Rozhovor: O běhu s Milošem Škorpilem

Dnes už běhá opravdu kdekdo, od studentů přes podnikatele a manažery po rodiče s kočárky i seniory. Nejen v parcích a podél řek, ale už i na dlouhých a náročných horských závodech to místy pro dav běžců vypadá jako na rušném náměstí. Když jsem hledal někoho, kdo s tímto sportem začal dávno před tím, než se stal masovou aktivitou, napadl mě nejdřív táta, který první maratony absolvoval před třiceti lety. A pak hned Miloš Škorpil, který začal běhat ještě asi o deset let dříve a s během je celý svůj život opravdu nerozlučně spojený. Před třemi lety dokonce i část své svatby pojal jako běh. Zajímalo mě, co mu tento pohyb dává a jak by před začátkem běžecké sezóny inspiroval ty, kteří tomuto přirozenému způsobu pohybu zatím odolávají.

Rozhovor: O běhu s Milošem Škorpilem

Dnes už běhá opravdu kdekdo, od studentů přes podnikatele a manažery po rodiče s kočárky i seniory. Nejen v parcích a podél řek, ale už i na dlouhých a náročných horských závodech to místy pro dav běžců vypadá jako na rušném náměstí. Když jsem hledal někoho, kdo s tímto sportem začal dávno před tím, než se stal masovou aktivitou, napadl mě nejdřív táta, který první maratony absolvoval před třiceti lety. A pak hned Miloš Škorpil, který začal běhat ještě asi o deset let dříve a s během je celý svůj život opravdu nerozlučně spojený. Před třemi lety dokonce i část své svatby pojal jako běh. Zajímalo mě, co mu tento pohyb dává a jak by před začátkem běžecké sezóny inspiroval ty, kteří tomuto přirozenému způsobu pohybu zatím odolávají.

  Někteří lidé mají z běhání obavu, mají ho spojené s fyzickým trápením. Jak byste je nalákal na to hezké na něm?

Na běhání je nejhezčí to, že člověka dokáže dokonale a zcela uvolnit, zbavit ho všech starostí, které ho drtí a svazují mu nohy i ruce. Chce to však zapomenout na rychlé prásknutí dveřmi a snahu všemu utéct. Naopak je potřeba po zaklapnutí dveří se rozeběhnout pěkně zvolna, jen v takovém tempu, které jsem schopný v pohodě udýchat. Že to bude nejdříve připomínat jen chůzi? No a co, hlavní je se k tomu „dokopat“, zahodit obavy a vyběhnout nebo vyjít za osvobozením mysli a ducha – a to je právě to, co běh člověku přináší. V mém případě to vypadá tak, že se opravdu za ničím neženu. Prostě běžím s otevřenýma očima, vnímám vše kolem sebe, stávám se součástí místa a času, žiji tady a teď, nenechávám si nic na zítra, na pozítří, popozítří, vždyť kdo ví, jestli nějaké zítra, pozítří, popozítří bude.

  Na co myslíte, když běháte sám?

Většina lidí si neumí představit, že když sami vyběhnou na hodinu, na dvě, na půl dne, na celý den, co si najednou sami se sebou počnou. A to doslova a do písmene. „Co budu dělat, až mi dojdou náměty k přemýšlení, k řešení, co bude pak?“ Pak není nic, je jen ten překrásný pocit uvolněnosti a svobody a nalézání podstaty sebe sama, své cesty, svého úkolu na zemi. Takže já když vyběhnu, nejdříve se mi honí v hlavě běžné myšlenky, co ještě všechno musím dneska stihnout, pak to v jednom okamžiku udělá „cvak“, jako byste otočili vypínačem, mozek se vypne a pak člověka nenapadá vůbec nic, nebo se prostě raduje z toho, že je, že může běžet, že život je fajn…

  Máte nějaká doporučení, jak si běh nejvíc užít?

Univerzální rada neexistuje, svůj způsob prožitku si musí najít každý sám, stejně jako musí nechat své nohy, aby si vybraly boty, v nichž se jim bude nejlépe běhat. Na běhu je totiž krásná ta svoboda volby. Rád přirovnávám běh k životu a tam také neexistuje univerzální rada, jak si ho užít. Prostě běh je jako život. Ten si také začnete užívat až ve chvíli, kdy zapomenete na všechna ta „musíš“, co vám do něj ostatní vnesli, aby vás přizpůsobili obrazu svému.

  Jaký byl váš zatím nejdelší běh a jak jste se na něj připravoval?

Pokud beru jednorázový běh, tak nejdelším byl přeběh ČR z Hodonína do Aše, který měřil 500 km a absolvoval jsem jej za 76 hodin, včetně dvou čtyřhodinových zastávek. Připravoval jsem se na něj tak, že jsem asi tři měsíce běhal šestkrát týdně okolo 30 kilometrů, ale bylo také třeba připravit metabolismus, aby byl schopný fungovat, přijímat a trávit jídlo v běhu. A také hlavu, aby se nezeptala, když už se tělo začalo stavět na zadní: Proč to děláš, co z toho máš, komu nebo čemu tím pomůžeš?

  A co z toho z běhání vlastně máte? Komu tím pomůžete?

Přináší mi do života radost a jsou s ním spojeny i další radosti – vydání knih, založení Běžecké školy a její stále větší vliv na rozběhávání lidí. Mám také radost z každého, komu skrze běh přinesu do života radost. Dalo by se tedy říci, že mám radost skoro permanentně, prostě jsem takový „Radovánek“. Za to vděčím hlavně běhu, protože i když mi dojde humor, běžím to rozběhat a radost a smích se mi vrací do duše, jako by kouzelným proutkem mávnul.

  Co byste tedy ohledně nastavení hlavy poradil lidem před velkým běžeckým výkonem?

Aby si z toho zase nedělali takovou „hlavu“, protože když nejde o život, jde o…, ale hlavně aby se na to pořádně vyspali a týden před maratonem už spíš odpočívali, relaxovali a nabírali síly a pak také, aby se nezbláznili na startu a nevyběhli po zaznění startovního výstřelu jako zajíc, když v tréninku běhali jako želva.

  Jsou i lidé, kteří si přílišným běháním odrovnali například kolena. Jak se snažíte držet vyváženost mezi radostí z běhu, výkony a zdravím?

Správný poměr udržuji postupným zvyšováním zátěže. Kolena, a prakticky cokoliv vás napadne, si člověk odrovná, když běží technicky špatně, ale také když příliš rychle zvyšuje tréninkovou zátěž nebo nedostatečně regeneruje. Tím mám na mysli i aktivní regeneraci, třeba chůzi nebo běh při velmi nízké tepové frekvenci. Tím přimějeme krev, aby proudila a roznášela po těle kromě energie i stavební materiál na stavbu a obnovu poškozených buněk. Důležitý je také dostatečný spánek.

  Sám jste začal závodit už jako kluk. Má smysl začít malé děti systematicky trénovat?

Nemusíte mít strach, že byste děti během zničili. Ony ještě neztratily schopnost naslouchání tělu, a když mají dost, tak je prostě k běhu dál nedonutíte. Ale i tak u dětí do 13–14 let by měla, pokud jde o pohyb, převládat všestrannost. Je dobré je nechat dělat všechno, běhat, skákat, jezdit na kole, cvičit, prostě v nich pěstovat radost z pohybu. Vždycky by to měly brát spíš jako hru než jako povinnost. Pokud se tohle dodrží, tak ony si pak najdou samy, čemu se budou chtít věnovat víc a být v tom skutečně dobré. Anebo také ne, a budou celý život dělat všechno, protože jste je naučili mít radost z pohybu, mít radost ze života.

  Začíná běžecká sezóna. Co byste poradil lidem, kteří nikdy neběhali a mají chuť se do toho pustit?

Hlavně nečekat a začít, začít pěkně zvolna obden indiánskou chůzí – střídáním dvou minut vycházkové chůze a dvou minut rychlé chůze, nebo indiánským během – dvě minuty chůze a dvě minuty běhu. Na Běžecké škole mám roční tréninkový plán pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat.

  A co kdyby měl někdo z nich chuť zkusit na podzim maraton? Jak na něj natrénovat za sto dní, jak jste psal ve stejnojmenné knížce se spoluautorem Milošem Čermákem?

Pokud by to opravdu nemohli vydržet, tak si buď mohou moji a Milošovu knížku stáhnout, vybrat si jeden ze čtyř tréninkových plánů a podle něj se začít připravovat. Je ověřeno stovkami těch, co podle této knihy trénovali a zvládli maraton uběhnout bez zdravotních komplikací, že to funguje. Ale pokud jsou rozumní, tak bych jim poradil, ať si počkají do příštího roku, zvláště pokud právě teď po letech vstali z gauče.

  Co byste naopak poradil někomu, kdo už běhá, má za sebou třeba i delší závody, ale řídil se vždy jen svou intuicí, narazil na své hranice a teď se chce dál zlepšovat?

Tak pokud už má za sebou nějakou běžeckou minulost a narazil na své hranice, poradil bych mu začít trénovat jinak, nějak své tělo překvapit, neboť nejčastěji narazíme na své hranice tehdy, kdy se upneme k nějakému osvědčenému modelu a odmítáme ho změnit, neboť nám v minulosti přinesl dobré výsledky. Lidské tělo je docela mrcha, rychle si zvykne na pravidelnou zátěž, byť sebenáročnější, a změnit to můžeme jen tím, že ho vyvedeme z konceptu zařazením nových tréninkových prvků.

  Jak se vy chystáte na letošní běžeckou sezonu, jaký teď máte před sebou největší běžecký cíl a co vás žene pořád dál?

Na letošní sezónu se nijak zvlášť nechystám, nemám na to čas, ale vůbec mě to nemrzí, protože mám radost, že se na nás obrací stále více lidí, kteří se chtějí naučit běhat, kteří se chtějí naučit žít zdravě, aby si mohli život užívat skrze běh, skrze vlastní síly. Těší mě ten návrat k sobě samému, neboť již dlouho říkám, že pokud chce člověk změnit svůj přístup k přírodě, k sobě, k lidem, musí začít u sebe, musí jít do sebe, poznat se, přijmout se takový, jaký je a k tomu všemu slouží běh jako skvělý prostředník.

Miloš Škorpil se narodil v roce 1954 a řídí se mottem „Běžím, tedy žiju“. To dokázal i mnoha výjimečnými sportovními výkony a rekordy, které jsou podle něj v dnešním světě, který uznává úspěch, cestou z bezejmennosti. Mimo jiné v roce 2012 vystoupal po schodech pelhřimovského kostela sv. Bartoloměje v součtu až do výšky 8 850 m, tedy o 2 metry nad vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu. Třikrát oběhl Českou republiku, za 22 hodin doběhl z Prahy na Sněžku, za tři dny po svých dorazil z Prahy do Vídně. V devadesátých letech byl dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin a ve stejné disciplíně byl i čtvrtý na mistrovství světa. Za 24 hodin uběhl i 230 kilometrů, nejrychlejší maraton zvládl za 2 hodiny 33 minut, sto kilometrů za 8 hodin a 12 minut. Pokud sečte všechny své naběhané kilometry, je to víc, než kdyby dvakrát oběhl zeměkouli. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny, Petra a Víta.

Koukněte na:

www.bezeckaskola.cz

Šéfredaktorka

Majitelka hlavy, kterou proběhl nápad na založení Pravého domácího časopisu. S toutéž hlavou Petra v předchozích dvaceti letech moderovala na různých rádiích (Svobodná Evropa, Český rozhlas, Evropa 2, Impuls, Frekvence 1, Rádio Junior) i televizích (ČT - Žirafa, Studio 6; Nova - Snídaně s Novou) a všelijak se potulovala světem médií. Dnes má s manželem rodinné vydavatelství. Baví ji učit se od všech inspirativních osob, které se točí kolem Pravého domácího časopisu.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné