Redaktoři PDČ doporučují - knihy na téma permakultura

Milí čtenáři, (i když právě na tomto místě by se víc hodilo: Milí zahradníci...)

Redaktoři PDČ doporučují - knihy na téma permakultura
 ač se to nezdá, jaro je v plném proudu a zemědělci, zahradníci, pěstitelé, zelináři i květinářky se už mají co ohánět. I mezi námi v redakci jsou tací. Každý z nich došel k obhospodařování půdy svou vlastní cestou, během níž se nechal inspirovat porůznu: třeba radami od zkušenějších nebo ponořením do odborné literatury, které v posledních letech bez pochyby vévodí jedna kniha, pro někoho přímo „bible“. Čtěte dál.

Jaroslav Svoboda: Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku

Zuzka Čítková: Knížku od Jardy Svobody jsem si koupila, jakmile vyšla. Protože jsem prošla několika jeho permakulturními kurzy, věděla jsem, že to bude moje zahradní „bible“. Tak se taky stalo. Čím víc jsem v ní listovala, tím víc jsem paradoxně získávala jistotu ve svoje intuitivní zahradničení. Líbí se mi jeho myšlenky. Třeba ta, že by se stromy měly postavit na svoje vlastní nohy – tedy, pardon, kořeny. Drtivou většinu stromů, které na zahradě máme, jsme si zpravokořenili. Ani jeden strom jsme zatím nestříhali. I když tato metoda je pro většinu zahradníků nepřekousnutelná, mě si oslovila a těším se, jak budou naše stromy vypadat v dospělosti. V knížce se mi líbí kapitoly, kde Jarda popisuje jednotlivé stromy a keře. Hodně mi při zakládání zahrady pomohly i kapitoly, které se věnují rozmístění jednotlivých zón. Okolo sebe jsem našla dost příkladů, kdy nejsou zahrady navrženy tak, aby zóny, které navštěvujeme nejčastěji (bylinky, zelenina), byly co nejblíže u domu. Nefunguje to pak dobře. Jeden příklad za všechny: pro bylinky nebudete často chodit, když je budete mít přes půl zahrady. Když budou hned u vchodu nebo terasy, budete je využívat pořád. Člověk je tvor lenivý, a tak i zahrada musí být navržena pro lenocha. Návodů, jak na to, najdete v Ekozahradách víc než dost.

[hide]

Pokud potřebuji zjistit, kdy se co sází, přesazuje, zakládá atd., sáhnu po knížce 1000 dobrých rad zahrádkářům. Mám ji, protože si ji pamatuji z domova. Sehnala jsem ji přes bazar na internetu. Je v ní spoustu kapitol, které v praxi nikdy nevyužiji (třeba ty o postřicích nebo řezu ovocných stromů), ale pro základní informace je podle mě parádní.

Je tu ještě jedna kniha o zahradě, kterou si poslední dobou listuji. Knížku Květiny na zahradě jsem dostala jako malá a moje mamka mi ji nedávno připomněla, když ji vzala na kurz kreslení, který spolu navštěvujeme. Je především krásně ilustrovaná a dává návod, jak si doma květiny nakombinovat do kvetoucích záhonů. Možná si teď říkáte, že to jde vlastně proti permakultuře, kde by měl být kladen důraz na převážně jedlé rostliny. Když si ale vezmete na pomoc další knížku, která se jmenuje Květinová kuchařka od Jany Vlkové, tak zjistíte, že jedlých květů je na zahradě vlastně většina ;-)

Markéta Davidová: Knížka Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku ke mně přišla ve chvíli, kdy jsem čekala své první dítě. Při přerodu ze zhýralého konzumenta v uvědomělého rodiče jsem si naléhavě kladla otázku, zda tak, jak momentálně žiji, chci učit žít i svého syna. Mimoto jsem tehdy začala mít velmi silné nutkání být v případě již neodvratně se blížící celosvětové katastrofy schopná samostatně uživit sebe i svá mláďata… Jarda Svoboda mi svým návodem na permakulturní zahradu nabídl ideální, nikoli však instantní, řešení zásobování v případě krize a zároveň svým pohledem, jak žít život v radosti a hojnosti v souladu s přírodou, neomaleně rozmetal mé poslední pochybnosti o tom, že způsob mého dosavadního pobytu na planetě je sice normální, chápáno ve smyslu většinový, ale z perspektivy jejího zachování i pro mé potomstvo poněkud podivný. Místo toho mi v srdci vykreslil vizi nádherného místa, ve kterém člověk neničí přírodu, ale inspiruje se jí. A tak se ze mne stal v duchu Jardovy rady, že plevel není nutné plít, ale jíst, permakulturní nadšenec s vidinou minimálně hektarové zahrady, co roste a plodí sama.

Za uplynulých sedm let jsem se přestěhovala do maringotky na kraj lesa, vydobyla tu ze spárů ostružin celých dvacet čtverečních metrů půdy, vypěstovala tři okurky, hromadu rajčat, co nestihly dozrát, a hromadu dýní, co sice dozrát stihly, ale pak je napadla nějaká plíseň. Taky se mi povedlo několik měsíců s odporem žvýkat koňský šťovík v domnění, že jde o ten Jardou tolik opěvovaný merlík, chutí podobný špenátu. No a loni na podzim se mi urodil druhý syn. Jaroslav Svoboda. Náhoda? Haha. Jsem zvědavá, co se začne dít, až si na jaře přečtu Jardovu novou knihu Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost. Jeho texty i kurzy totiž přeorají nejen váš pohled na pěstování.

A aby byl výčet mých zahradních knížek úplný… na jaře často sahám po radách jiného permakulturního génia, Seppa Holzera, který na rozdíl od Jardy nehospodaří na bývalém poli v rovině, ale rovnou na alpských vrších. A loni mi na mou jedinou polici knih v maringotce přibyla i kniha Zahrada síly Heiko Hähnsena. S tou se nořím zas do další dimenze. Geomantie. Do vzájemného propojení ducha zahrady a jejího tvůrce. Uááá, je to síla. To tvoření. Zahrady. A vlastního života. Jo!

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné