Tereza Havrlandová: život je hojnost. Rozhovor se zakladatelkou firmy Lifefood

Tereza Havrlandová je všechno možné, jen ne tuctová holka, která by zapadala do nějakých škatulek. Vystudovala hned dvě vysoké školy - Právnickou fakultu UK a VŠE (na té si ale dodnes nevyzvedla diplom). Dlouhou dobu žila v zahraničí – zejména v Austrálii, na Novém Zélandu, v Americe a ve Francii. Právě tam ji oslovil koncept živé/raw stravy, a to natolik, že je vitariánkou už dvanáct let. A protože neměla na trhu dostatek zboží tohoto sortimentu, tak si takovou firmu založila. Dnes společnost Lifefood vyváží do více než 20 zemí světa. Vše je v bio kvalitě, bezlepkové, bez laktózy a aditiv. Firmu řídí Tereza často z dalekého zahraničí, zejména od oceánů, neboť jejím velkým koníčkem jsou sporty, zejména kitesurfing.

Tereza Havrlandová: život je hojnost. Rozhovor se zakladatelkou firmy Lifefood

S oporou vesmíru a PachaMamy

Osobně jsme se poprvé potkaly na setkání Slušných firem, ale nějak tak jsme o sobě věděly navzájem na dálku už dlouho. Takže jsem po Tereze trošku pokukovala a nenápadně ji pozorovala. A všimla jsem si, že jedla snad nejvíc ze všech účastníků. Téměř neustále měla před sebou hrozen vína, mísu zeleninového salátu nebo nějakou tyčinku Lifefood. Já jsem zase Terezu zaujala tím, že jsem se při na místě trochu rozvášnila a před všemi začala mluvit o vesmírném řízení a napojení na vesmír, vznikla z toho trochu komická situace, kdy se někteří smáli, někteří nevěřili… a Tereza za mnou pak přišla a říkala si, že je ji líto, že ne všude lze na toto téma otevřeně mluvit, protože se to často nesetkává s pochopením. A já měla hned začátek rozhovoru.

Takže Terezo, my v PDČ o vesmíru mluvíme rádi, a tak by mě zajímalo, jaké jsou tvé momentální vztahy s ním, co ti sděluje a jak se spolu máte?

Máme se, to určitě. Je to asi jako s připojením k internetu – v podstatě se bez toho dnes už nedá obejít, občas to ještě vypadává ale celkově se kvalita i rychlost připojení oproti minulosti podstatně zlepšily a objemy dat výrazně zvýšily. Horší to je občas s výkladem stahovaných informací, ale na překladovém slovníku se intenzivně pracuje. Naštěstí ne vždycky je zapotřebí všemu rozumět.

A ještě jedna věc - já bych neřekla, že se to téma nesetkává s pochopením, jen mám prostě důvodnou obavu, že takové řeči můžou některé vyděsit, a proto se s tím až tak moc nešířím. Nemusí se všechno všude vykládat.

Dobře, tak to nebudeme s vesmírem přehánět a pojďme teď na to vitariánství. V současné době je tak trochu hitem. Připomeň, kde se vzal jeho původ? Kdy se poprvé v novodobé historii objevil tento fenomén?

V novodobé historii se to objevilo v USA, kolem sedmdesátých let. Ovšem jako stravovací styl to získalo větší pozornost v druhé polovině osmdesátek u skupiny nadšenců v Německu, z nichž někteří, dnes už „oldschooleři“, se propagaci tohoto stylu věnují dodnes. Se spoustou z nich se znám osobně, je jim dnes kolem 50-60ti let, a stále jsou na scéně :)

A stále při životě a ve zdraví – to jsou krásné hmatatelné důkazy, že živá strava bude asi fakt prospěšná. No a kdy a jak si se poprvé s živou stravou setkala ty?

V roce 2004 v Americe, byla jsem tam navštívit svou sestru, která tam žije, a tam si mě to našlo. Tehdy jsem dostala k přečtení tlustou knihu Sunfood Diet od Davida Wolfa, během jejího čtení jsem se stala vitariánem přes noc, a na 100%. To se sice během času trochu změnilo, zmírnilo a vyvinulo, ale pořád to považuji za to nejlepší, co může být (pokud se to dělá správně).

Pokud se to dělá správě? To je trochu ošemetná formulace. Co si za ní představit?

Dá se to dělat všelijak, ale ne všechno raw je vždycky to nejzdravější. A zároveň platí, že ne všechno neraw je škodlivé (jak se u ortodoxních traduje). Ale v tu chvíli je opravdu potřeba tomu trochu rozumět a zároveň se co nejvíce napojit na své tělo. Raw se dá dělat i špatně, a to ve chvíli kdy je dotyčný přesvědčen, že vše co je raw, je ok bez ohledu na obsah, kvalitu a množství. To pak obvykle znamená přejídání se raw gurmet laskominami s vysokým obsahem ořechů a olejů, neboli s vysokým obsahem tuku a soli, a to nevede k ničemu pozitivnímu. Taková strava může mít i vyšší obsah tuku než BigMac, a to rozhodně není zdravé. Navíc, ne vše co je označeno jako raw, tím skutečně je, to je v dnešní době smutnou realitou, „rádoby“ raw strava připravená z neraw surovin je pak úplně bezcenná, ba škodlivá. Nejprospěšnější je strava založená na vysokém podílu ovoce a hlavně čerstvé listové zeleniny, ideálně bez oleje a bez soli, s minimem oříšků či semínek a ostatních tučných potravin. Pokud se někdo stravuje tzv. High-fat raw, tak zdravotní benefity téhle stravy nejspíš nepozná, a v ten moment je i lepší strava která je ne-raw, ale low-fat vegan (brambory, rýže, quinoa, vařená zelenina, fazole), pokud obsahuje dostatečné množství čerstvého ovoce a zeleniny pro přísun minerálů, enzymů a vitamínů. Nicméně tohle je bod, kde udělá řada vitariánů v začátcích chybu – neví, jak se zasytit a tak to řeší jídly s vysokým obsahem tuků z olejnatin (které právě často navíc ani nejsou v té skutečné raw kvalitě). Vysokotučná strava obvykle nevede ke zlepšení zdravotního stavu (neb to je často impulzem pro změnu stravování), ba naopak, a konečným důsledkem bývá obvykle konec dalšího vitariánského příběhu.

[time-restrict on="2019-10-07"]

Měla jsi někdy „krize“, chuť s tímto stravováním seknout a dát si housku se šunkou nebo bábovku?

Tak tyhle dvě položky mě nikdy nijak nevábily, takže to ne. To, že někdy člověk potřebuje něčím zhřešit, neznamená hned se vším seknout, to ostatně svědčí o tom, zda to máte pod kontrolou nebo ne. Právě pokud člověk do něčeho naskočí a není si přesně vědom, co dělá, o to snáz se pak stane, že přijde krize, v podstatě to co jsem už zmínila, a výhybka se přehodí prakticky opačným směrem (což v podstatě znamená začít se tláskat totálními nesmysly a pak zas čekat na nový rok aby se člověk přinutil k předsevzetí, znova začít úplně načisto). Tenhle styl on/off ovšem nedává moc smysl a spíš může být kontraproduktivní. A tomu jsem se naštěstí vyhnula. Svoje jídlo mám poměrně pod kontrolou, byť za těch 14 let byla různá období, a je to zkrátka o tom naučit se čím člověk může uspokojit některé situace tak, aby se to právě v nic nezvrhávalo. Navíc, po nějaké době se prostě naučíte (nebo byste se měli naučit) pracovat se svými emocemi a energetickým polem, aby nebylo potřeba výkyvy na těchto úrovních řešit jídlem, a případně pokud ano, tak vědomě.

Pro mnohé je tvůj životní styl synonymem asketismu a odříkání, ale mě se zdá, že ty si umíš jídlo užít možná více než kdo jiný. Ale jak jsem zmínila, mě na tobě zaujalo, že během několika hodin, kdy jsem tě pozorovala, jsi často před sebou měla mísu zeleninového salátu, hrozen vína nebo samozřejmě lifefooďácké tyčinky… Je to správný dojem, že si své stravování užíváš a vychutnáváš?

Tak to je úplně přesné – jídlo si umím opravdu náležitě vychutnat a nestydím se za to. Vždycky jsem jedla hodně ráda, a v posledních 14 letech to aspoň dává smysl. Užívám si rozhodně i přípravu jídla a dělám to ráda, zejména je-li to pro nějakou sešlost přátel (pominu-li fakt, že jinak bych se na žádné sešlosti zřejmě nenajedla.)

Kolik lidí tě od této stravy odrazovalo a třeba ještě odrazuje? Co třeba rodiče? Ti mívají často o své děti strach, a protože třeba neznají trendy a souvislosti, bojí se, aby si nezpůsobili třeba zdravotní komplikace…

Moji rodiče mi už poměrně dávno nic nenutili ani nepřikazovali, měli důvěru v můj úsudek, řekla bych. V současnosti o nějakém odrazování od nikoho nemůže být ani řeč... vždyť jsem na vitariánství vybudovala velkou a poměrně úspěšnou firmu, takže na tom přeci něco musí být ne? :)

Jak si stojí vitariánství v jiných zemích, které jsi navštívila. Kde frčí nejvíc?

No tak z pohledu mého jsou ideálem tropické země, protože tam může být člověk poměrně snadno zmlsaným frutariánem. Samozřejmě z pohledu místního obyvatelstva je to ovšem nulové. Ne vážně, pokud se bavíme a rawfood stravě jako takové, neboli o relativně moderním stravovacím stylu a dostupnosti rawfood restaurací a produktů, tak existuje poměrně široká základna v USA, v Německu, Skandinávii a to je asi tak vše. Ve skutečnosti, při přepočtu na počet obyvatel, bych ale řekla, že Česká republika naprosto vede. Dovoluji si připisovat si na tom svůj podíl :)

Jaký je tvůj odhad, jak to půjde s vitariánstvím dál? Bude na něj přecházet stále vice lidí a striktně jej dodržovat nebo se spíše stane zpestřením všeobecného jídelníčku?

Víc lidí striktně dodržovat – tak to určitě ne. Spíš bude (doufejme) růst počet lidí, kteří budou vnímat důležitost živé stravy pro zdraví člověka a budou zvyšovat podíl čerstvého ovoce a zeleniny ve svých jídelníčcích a zároveň snižovat množství toxických potravin. Z toho pohledu dává smysl dostupnost zdravých kvalitních rawfood snacků, aby bylo na výběr od běžného junk-food plného látek které skutečně nikomu neprospívají.

Výživoví poradci tvrdí, že vitariánům chybí například vitamín B12, lidé zabývající se tradiční čínskou medicínou zase argumentují, že tato strava je příliš ochlazující… co tvrdíš ty?

Vitamín B12 chybí úplně všem. Vegani obecně jsou více ohrožení, ale je naprosto běžné, že v deficitu žijí i tzv. všežravci. Vitariáni nejsou určitě víc ohroženi než vegani, obě skupiny musí prostě jednoznačně suplementovat, ale ostatní by měli také, nebo si alespoň nechat změřit hodnoty (s tím že běžně nastavené rozmezí limitů je neadekvátní a podhodnocené). Není to dáno stravou jako takovou, ale sterilitou prostředí, v kterém v dnešní době žijeme. V začátcích jsem ohledně tohoto žila v nevědomosti a tvrdila něco jiného, ale po těch letech už jsem získala jisté zkušenosti a vědomosti a jsem v této otázce poměrně striktní. Ohledně ochlazování... asi si nemyslím nic jednoznačného, obecně vím že pokud si v zimě dám vodní meloun tak se budu rozhodně klepat zimou, ale pokud si dám 45 stupňovou polévku např. se zázvorem a nějakým obsahem oříšků, tak se zas hodně zahřeju. A taky vím, že je úplně v pořádku si prostě dát bylinkový čaj nebo zeleninovou domácí polévku, když je člověku zima. Na zahřátí je ale hlavně potřeba pohyb a ne horká strava.

Jaké je tvé nejoblíbenější vita-jídlo? Dáš nám recept?

To bude ten vodní meloun. Recept seženu u řeckých farmářů a dopošlu.

Dobře… a když budu vážně chtít něco, s čím se trochu mixuješ, špagetuješ, odšťavňuješ… tak to bude co?

