Redaktoři PDČ doporučují... knihy ve stylu sci-fi

 

Redaktoři PDČ doporučují... knihy ve stylu sci-fi

Tentokrát vám nabízíme tři příspěvky z kategorie sci-fi. Osobně se mi stává stále častěji, jako bych na chvíli vstoupila do nějaké knihy nebo filmu z tohoto žánru. Čím dál víc mi fungování našeho současného světa připadá jako jedno velké sci-fi. A doznávám, že pocity s tím spojené nejsou z těch příjemných.

Aldous Huxley: Konec civilizace Anna Veselovská

Četla jsem jej před lety, a tak se děj jako kapka v moři rozplynul mezi vodami ostatních knih a snímků. Zůstaly tři cizí slova, tři hesla – Bokanovského proces, predestinace a soma.

V Ústřední londýnské líhni tekčou síly lidského rozumu k jedinému cíli, k momentu, kdy se podaří vytvořit stabilní lidskou společnost za pomoci hromadné výroby embryí ve zkumavkách, jejichž množením pomocí tzv. bokanizace je množena i jednotná jakost předem určených kast. Jejich inteligence a schopnosti je možné předem určit kontrolovaným přísunem kyslíku, zvrhlým vstřikováním alkoholu v určité fázi vývoje plodu nebo výcvikem nepodmíněných reflexů budujících odolnost pro různé typy práce v chemickém průmyslu, práci ve výškách a podobně. V Neopavlovovských predestinačních sálech se pak to, co bylo zahájeno v líhni, dokončí výcvikem zrozenců a masám jakostních jedinců je naformováno společenské chování. Láska ke květinám, když je žádoucí, aby nižší kasty využívaly ve volném čase dopravních prostředků k výletům do přírody, a nenávist k nim vzbuzovaná v batolatech elektrošoky, když se přijde na to, že květiny a příroda nepodporují spotřebitelské chování. Každá kasta ví přesně, co si má myslet o světě a o ostatních kastách. Kdyby se ale náhodou dostavily chvíle zaváhání ohledně smyslu a pravdivosti uspořádání světa nebo splín, je tu látka zvaná soma. Taková modrá pilulka z Matrixu pro chvíle, které nesouzní s predestinací. Staví neproniknutelnou stěnu mezi skutečný svět a mysl uživatele, přinesou dobrou náladu a odplaví pochyby. Zvlášť se hodí vyšším kastám.

Hrůzný popis technik, který se mi zažral pod kůži, je jen jedinou, pouze obsahem, nikoli však plochou, významnou složkou tohohle díla. Vcelku jde o beletrii s dobře vystavěným příběhem a vyspělou stylistikou, která vypráví o tom, co se stane v životě alfy +, jehož predestinace fyziologická ani psychologická neproběhla zdárně a stal se tak chybou v systému.

P.S. Taky jste po opakovaném zhlédnutí Truman Show podléhali představě, že všechno okolo vás je jen divadlo a vy jste ti jediní, kdo to neví? Tak pozor, tady hrozí, že se budete muset odvážit bát, že každé vaše „svobodné rozhodnutí“ může být ve skutečnosti rozhodnutím předem daným někým jiným.

[hide]

John Wyndham: Den trifidů (Český překlad: Jaroslav Kořán) Kateřina Varhaník Wildová

John Wyndham napsal Den trifidů v padesátých letech. Podobně jako spousta dalších sci-fi autorů se obdivuhodně trefil do nadcházejícího vývoje. Trifidi nejsou žádní mimozemšťané, jak by se dalo od science fiction očekávat. Jsou to vysokoenergetické rostliny zkoumané a pěstované pro olej. Šlechtitelé z výzkumáků si zahrávali tak dlouho, až vyšlechtili takové kytky, které se začaly projevovat jako myslící a nebezpečné bytosti. Když obyvatele postihla nepředvídatelná katastrofa, začali mít trifidi navrch a s lidmi si vyřizovat účty. Jasně, kdo by si to chtěl nechat líbit, že z něj ždímají olej. Knížku jsem četla s obdivem k dokonalosti, s jakou Wyndham popisuje lidské charaktery a společnost v krizové, respektive postapokalyptické situaci. Ovšem způsob, jak dokázal předpovědět, kudy půjde genetická manipulace rostlin a živočichů, je jednoduše geniální. Trifidi jsou GMO! Podle mě jsou trifidi ty lány geneticky modifikované kukuřice, sóji, haly kuřat a vůbec všechno, na čem výzkum agroprůmyslu páchá největší zločiny lidstva. Ne, že bychom si nenesli následky už teď, ale celá katastrofa je teprve na spadnutí. Každopádně, až vás někdo bude v noci lákat, ať se jdete podívat na roj zelených meteoritů, raději zavrtejte hlavu pod polštář.

Bernard Werber: Mravenci Zuzana Čítková

Na doporučení kamarádky jsem si před lety půjčila knížku Mravenci. Pohltila mě. Že se vlastně jedná o sci-fi jsem zjistila až s koncem knihy. Nejvíce fascinující na celé knize není to, co je vymyšlené, ale to, co je reálné. Spisovatel a vědecký publicista Werber dokonale popsal svět bytostí, kterých na naší planetě existuje neuvěřitelných 15 500 druhů. Při čtení zažijete pocity mravence, který se ztratil, ocitne se tváří v tvář nepřátelskému mravenci z jiné kolonie, nebo dokonce člověku. Takhle fascinovaná jsem byla u hodně málo knih.

Dodnes nevím, jestli je hlavním hrdinou člověk se jménem Jonathan, který po svém strýci zdědí byt se sklepem a varováním, aby právě do sklepa nikdy nechodil, nebo mravenec, který vás provede světem, kde se zakládají mšičí farmičky, pěstují houbičky nebo se dorozumívá pomocí pachů. Mnohokrát si během čtení položíte otázku, jestli jsou mravenci anarchisti a dokáží se z kolonie vymanit a přežít, nebo zda žijí v totalitě, ať už z donucení, nebo ze svobodné víry. Díky připomenutí této knížky rubrikou Křeslo pod lampou u mne nastal čas na další díly...

A pokud se jedná o sci-fi film, pak je u mě jednička Vetřelec (1979), zatímco u muže Ondry Blade Runner (1982). Nerada se u filmů bojím, ale u Vetřelce je příběh tak dokonale poskládán, že mě to zkrátka baví. Možná je to i tím, že to byl první sci-fi film, který jsem po revoluci viděla. Tehdy ještě se simultánním dabingem (tuším) Dany Hábové. Další díly mě už neoslovily, až na ten poslední z loňského roku. Ondra na druhý díl Blade Runnera taky pěl ódy.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné