Přírodní jezírko - voda, co voní životem

Voda živá nám už nevoní? Štítíme se jí, že než do ní vlezeme, sypeme do ní sůl, házíme tablety, lijeme desinfekci, zkrátka snažíme se z ní všemožně udělat sterilní prostředí, ve kterém se nedaří žádnému životu. Proč? Snad abychom z kůže místo bahna cítili chlor? Či abychom měli jistotu, že kolem nás neplavou žádné bakterie? Jen chemikálie? Že nemůžeme nic chytit? Ani rybičku? Abychom viděli až na dokonale čisté dno? Kde není nic? Anebo abychom místo lenošení na břehu kmitali s luxem a utráceli za dezinfekci? A pak jeli kmitat do kanceláře, aby bylo na další desinfekci? Je tu však jedna pomalu se rozrůstající bublina alternativních lenochů, která začala místo chemie využívat sílu přírody. Místo modrých koleček uprostřed dokonale střižených anglických trávníků se tak v jejich zdánlivě neuspořádaných zahradách začínají objevovat bezúdržbová a voňavá přírodní jezírka.

Přírodní jezírko - voda, co voní životem

 

Když si Kamil Cifera před jedenácti lety uvědomil, že je možné mít vodu na zahradě a nemít u toho chemikálie ani práci s údržbou, seknul s realitami a začal sám stavět přírodní jezírka. „Líbila se mi ta představa, že u toho nemám starosti. Líbí se mi, že se to děje samo.“ Že o čistotu vody se starají v přírodním jezírku rostliny, nikoli člověk. Že ho stačí jednou vytvořit, a pak funguje bez zásahů. To, jak sám dokáže bez patřičného vzdělání a praxe taková jezírka tvořit, neřešil. Věřil, že to přijde samo. A přišlo.

Poslouchám vodu
„Potřebuji s vodou mluvit, slyšet ji, co je její přirozenost, co potřebuje. Já jí jdu akorát naproti, tvořím to v hmotě.“ Takto přirozeně Kamil navrhl tvary už víc než stovky jezírek v nejrůznějších terénech. Samotná realizace, vybagrovat jámu, položit nepropustnou fólii, vysypat mělčinu kačírkem a osázet ji vodními rostlinami, to už je prý hračka. Někdy to dělá na klíč, někdy rádi přiloží ruku k dílu i majitelé.

„Fólii používáme, protože děláme jezírko tam, kde to příroda neplánovala. Bez folie je to přirozené. Přírodní.“ Čistě jílová jezírka, úplně bez folie, má proto raději. Těch však zatím vytvořil jen pár, protože se dají dělat jen v místech, kde už voda je. U jednoho takového právě vznikajícího jílového jezírka, nedaleko Berounky, jsme se i potkali. Zatímco synovec rybníkářův, David, v zapadajícím slunci bagroval a tvaroval břehy podle strýcovy vize, rozjímali jsme s nohama obalenýma jílem mezi lopuchy, ostřicí a vodní mátou nad životem s vodou, ve vodě a vůbec. A vedle nás pomalu stoupala hladina nového jezera napájeného podzemním pramenem.

Život je neustálý proud
„Pořád zastavujeme, tvoříme zábrany, zdi, ploty. To je nesmysl. Život se nedá zastavit. Je to tak i s vodou. Když ji budu chtít zastavit, tak se nahromadí a už tam nebude chtít být,“ popisuje Kamil, jak jeho jezírka nenásilně plynou s krajinou. „Když to udělám tak, jak to cítím, tak tomu jezírku neudělá nic ani povodeň.“ Vypráví o jednom hned vedle Vltavy, kterým velká voda před lety jen protekla, a nic se mu nestalo.

Každé přírodní jezírko je osázené rostlinami, které z vody berou živiny. Přesto v něm jsou řasy. Ty tam prý patří. „Já je podezřívám z toho, že mohou za to, že vodička voní. Ale když už zarůstají do plavací části, tak to už nechci ani já,“ říká Kamil. Poměr čistící a koupací části proto navrhuje v jezírkách tak, aby byly řasy jen v mělčinách mezi rostlinkami. „Je nádherné, že to opravdu funguje. Každý rok vyrostou rostlinky z vody. Já nemusím vůbec nic dělat. Maximálně vyhrábnout listy.“ Své jezírko má totiž utopené mezi velkými listnatými stromy a z padajících listů se na jeho dně pak stává hlína plná živin. „Dva roky jsem to nevysával. Třetí rok začaly růst řasy docela dost.“ Když ale dno vysál, řasy rostly dál. Trvalo měsíc, než se to změnilo. „Je báječné si to zažít. Je hezké si počkat. Nejde to hned.“

Přírodní jezírka lze podle Kamila založit téměř všude, i na prudkém kopci. A než nemít vůbec žádnou vodu, radí rybníkář vyhrábnout pod okapem díru dva metry hlubokou, dát tam folii, kačírek… „Proč? Protože vodička k nám promlouvá.“ I ten bazén je prý lepší než nic. „Lidi se rádi vyčleňují. Ale je úžasné mít bazén, když nám nevadí ta chemie.“ Vždyť právě ponořen v křišťálové vodě bazénu dostal Kamil vizi věnovat se tvorbě jezírek. „Už jsem věřil v Boha a věděl jsem, jak se dělají přání. A že nesmím být ‚posranej‘!“ Přál si proto, ať ho nová práce baví. Ať ji miluje. Druhé zadání bylo, aby to od něj někdo chtěl. A třetí, ať mu za to chce někdo zaplatit. A protože prý svému přání věřil, splnilo se mu.

Já také věřím, že brzy budu mít své přírodní jezírko. Ale co je to to brzy? Jak říká Kamil: „Všechno se děje jenom teď. Nikdy se nic nestalo pozítří.“ Takže hurá do toho.

Koukněte na:

www.rybnikar.cz

www.dumnakoleckach.cz

 
Jak funguje přírodní jezírko?

V dobře navrženém přírodním jezírku panuje přirozená rovnováha i bez čištění a chemikálií.

O čištění vody se stará dostatečně velká mělká část, hluboká do čtyřiceti centimetrů, osázená vodními a bahenními rostlinami, jako jsou orobince a rákosy.

Koupací část by měla být pak hluboká alespoň dva metry. Celková plocha jezírka musí být minimálně 50 m², ale ideální je 80 a více m². Aby si příroda sama poradila, potřebuje holt prostor. Menší jezírko bude sice také plné života, ale nebude už příliš ke koupání.

Miluje seskok padákem. A možná proto podobně přistála i v naší redakci. Zčista jasna, znenadání a správně. A od té doby zůstala. Je spontánní, kreativní, veselá, takové věčné dítě, které snad ani nemá žádné starosti. Možná je to tím, že Markéta věří, že to, co si člověk opravdu přeje, se mu splní. Tak jaké potom starosti? Píše články (nejen pro Pravý domácí) o všem, co jí zajímá a v čem vidí smysl.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné