Svatý Mikuláš jako strážce dobrých činů

Anděl v rouchu bílém zná jen dobré činy,

Svatý Mikuláš jako strážce dobrých činů

čert zas stejným dílem sčítá černé viny.

Je víc bílé, nebo černé, to nám poví soudce náš.

Ten nám řekne slovo věrné, moudrý svatý Mikuláš.

Text: Marek Vodička

Také jste jako děti neměli rádi tento den? Stále slyší vaše dětská duše řinčení čertových řetězů nebo výhrůžky rodičů, že si vás odnese čert, jestli budete zlobit? O důvod víc, proč „Mikuláše“ dětem neodepírat, ale celý svátek proměnit a vytvořit jinak.

Mikulášská slavnost u nás v Nové Vsi končila loni velkou výzvou pro rodiče: Poté, co děti před svatým Mikulášem, anděly a čerty odezpívaly písničky a odrecitovaly své básničky, nechal před sebe Mikuláš předstoupit rodiče a položil jim velmi vážnou otázkou: „Milí rodiče, máte čas na své děti?“ Od té doby jsem se takto sebe ptal už mnohokrát, a také proto si nejsem jistý, jestli má tato slavnost větší význam pro děti, nebo pro jejich rodiče. Pro oboje. Pojďme si tedy něco málo říct o svatém Mikulášovi, už jen z toho důvodu, že se jedná o skutečnou postavu. Víte například o tom, že díky němu slavíme Vánoce jako svátek narození Ježíška? To on upozornil v roce 325 tehdejšího císaře a další biskupy na to, že křesťané sice slaví 6. ledna křest Ježíše v Jordánu, tedy spojení Krista jako syna Božího s člověkem Ježíšem, ale ne jeho pozemské narození. A tak Mikuláš přichází 5. prosince jako ten, který připomíná, že brzy nastane slunovrat, že s narozením Ježíška do největší temnoty, do nejdelší noci v roce přijde Světlo a dny se budou opět prodlužovat.

Mikuláš – štědrý obdarovatel

Jakob Streit vypráví ve své knize Svatý Mikuláš příběh o malém chlapci, který pozoruje, jak kluk jménem Piko nemá rád žádné děti, ubližuje jim a rozbíjí věci. Ptá se maminky, proč to dělá, a ta mu poví, že je to syn chudých rodičů. Často nemají co jíst a nikdo nemá Pika rád. Jednou dostane Mikuláš od maminky pomeranč, když v tom ho napadne, že Pika vyhledá a pomeranč mu donese. Z obou se později stanou ti nejlepší přátelé a zažijí mnohá dobrodružství. Kniha s podtitulem Příběhy o darech a pomoci je bohužel zcela vyprodaná, ale v knihovnách by ji mít mohli…

Jiný příběh vypráví o Mikulášově dospělosti: Daleko na východě žil kdysi dávno jeden velmi dobrotivý a zbožný muž, biskup Mikuláš. Ten se jednoho dne doslechl, že daleko na západě je veliké město a v něm trpí všichni lidé hladem. Všichni – i malé děti. I zavolal si Mikuláš své služebníky a poprosil je: „Přineste mi část plodů vašich zahrad, abychom tyto hladové nasytili. A tak přinášeli jeho služebníci veliké koše naplněné jablky a ořechy stromů z jejich zahrad a pytle zlatých zrnek z jejich polí. Ženy Mikulášových pomocníků posílaly medové perníky, které samy upekly.

Biskup Mikuláš nechal všechny tyto dary naložit na loď. Byla to veliká, majestátní loď. Modrá stejně jako nebe a její bělounké plachty na zlatém slunci svítily jako drahokamy. Vítr foukal do plachet ze všech sil, a když se unavil, posadili se služebníci k veslům a veslovali ze všech sil rychle vpřed. Museli plout dlouho. Sedm dní a sedm nocí. Když dorazili před ono veliké město, byl večer. Na ulicích nespatřili ani človíčka, ale z oken k nim prokmitávala světýlka. Mikuláš zaťukal na okénko. Maminka si myslela, že nějaký pozdní pocestný si u nich chce hlavu složit, a poslala své děti otevřít mu dveře. Ale před nimi nikdo nestál. Děti běžely k oknu a ani tam nikoho neviděly. Ale našly koš a v něm ležela jablíčka, červená, žlutá, ořechy a navrch medový perník. Vedle koše stál ještě pytel plný zlatých pšeničných zrn. Všechny tyto dary děti donesly do světnice a všichni se z nich dobře nasytili. A protože takové dary přinesl Mikuláš do každého domu, brzy byli všichni opět zdrávi a veselí.

Dnes přebývá svatý Mikuláš v nebi. Každý rok se v předvečer svého svátku vydává dolů na Zem. Putuje na své cestě od hvězdy ke hvězdě a tam někde mezi hvězdami potká Marii, která sbírá dobré činy dětí a z nich přede zlaté nitky na košilku pro své děťátko, pro Ježíška. Takto mluví k Mikuláši: „Jdi a navštiv opět všechny děti, přines jim své dary a řekni jim, že brzy přijde vánoční noc, že se brzy narodí Ježíšek.“

(Převzato z waldorfského Věnečku zima 2002)

Vytvořte si doma čertíka ze sušených plodů

Potřebujeme: sušené švestky různé velikosti, rozinky, hřebíček, popř. polovinu sušeného jablka, špejle a drátky, kousek červeného papíru nebo filcu, lněný nebo konopný provázek, větvičku – pometlo.

Postup: zhotovíme kostru postavy pomocí špejle a pevnějšího drátku. Na špejli (trup) namotáme drát (ruce, nohy). Na tuto kostru navlékáme křížaly – na vršek špejle větší švestku jako hlavu, do které jsme zapíchli rohy (menší křížaly či rozinky na špejli nebo dva hřebíčky, které zasuneme dovnitř do švestky a propíchneme ven). Z červeného papíru nebo z filcu vystřihneme jazyk a částečně jej vsuneme do prořízlého otvoru v místě úst. Jako oči zapíchneme do švestky například jablečná jadýrka.

Koukněte na:

Jakob Streit – knihy Svatý Mikuláš a Chci být Tvým bratrem

Dagmar Šottnerová – kniha Lidové tradice

Waldorfský Věneček – čtvrtletní sborník s písničkami a básničkami