Má-li to být skutečný vyprošťovák z čehokoli, tak je mým nejoblíbenějším nápojem čerstvá šťáva z brokolice a jablka. Jinak dělám ze všeho nejvíc saláty, které vždycky každému chutnají, a asi nejsofistikovanější s čím se mi chce dělat je raw sushi – neboli cokoli zamotané do nori řasy na 100 způsobů.

Jakou roli si myslíš, že pro zdraví člověka hraje strava a jakou roli způsob života, práce, kterou dělá, stres, který prožívá?

Všechno spolu souvisí a jedno bez druhého nefunguje. Stravou se rozhodně nevykompenzuje nedostatek spánku, ani tragický životní styl (málo pohybu, slunce, špatný vzduch a spousta stresu nebo emočních nánosů), a to ani náhodou. Na druhou stranu, pokud člověk nemůže změnit tyhle faktory (a že by se měl snažit, aby co nejdříve mohl), tak je pořád lepší se stravovat kvalitně než většinově, protože v tom případě to může být prostě jen o něco rychlejší cesta do hrobu.

Vita znamená život, a ty jej žiješ naplno nejen, co se týká stravy, ale i jinak. Například hodně a ráda sportuješ. Jaké sporty ti nejvíce imponují?

Obecně jsme vždy tíhla k takzvaným extrémním sportům. Od toho poněkud v poslední době upouštím, zjevně nemám již takovou potřebu adrenalinu, nicméně pořád spoustu z nich dělám. Respektive tedy ty které já osobně za extrémní nepovažuji (byt se mezi ně řadí) a to z toho důvodu že ve mně nevyvolávají ty pocity nebezpečí. Je to dáno tím, že se jednak již vyvinuly natolik (z hlediska vybavení) že nebezpečí spojené s jejich provozováním je marginální a hlavně že je poměrně ovládám, takže se spíš než o extrémnost může jednat o fyzickou náročnost – která mě často stále baví. Ale už ne za každou cenu a kdykoli. Naopak například paragliding, který jsem se naučila relativně nedávno (rozuměj: ve vyšším věku), tak mám pocit že moc neovládám a byť mám nejbezpečnější vybavení co existuje tak to stále považuju za dost nebezpečné a úplně jsem tomu nepropadla. Takže to provozuju zcela výjimečně a okrajově (na místech s naprosto laboratorními podmínkami). Už mám taky ráda svůj klid.

Proč ti učaroval kitesurfing? Nebojíš se provozovat ho potom, co jsi měla úraz?

Jednak miluju vodní sporty (v teplých vodách) a kitesurfing představuje naprostou svobodu pohybu ve vodě a splynutí se dvěma živly. Můj úraz neovlivňuje kitesurfing jako takový, ale pouze to, kam až si můžu dovolit jít z hlediska zkoušení různých triků a progresu, jednoduše proto, že mám jisté fyzické omezení. Nicméně tím, že ten sport provozuju už 14 let, tak ho ovládám natolik, že není čeho se při běžném ježdění a skákání bát. Už dávno nechodím po hlavě do všeho.

V začátku podnikání si musela překonat hodně velké překážky, krom jiného měla firma milionové dluhy. A ty jsi to všechno zvládla. Kdo nebo co vám bylo oporou?

Vyšší záměr, vesmír a prostor :). A pak taky to, že v jistý moment stejně nebylo na vybranou, než prostě pokračovat dál.

A sílu k tomu pokračovat dál, ti dávalo a dává co?

PachaMama.

Budila ses v noci třeba strachem, co bude, když půjčku nesplatíš. Propadala si někdy beznaději?

Tak určitě. V noci ne, to naštěstí prostě spím, ale jinak to občas umělo být hodně nepříjemné. Strachy jsou běžná součást života v dnešní době (asi i v dřívějších dobách akorát jiného druhu), jen se s nimi člověk musí naučit pracovat a neztotožňovat se, ale ani před nima neutíkat.

Jakého druhu jsou, podle tebe strachy dnešní doby?

Strach z nedostatečnosti, který pramení z náročnosti dnešní doby a touze po dokonalosti. To může mít samozřejmě řadu podob, ať už výkonnostní, finanční, estetickou, ale více či méně v různých formách se to dnes vyskytuje skoro u každého

Zdá se ale, že jsi své strachy překonala a že ve firmě už je všechno stabilizované?

No já bych neřekla, že je vše stabilizované. Považuju současnou dobu za poměrně divokou, a to jak na úrovni firmy, tak na úrovni společnosti, planety a systému.

Můžeš tohle tvrzení nějak rozvést? Co je na téhle době divokého?

Transformace společnosti, rozpad patriarchálního systému, který v posledních taženích klade poměrně solidní odpor a rezistence vůči změnám se na lokálních úrovních projevuje místy dost nepříjemně. Energetické počasí vykazuje stejné změny jako to atmosférické, projevující se různými hurikány, bouřemi, záplavami, vedry, mrazy, suchy a vším možným. Prostě divočina.

Podařilo se ti prosadit i v zahraničí, což je jistě velký úspěch. Jiné země takovou firmu jako je Lifefood nemají?

Rozhodně ne.

A jsi občas pyšná na to, že jsi teda svého druhu jediná na světě? Jediná, která založila a vede takovou firmu?

Tak takových jako já je určitě hodně na světě. Jen dělají (a děláte) něco jiného v jiných oborech. A pyšná – to slovo je takový nic moc, tak pojďme tomu říkat jinak. Třeba jako, že jsem vděčná za to, co se povedlo.

Co bys poradila začínajícím podnikatelům nebo těm, kteří jsou třeba také ve fázi dluhů a propadu?

No, možná by měl někdo z nich třeba poradit mně, haha. Ale obecně je potřeba vědět a držet na paměti proč to člověk dělá, a toho se držet.

Jaký jste v Lifefoodu tým? Kolik vás je? A jaká je vaše firemní kultura? Jste kamarádi? Máte dobré vztahy? Jezdíte na firemní výjezdy?

Lifefood je super tým úžasných a jedinečných lidí. Celkem je nás přes 100 a samozřejmě ne všichni se znají tak dobře, někteří méně a někteří více, kamarádíme určitě hodně. Myslím, že naše firemní kultura je hodně specifická, a nadstandardní oproti běžným firmám v této velikosti a větší. Na výjezdy jezdíme jen na veletrhy, je to jako takový malý teambuilding pro menší skupinku lidí.

Vaše produkty jsou nejen chutné a zdravé, ale nikomu neujde, že mají také přívětivou tvář – osobitou grafiku na obalech, milé názvy… je pro vás nejspíš důležitý nejen obsah, ale i forma produktů, že jo?

Určitě. Patří to k tomu. Ale pro mě osobně je stejně nejdůležitější kvalita a chuť produktu a použitých ingrediencí, a hlavně energie do produktů vložená. Vždycky říkám, že to jsou takové malé datové nosiče energetických kódů .

V případě Lifefoodu tam máte i nějaké „datlové“ nosiče energie. Jelikož já na tyhle úvahy o energiích hodně slyším, musím v tom pokračovat a zeptat se tě, jak konkrétně myslíš tu energii vkládáte, a jaká je? Ať zákazník ví, co kupuje, protože druh energie ještě ve složení výrobku nemusí být uveden, tak to tu můžeme napravit?

Je to energie vyššího vědomí, vědomí toho, že všechno souvisí se vším a jak se chováme sami k sobě, chováme se i k druhým a hlavně k planetě. A taky, že vše, co děláme planetě se nám vrátí. Beru to tak, že když mě, která jsem přišla k vitariánství z čistého materialismu, a tahle strava jako taková mě přivedla k jinému vnímání světa, energetického pole, etických principů, nebo prostě spirituálních aspektů života, tak že podobně to může fungovat u jiných. V dalším rozměru se jedná o stahování a šíření světelných kódů, ale to už je tak trochu vyšší dívčí … a sama tomu nerozumím úplně stoprocentně, minimálně ne mou trojrozměrnou myslí, jen to prostě zprostředkovávám.

Lifefood je už dnes nepřehlédnutelným hráčem na trhu, vaše firma může ovlivňovat mínění lidí, jejich životní návyky, může se angažovat v trvalé udržitelnosti, ekologickém smýšlení… děláte to? A jakým způsobem?

Snažíme se, jak to jen jde. Snažíme se všechny tyhle věci komunikovat. Samozřejmě nejdostupnějším způsobem jsou sociální media, bohužel ale narážíme v poslední době na jejich limity, a aktuálně se zamýšlím nad dalšími možnými komunikačními kanály.

Často podnikáš na dálku, protože hodně cestuješ. Jde to? V čem to má výhody a naopak nevýhody?

Tak jasně že to jde, všechno nějak jde, když se chce. Není to vždycky ideální z hlediska vedení firmy a má to spoustu úskalí, ale jít to musí. V poslední době navíc zdaleka necestuji tolik, co bych si představovala, spíš tak jako jednou za rok a i to je, zdá se, moc, ale jít to musí. Bez toho bych já fungovat prostě nemohla.

Když cestuješ, uzavíráš zároveň kontrakty na dodávku surovin? Ochutnáváš na místě? Kontroluješ, za jakých podmínek suroviny pocházejí?

Tohle přesně patří k těm zábavným částem mojí práce. Není to o uzavírání kontraktů (to se dnes děje přes email), ale o tom že jezdím navštívit dodavatele, zejména místní farmáře a pak výrobny kde se dané suroviny zpracovávají (loupou, suší, melou apod.). Hlídáme si kvalitu, to že suroviny se zpracovávají za studena a jsou ve skutečné raw kvalitě, ale i to jak lidé kteří naše suroviny pěstují, žijí a v jakých podmínkách pracují. Vnímáme propojenost světa a je pro nás důležité aby to, co přijde do našich produktů, neslo energii na vyšších frekvencích a tudíž chceme znát příběhy lidí, kteří jsou u zdroje a jejich propojení s půdou na které vše roste.

Jaké země máš nejraději, kam jezdíš nejčastěji?

Peru nejraději, Brazílie nejčastěji, tedy pokud se bavíme o zámořských rozvojových destinacích, jinak jsem každou chvíli na nějakém evropském veletrhu.

Proč máš důvod vracet se zpátky do Čech? Cítíš se doma tady?

Protože se beze mě firma neobejde, trávím tady tak nejvíc času a tudíž jsem zde i doma.

Jakými jazyky se domluvíš?

Zejména tím co mám v puse :). Jinak na denní bázi komunikuju krom češtiny anglicky, holandsky a francouzsky. Vedle toho se nějak domluvím německy, španělsky a portugalsky, byť to není žádná sláva, a úplný základ italsky.

Kde ve světě máš přátele a kamarády?

Pokud bych to brala podle facebooku tak úplně všude, asi krom Antarktidy.

A ty opravdivé hmotné kamarády, se kterými sis někdy koukala z oka do oka? Tak oni jsou všichni hmotní, já na fb neautorizuju nikoho, koho osobně neznám. Nakolik jsou skutečnými přáteli nebo jen známými, tak to je otázka, ale to platí nejen o těch facebookových. Kolikrát může člověk zažít i hlubší propojení s někým, koho potkal poprvé v životě, než s někým koho zná od dětství.

Přestála si mnoho životních zkoušek v profesním i osobním životě, teď by sis mohla dát „pohov“, ale to ty ne… neláká tě někdy prostě a jednoduše prodat firmu, lehnout si na pláž, dlabat kokos a pozorovat racky… Třeba do nekonečna?

Rozhodně, absolutně. Spíš než pláž teda hamaka, ale jinak to platí. Krom toho slova jednoduše, nevím, jestli jde prodat firmu „jednoduše“. Takže to stejně zůstane jen u toho lákání. :-D

Jaké máš plány a vize do blízké i vzdálené budoucnosti?

Až nastane chvíle na to, abych si mohla dát kratší pohov, tak snad začnu produkovat nějaké další bytosti, respektive jejich trojrozměrné projekce. Když vesmír dá.

[/time-restrict]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/10

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Majitelka hlavy, kterou proběhl nápad na založení Pravého domácího časopisu. S toutéž hlavou Petra v předchozích dvaceti letech moderovala na různých rádiích i televizích a všelijak se potulovala světem médií. Dnes má s manželem a tátou rodinné vydavatelství. Baví ji učit se od všech inspirativních osob, které se točí kolem Pravého domácího časopisu.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné