Pobavte se u animáků. Tipy z redakce.

Vítejte ve světě animovaného filmu! Stejně jako většina mé generace jsem vyrostla na každodenním sledování večerníčku. Ale nebyla to jen pohádka na dobrou noc, která plnila funkci jakéhosi předělu mezi dnem a ulehnutím do peřin. Od malička jsem žasla nad tím, jak je možné rozpohybovat strnulá tělíčka nakreslených, vyřezaných či vymodelovaných postaviček. Vložit do nich život. Čím víc o klasickém animovaném filmu vím, tím můj obdiv k jeho tvůrcům roste. Následující příspěvky se všechny týkají zahraniční produkce. Říkám si, proč tomu tak je, když český animovaný film míval kdysi jméno v celém světě. Snad nám to připadá jako „nošení dříví do lesa“ – psát pro české čtenáře o Trnkovi, Pojarovi nebo Zemanovi? Přitom jejich filmy, to je skvost vedle skvostu!

Pobavte se u animáků. Tipy z redakce.

Markéta Ovsíková

S láskou Vincent

Impulsem k sestavení tohoto „křesla“ bylo moje zhlédnutí filmu S láskou Vincent (scénář a režie: Dorota Kobiela a Hugh Welchman). Skvostný celovečerní počin natočený v kombinaci hraného filmu a animace originálních olejomaleb. Od počátku jste vtaženi do příběhu vykreslujícího poslední období nespoutaného malířského génia Vincenta van Gogha tak, jak se podařilo ho sestavit na základě korespondence tohoto umělce s jeho bratrem Theem. Během celého filmu mě provázel pocit, že se procházím mezi van Goghovými obrazy. Zázračné!

Persepolis

Pro další tip se vrátím o několik let zpátky, kdy v kinech běžel animovaný film Persepolis (scénář a režie: Vincent Paronnaud a Marjane Satrapi). Pro mě osobně to byla pecka. Film byl natočený podle komiksu Marjane Satrapi, která jeho prostřednictvím vypráví svůj vlastní příběh. Bez patosu a s lehkostí vzpomíná na své dětství a dospívání během islámské revoluce, války s Irákem a následným politickým režimem. Současně ve filmu nechybí silné momenty, které takové téma s sebou nese. Připadá mi obdivuhodné, že právě využitím zjednodušené komiksové podoby se tvůrcům podařilo nechat naplno vyznít otázky typu svoboda a jedinečnost každého lidského života.

Muž, který sázel stromy

Snímek režiséra Frédérica Backa je adaptací stejnojmenné novely. Už sama knížka mě před lety uchvátila a její animované zpracování je podle mě pozoruhodné. Vypráví příběh muže, poustevníka, který zasvětil většinu svého života vysazování stromů a zalesňování holé krajiny. V jeho na první pohled jednotvárné činnosti se vedle neskonalé vytrvalosti skrývá síla vůle, skromnost, pokora. Jako poselství tohoto „malého velkého“ díla vnímám skutečnost, že právě obyčejné věci můžou měnit svět.

[hide]

Anna Ovsíková

Červená želva

Animovaný snímek Červená želva (režie: Michaël Dudok de Wit) je neuvěřitelně klidný, poetický a přitom fascinující film o síle přírody, koloběhu života a základních mezilidských vztazích. Opuštěný ostrov, nekonečný oceán, jeden člověk. Film beze slov, kde se necháte unášet meditativní hudbou a ladnou animací. Chvílemi je člověku úzko a je napjatý, co bude dál, jindy ho dojme úplná maličkost. Celý příběh je okořeněn hrstkou nadpřirozena a špetkou humoru. Zkrátka nevšední film pro děti i dospělé.

Anna Veselovská

Any(máky)

Obliba hollywoodských animovaných pohádek je v mém případě nevysvětlitelná. Když pominu, že jsem vše, jen ne zařaditelná do kategorie rodina, na cestě za láskou k tomuhle žánru musím překonat ještě vrozenou nedůvěru k mainstreamové kultuře. Za dítě, jemuž jsou pohádkové příběhy určeny primárně, už podle všeobecných měřítek taky nemůžu být považovaná.

A já přesto skutečně zapáleně fandívám Škyťákovi v jeho rebélii plné láskyplného citu a navzdory všemu a všem. Uvnitř jsem stále ještě dost dítě na to, abych dokázala toužit po světě, kde není draka, se kterým by se jeden pouštěl do boje, a nezažijete takový kopec srandy a vzrušení, kolik jen může dětské přátelství se stádečkem okřídlených a oheň plivajících (ne)stvůrek poskytnout.

Krom toho v sobě mám kus už odkryté a velikananánskej kus ještě neobjevené svobodou a mocí ženy pulsující Elsy. Minimálně interiér mého starého peugeota ví dobře, o čem mluvím. Ten už slyšel moje famózní a procítěné podání songu „Najednou“ nejednou. Ostatně příběhy, kdy se dospívající dívky setkávají se svojí silou a určením, miluju víc, než bych si chtěla přiznat. Zvlášť když se to projevuje odvahou zpívat nebo tančit ;-)

Stejně dobře zabírám ale i na maskulinní hrdiny. Kromě tance a zpěvu celkem oblibuji gastronomii, a tak kdybych si měla vybrat, večeři mi připraví statečný krysák Remy – kuchaříček v Gusteauově restauraci uprostřed Paříže. Toužím si umět užít divočinu tak jako snílek Marty! Dělá to dokonale, přestože někdy neví, jestli je černý s bílými nebo bílý s černými pruhy. Oba tihle hrdinové zažili pocit osamocení a strachu, když zjistili, že jejich sny je odvedou od rodin a přátel. Naštěstí se ale oba v rámci těch standardních 90 min stihli realizovat a znovu najít ztracené místo mezi svými. Přiznávám to nerada, ale asi mě ty velké příběhy, silné emoce a šťastné konce perfektně baví navzdory všem hollywoodským neduhům.

Stejně jako žánr pohádka dává prostor těm velikým a šťastným koncům, tak přívlastek animovaný může zařídit spoustu radosti a řádění vizuálního. Miluju oči osamělé Anny na zámku v Arendelle sledující pohyb kyvadla v hodinách, barevné skleněné kuličky radostných i smutných vzpomínek v hlavě malé Riley, afro cirkusové šílenství v newyorské ZOO, ohňostroj chutí sýru a jahod na jazýčku krysáka kuchaříka i plejádu barevných obrazců, které symbolizují neklidný chemický spánek po uspávačce namířené do lví zadnice. A za to stojí i vizuální řádění animátorů, ke kterým dochází, když hudba z pozadí (v tomto případě nikoli lvího, ale filmového) skočí do prvního plánu a stane se součástí děje – třeba ve starých dobách ledových.

Jestli jste něčemu – zejména z posledního odstavce – nerozuměli, o hodně jste přišli. Doporučuji vám podívat se na filmy Madagaskar II, Ledové království, Jak vycvičit draka, Ratatouille a V hlavě. Ani ne tak proto, abyste rozuměli, ale protože máte možnost se královsky bavit.

Matěj Ovsík

Filmy Tomma Moora

Znám hodně animovaných filmů, které stojí za zhlédnutí. I za zamyšlení. Mám-li se však ponořit do dojmů z některého z nich a tyto dojmy zde obléci do slov, volba je pro mě celkem jasná, protože tyto dva kreslené klenoty režiséra a výtvarníka Tomma Moora by zde chybět určitě neměly. Jsou to snímky Brendan a tajemství Kellsu a Píseň moře.

Práce na obou těchto filmech započaly už v roce 1999. A mají mnoho společného. Především je to jedinečný výtvarný rukopis Tomma Moora, dále je to tématika starého Irska a také hudba mého oblíbence Bruna Coulaise, v jehož tvorbě se často objevuje dětský hlas. Přesto jsou oba tyto filmy jedinečným a samostatným dílem.

Brendan a tajemství Kellsu byl uveden v roce 2009 a vypráví příběh asi desetiletého chlapce, který vyrůstá v hlubokém středověku v irském kellském opatství mezi mnichy. Když do opatství přijede velký iluminátor Aidan z Iony, Brendan mu pomáhá domalovat nejkrásnější evangeliář všech dob: Knihu z Kellsu. Kniha z Kellsu skutečně existuje a je považována za nejcennější irský národní poklad. Film je protkán irskými legendami, hudbou, ale i symbolikou. Třeba jméno lesní víly Aisling znamená irsky „sen“. Doporučuji si film pustit v originále. Ty dětské hlasy jsou nezapomenutelné. „I’m Aisling. And this is my forest…“ V tomto filmu jako by každý záběr byl samostatný obraz.

O Písni moře platí totéž. Tento film z roku 2014 je výtvarně hodně laděn do modrých mořských tónů. Odehrává se na severu Irska na majáku, kus od pobřeží, kde otec vychovává dvě děti, Bena a Saoirsu. Děti si babička odveze do města proti jejich vůli, což je přinutí od ní utéct. A to je jakási zkouška, jak silný je jejich sourozenecký vztah. Ukáže se totiž, že Saoirsa je po zmizelé matce poslední selkie (tulení víla z keltských legend) a musí zazpívat píseň moře, aby zachránila všechny zkamenělé bájné keltské bytosti. Opět nechybí symbolika. Saoirse znamená irsky „svoboda“. A také v tomto filmu doprovází děj krásná hudba včetně titulní písně.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/06

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné