úsporná balení, neuchýlíme se k výrobkům na jedno použití a legislativně podpoříme znevýhodnění netříděných obalů, můžeme se na naší ekologické cestě posunout zase o nějaký kus dál. Není to nic složitého, člověk jen musí chtít a víc o věcech přemýšlet.

Igelitkový horor

Následující počty jsou děsivé, ale pravděpodobně jste se s nimi už setkali. Tak jen pro připomenutí – ve světě se ročně vyprodukuje až bilion igelitových tašek, z nichž 3 % se dostanou do přírody (včetně těch, co uletí ze skládek), z toho jen Tesco v roce 2005 vydalo svým zákazníkům 140 milionů tašek „zdarma“, u Alberta a Hypernovy to bylo denně 164 000 kusů igelitek. Do oběhu se tak dostalo neuvěřitelné množství PVC obalů, které se v přírodě rozkládá více než 100 let. Tašky posloužily maximálně 0,5 hodiny, aby pak skončily v koši. 90 % z nich bylo naprosto zbytečným odpadem, který byl společně se směsným odvezen do spaloven, pouhé přibližně 1 % bylo recyklováno. Zamysleme se tedy ještě jednou, až budeme v obchodě sahat po tašce na odnos nákupu – není nějaká opakovaně využívaná látková taška lepší?

Igelitové tašky, které svou levnou výrobou bohužel nahradily třikrát dražší papírové sáčky, tvoří až 5 % celkového odpadu a ročně zabíjí až milion ptáků a dalších živočišných druhů! Igelitky tak pro životní prostředí představují ohromnou zátěž, nejsou pro obětovné zpracování tak kvalitní jako PET lahve a recykluje se pouhá 1/3 z celkové produkce.

Naše EKO budoucnost

Když jsem se pana inženýra ptala, jak odhaduje další vývoj, jestli bude v ČR třídit více lidí a jak by mohlo být naše chování ještě ekologičtější, svěřil se mi, že výrazný nárůst třídičůuž neočekává. Má pocit, že ti, co chtějí, už třídí a třídit budou, vedou k tomu své děti a provádějí tolik důležitou osvětu. Cestu vidí ve změně legislativy pro firmy a také v bioodpadu, tam jsou jistě rezervy. Vedle známých žlutých, modrých, zelených a oranžových kontejnerů by se v nejbližší době měly objevit ještě nádoby hnědé, kam bychom mohli vyhazovat bio odpad, kterého je v domácnostech až 50 % z celkového množství odpadků.

Překvapilo mě (mile), že Čechy pochválil. Že jsme za poslední desetiletí významně psychicky i prakticky vyspěli, ocenil, že od roku 2005 zabíráme nejlepší příčky v Evropě v hodnocení třídění a recyklace plastů. V roce 2011 jsme dokázali znovu využít 72 % obalů, což je fantastické. Třídění totiž ušetří našim dětem významnou část surovinových zásob!

Co tedy dodat? JEN TAK DÁL! Motivujme se, vzdělávejme se a buďme na sebe hrdí.

Koukněte na: www.jaktridit.cz – bezva stránky, kde k třídění najdete mnohé, včetně dalších mýtů a odpovědí na praktické otázky, které recyklaci provází www.ekontejnery.cz www.samosebou.cz/filmy – pokud chcete vyvrátit další mýty o třídění odpadu a navíc máte rádi parodie klasických filmových žánrů, podívejte se zde

Víte, že :
  • odpad vzniklý po vytřídění se dá ve spalovně energeticky využít, tím se objem odpadu odkládaného na skládku až desetinásobně sníží a jeho hmotnost je nižší až o 70 %?
  • spaliny vypouštěné ze spaloven do ovzduší jsou čisté?
  • pokud je zbylý odpad ve spalovně přeměněn na teplo a elektrickou energii, řeší se tím současně ekologický i energetický systém?

Jsem si jistá, že když se nacházíte hodně dole, je to jenom proto, abyste se zase brzy ocitli hodně nahoře. Už je to víc než šest let, kdy jsem se sbírala po životní krizi a právě tou dobou jsme se díky účasti na dětské ekologické soutěži seznámili s Petrou a Danem. Časopis byl zatím jen vizí v jejich hlavách, přesně si pamatuju okamžik, kdy jsme se o něm bavili poprvé. Přišlo mi to jako sen a tenhle sen jsem za několik měsíců skutečně držela v ruce, dokonce se svým textem. Díky tomuto setkání získala naše rodina nové přátele a zcela nový směr.  Za to jsem hodně vděčná, protože v mém životě nikdy nebylo tolik radosti jako je dnes. A zítra určitě bude ještě větší :-).

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné