Myšlenky maj sílu. Zkuste nadávat vodě a uvidíte.

Japonec Masaru Emoto. Znáte? Nejdřív mě dostalo jeho jméno. Pak jeho práce. Především pak zdánlivě absurdní pokus, který si může zkusit fakt každý. Emoto chtěl prý původně jen pořídit fotky krystalů vody. Ale co to? Fotky stejných vzorků měly různé tvary. Proč? Emoto začal záhadu zkoumat a šel na to nečekaně. Žádné pipety, atomové váhy a poločasy rozpadu. On na vzorky vody mluvil, pouštěl jim hudbu (také vás napadla paralela se Slunce, seno, jahody?) nebo je popisoval slovy (krása, hnus…). A ty vzorky co? No reagovaly. Hm. Nevím jak vy, ale já jsem se nad tím zprvu jen usmíval. To že je nějaká vědecká práce? Ostatní biochemici se prý usmívají doteď…

Myšlenky maj sílu. Zkuste nadávat vodě a uvidíte.

Souvislosti

Kdybyste chtěli, podívejte se na vydařený ruský dokument s překvapivým názvem Voda. Emoto v něm pochopitelně nesmí chybět. Předvádí pokus se třemi sklenicemi vody s rýží, na které mluvil – první sklenici chválil, druhé si nevšímal a třetí nadával (tedy asi tak nějak, japonština prý nemá nadávky, pokud v Knoflíkářích nelhali). Výsledkem bylo, že první vzorek po čase zkvasil, téměř jako saké, druhý plesnivěl a poslední hnil. Mohl jsem se zase usmát, ale – proč to místo těch šklebů radši nezkusit? Kdo se směje naposled…

Jak na to?

No, přesný postup jsem ani nehledal, snažil jsem se tedy alespoň logicky u všech tří vzorků zachovat stejné počáteční parametry. Dal jsem „přiměřeně“ všeho: stejné množství vody do tří stejných sklenic se stejným množstvím rýže a dal je na klidné místo. To bylo jednoduché. A pak, ano, když byl vzduch čistý, jsem první sklenici stydlivě řekl, jak je krásná (haha). Druhou jsem mohl, díkybohu, ignorovat, ale třetí jsem musel nadávat! Dokud si to nezkusíte, nedokážete si představit, jaké to je. Vždyť mi ta voda nic neudělala a odskáče to jen kvůli nějakému rozmařilému pokusu. Ale chtěl jsem vydržet, celé to opakovat a sledovat. Na vodu jsem mluvil prakticky jen ráno a večer.

Důležitá věc – počítejte s ostatními členy rodiny! Děti se stále vyptávaly, na co furt nadávám, což jsem ještě zamluvil. Nejsem žádný tajnůstkář, ale kdyby vyprávěly o tatínkovi ve škole, možná by se k nám zachtělo sociálce. Pak mě ale načapala manželka a řekla, že větu „jsi krásná“ říkám ironicky a že jsem měl mluvit na tu vodu častěji a vůbec... Ale že by mluvila na svoje sklenice, to né.

Závěr?

Pamatujete na laborky ve škole? V dnešním laboratorním cvičení jsme… mluvili na vodu. Jak to dopadlo, vidíte na fotkách.

Nakonec byl ve všem blivajz. ALE! Chválená sklenice odolávala nejdéle a přitom stále docela voněla, zato smrad z poslední „nadávací“ sklenice rodina odmítala déle snášet.

Něco mi říká, že naše slova a myšlenky mají možná větší sílu, než si pragmaticky myslíme. Ale nevím. Co když jsem vám celou dobu lhal? Není nic jednoduššího, než si to zkusit. Pokud v sobě najdete ztracenou dětskou touhu zkusit něco nesmyslného a uděláte si, třeba natruc pragmatické rodině, tento, jistě veskrze dekadentní, pokus, budu moc rád, když mi pošlete své výsledky na e-mail: dan@vypro.cz.

Život mu převrátilo to, že si vzal za ženu Petru Kruntorádovou. Už dvanáctým rokem krotí a kočíruje její tu více, tu méně šílené podnikatelské nápady tak, aby rodina neprodělala bačkory. Do Pravého domácího časopisu se ale pustil rád. Vymyslel jeho pravou domácí grafiku a vrhá se do všelijakých pokusů. Nevěří totiž moc statistikám ani průzkumům amerických vědců a radši si všechno vyzkouší sám.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné