Smrt: Dopřát si ji prožít

Podle statistik z posledních let u nás většina lidí umírá v nemocnici či jiném ústavu pro nemocné. Sama, bez svých blízkých, zato obklopena moderními přístroji. Když už se nám poštěstí umřít doma, stejně naše tělo naši pozůstalí téměř okamžitě předají do péče institucím. Přitom to tak nemusí být. Můžeme se o své blízké postarat po smrti sami. Jak cítíme. Jak by oni chtěli.

Smrt: Dopřát si ji prožít

  Babička umřela. Honem volat záchranku! Tak nějak to radí i Příručka pro pozůstalé od Ministerstva pro místní rozvoj, která nám má pomoct se zařízením náležitostí po úmrtí blízké osoby. Proč ale máme tolik spěchat s předáním naší blízké osoby do cizích rukou, které ji pak omyjí, obléknou, uloží do rakve, dovezou do krematoria, to už se v příručce nepíše. Nepíše se tam ani, co mezitím budeme dělat my.

Rituály dávaly smysl

Ještě před pár desítkami let to bylo jinak. Tehdy jsme sice umírali mladší, na nemoci, co se dnes běžně léčí. Ale umírali jsme doma. V přítomnosti našich blízkých. Smrt tenkrát ještě byla nedílnou součástí našich životů, setkávali jsme se s ní odmala, zblízka. Nebyla vytěsněná do ústavů. Starali jsme se o naše blízké před smrtí i po ní. Tehdy jsme věděli, že tělo zemřelých zůstává po smrti ještě několik hodin teplé, vláčné. Že nepředstavuje žádnou hygienickou hrozbu pro okolí. Nelezou z něj okamžitě miliony bakterií, co zuřivě hledají jiného hostitele (jak jsem si to třeba představovala donedávna já). Rozklad přichází až po dnech.

Na počátku 20. století jsme se vyrovnávali s odchodem blízkých společně, smysluplným rituálem. Smysluplným proto, že nám skutečně pomohl se se smrtí blízkého vyrovnat, znovu zcelit integritu rodiny, skupiny, narušenou odchodem jednoho člena. Na pohřbívání se podíleli pozůstalí i sousedé. Tělo zůstávalo doma ve zvláštní místnosti, oči zatlačil nejstarší člen rodiny, omyla jej starší žena k tomu určená. U hlavy zemřelého hořela svíčka hromnice a lidé se k němu chodili modlit za jeho duši. Následoval průvod do kostela na mši či rovnou na hřbitov. Na rakev každý hodil tři hrsti hlíny a všichni zemřelému společně odpustili, jestli jim zaživa ublížil… Pak se šlo na hostinu. Cítíte z toho tu úlevu, to uzavření, zacelení?!

Jak chcete pohřbít?

Dnes až jedna třetina pohřbů v České republice probíhá bez obřadu. V Praze je to dokonce více než jedna polovina. Odnést popel zemřelého na hřbitov v igelitce, po cestě do práce není výjimkou. Když už nějaký obřad proběhne, často bývá neosobní, unifikovaný, pozůstalí vybírají na dálku, po internetu ze stále stejného katalogu nabízené hudby, rakví, řečníků, aniž by je napadlo, že to může být i jinak. Zemřelého vidí naposledy za sklem, během obřadu se pak cítí nepřirozeně, strojeně, oficiální kondolence jsou jen společensky akceptované divadlo. Takový umělý obřad, který chceme mít co nejrychleji za sebou (mnohdy trvá i pouhých dvacet minut), nám ani nijak nepomůže v přirozeném procesu celení rány po smrti blízké osoby.

Unifikovaným pohřbům přeje i to, že pozůstalí většinou naprosto netuší, jak si nebožtík přál být pohřben. O smrti za života nemluvíme. Zvlášť ne se svými blízkými. A už vůbec ne o té svojí. Abychom ji snad nepřivolali… Když to pak přijde, otupěle vybíráme z katalogu. Děláme, co se dělá. Necháme to na profesionálech. Ono mít sílu prožít smrt blízké osoby po svém, jinak, to chce vědět. Vědět, co chtěl zemřelý, a vědět, jak se s ním chceme rozloučit my. Já chci ke kořenům. A co vy?

 
Co se po smrti smí, i když se to běžně nedělá. Zatím.
Zemře-li vám blízký člověk doma, dopřejte si klidně čas pobýt s ním sami. Rozlučte se v klidu. Nechte rozloučit i ostatní blízké. Tělo zemřelého můžete mít doma v chladné, dobře větrané místnosti až několik dní. Nezemřel-li doma, můžete si jeho tělo nechat přivézt. To lze však jen pohřebním vozem s chladicím zařízením dle ceníku pohřební služby. Svého zemřelého si můžete, doma i v instituci, sami zaopatřit, tj. omýt, učesat, nalíčit, obléknout, uložit do rakve. V instituci, kde zemřel, ho můžete vidět do sedmi dnů od úmrtí. Můžete si svobodně vybrat pohřební službu, které svěříte péči o zemřelého. A to i jinou, než tu, do jejíž péče ho svěřila instituce po jeho úmrtí. Můžete zařídit zemřelému úplně jiný obřad než ten běžný v krematoriu. Můžete jej vymyslet, jak cítíte, nebo na základě přání zemřelého. Poslední rozloučení se může odehrát třeba v kavárně, na zahradě, na oblíbeném místě zemřelého. Může mít charakter vzpomínkového setkání rodiny a přátel, nebo jej pozůstalí mohou třeba pojmout jako výlet na nějaké místo spjaté se zemřelým. Popel zemřelého můžete vysypat, rozprášit i mimo oficiální hřbitov, vždy však se svolením majitele pozemku. Doma na zahradě můžete. Místo posledního odpočinku můžete oživit – vysazením stromu či květin nebo třeba umístěním krmítka pro ptáky. Pohřbít tělo mimo oficiální hřbitov u nás nelze. Můžete se osobně zapojit do přípravy a průběhu posledního rozloučení – ujmout se hudby, upéct něco na smuteční hostinu, svázat kytici z lučních květin, napsat vzpomínkovou řeč, připravit promítání fotografií… Místo smutečního věnce můžete přinést květiny z vlastní zahrady a ušetřené peníze věnovat na památku zemřelého nějaké dobročinné organizaci.  
Pohřeb z e-shopu?

Ze stránek pohřební služby: Náš pohřební ústav pro vás připravil také možnost využít e-pohřeb – objednávku pohřbu přes internet, 365 dní v roce po dobu 24 hodin denně z jakéhokoliv místa na zemi, kde je internet. Obdržíte kompletní objednávku, fakturu za pohřeb, příjmový doklad v případě platby v hotovosti, omluvenky. Součástí je také výroba smutečního oznámení. Při sjednání pohřbu budete detailně informováni o dalších krocích, jako je odhlášení důchodu, pozůstalostní řízení atd.

Miluje seskok padákem. A možná proto podobně přistála i v naší redakci. Zčista jasna, znenadání a správně. A od té doby zůstala. Je spontánní, kreativní, veselá, takové věčné dítě, které snad ani nemá žádné starosti. Možná je to tím, že Markéta věří, že to, co si člověk opravdu přeje, se mu splní. Tak jaké potom starosti? Píše články (nejen pro Pravý domácí) o všem, co jí zajímá a v čem vidí smysl.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné