Permakultura: Zahrada Gajduškových

S Alenou Gajduškovou jsem se poprvé setkala na víkendové konferenci v Toulcově dvoře v Praze. Povídala nám o tom, jak uplatňuje permakulturu na své rodinné usedlosti v Kramolíně u Nepomuku na Plzeňsku. Už tehdy jsem žasla nad šíří jejího záběru – navrhuje a certifikuje přírodní zahrady, vyhledává starobylé recepty a křísí bylinkářské postupy našich prababiček, připravuje přírodní kosmetiku, domácí drogerii, léčivé masti, tinktury a balzámy, zavařuje, peče, vaří a zve hosty do rodinné bytové restaurace na svoji domácí kuchyni, s manželem Pavlem chovají zvířata včetně koní a hovězího dobytka.

Permakultura: Zahrada Gajduškových

Text: Eva Hauserová

Zachránci starých odrůd

Alena Gajdušková je zemědělská inženýrka se specializací na péči o krajinu a trvale udržitelné systémy hospodaření, takže má v malíčku současné zemědělské „know-how“ a s úspěchem ho kombinuje s permakulturními postupy.

Rozlehlá stavba, kde Gajduškovi žijí, pochází z počátku devatenáctého století, některé části jsou novější. V padesátých letech minulého století statek původním majitelům vyvlastnili, hospodařilo tu JZD, a jak už to bývá, nechalo ho silně zchátrat. Postupná obnova usedlosti představuje obrovskou práci, protože kromě obytného domu tu stojí ještě starobylá klenutá stáj, kůlna a rozlehlá stodola. V domě samotném je půvabná černá kuchyně, kde má paní domu „čarodějnickou laboratoř“ a míchá tu své bylinkové přípravky.

Gajduškovi v současnosti obhospodařují 6,5 hektaru pozemků, většinou pastvin pro stádečko ovcí, čtyři koně a jednu krávu. Koně se cvičí v tahu a obdělávání půdy a slouží k jezdeckým výletům, kráva je sedmiletá jalovice, kterou se po půlročním vytrvalém úsilí podařilo Pavlovi Gajduškovi rozdojit – kdo nevěří, ať tam běží, potvrzuji, že je to pravda, a z jejího mléka Alena vyrábí výborný domácí sýr.

Odrůdy s historií

Hned pod domem a stodolou leží rozlehlý ovocný sad – na podzim se tu musí vždycky urodit metráky a metráky jablek, ale rostou tu také hrušně, slivoně, ořešáky a různé bobulovité keře od rybízu a angreštu až po méně známé jako rakytník nebo muchovník. Právě tenhle starý sad je zdrojem roubů místních tradičních odrůd jabloní, které Alena mimo jiné nabízí zájemcům přes sdružení zachránců starých odrůd zvané Gengel.

Nejblíž k domu leží zeleninová a na osluněné jižní straně bylinková zahrádka – přesně podle permakulturního principu zónování, což v podstatě znamená, že místa, kam chodíte každý den, jako kuchyňskou zahrádku, máte mít hned pod nosem, zatímco místa, kam nechodíte tak často, umístíte dál od domu. Zeleninu před lety zpustošili španělští plzáci, a tak si Gajduškovi pořídili trojici kachen indických běžců.

Funguje permakulturní pěstování?

Co je vlastně na téhle zahradě permakulturního? Nezasvěcený pozorovatel by asi řekl, že působí trochu divoce a neuspořádaně. Pokud plevele nepřekáží růstu nějaké užitkové rostliny, nechají se růst, aspoň chrání půdu před vysycháním. Nevysazuje se do rovných řádků, ale rozptýleně a v polykultuře – různé druhy rostlin se střídají podobně jako v přírodě. Vláha a kyprost půdy se udržují mulčováním (nastýlkou) třeba z posekané trávy (ta by ovšem ještě neměla mít vytvořená semínka). Pod ovocnými stromy tu rostou ještě keříky bobulovin a sem tam i bylinky. A občas se mezi rostliny pustí drůbež, aby sesbírala různé drobné živáčky. Rozdíl proti běžné, poněkud ležérněji udržované, zahradě není nijak propastný, permakulturní prvky se tady prolínají s běžným pěstováním. Podobně to vypadá i na jiných pozemcích, které jsem navštívila. Takže – kdybychom to měli shrnout – funguje permakultura? Řekla bych, že v každém případě šetří práci a úroda je také různorodější – čili máte vždycky co sklízet, a pokud vám například slimáci snědí zeleninu, můžete si připravit vynikající špenát z kopřiv a salát z lebedy. Obojí je mimochodem moc dobré.

Přijďte ochutnat

V horkém dni se nám příjemně sedí na otevřené verandě v prvním patře, pochutnáváme si na domácím koláči, sýru a letních jablkách odrůdy průsvitné letní a Alena nám hrdě ukazuje svůj poslední úlovek, zahradnickou příručku o pěstování cibule a česneku z roku 1919 – má totiž sbírku podobných starých publikací a pátrá v nich po zapomenutých odrůdách, receptech a postupech našich prababiček.

Když paní domu líčí, jak to chodí v rodinné bytové restauraci, člověku se přitom čím dál víc sbíhají sliny. „Pokud to jen jde, používám naše vlastní suroviny, případně je odebírám od místních producentů, a využívám vlastních dovedností. Takže pokud jsem vařila jehněčí na majoránce s bramborovým knedlíkem, brambory a jehněčí jsou naše a mouka ze mlýna z Bohutína (luxusní!!! – mají staré mlecí zařízení s kameny). Co všechno nabízíme? Třeba domácí jehněčí rillettes a paštiku, plněná vejce, domácí sýry, vlastní zavařeniny, zeleninu (pokud je :-)), ovoce (jablečné koláče, lívance…), likéry, vína (třeba pampeliškové), využíváme i přírodních zdrojů (lebeda a merlík na koláče, špenát, větvičky šípků, maliníků, jasanů na větvičkové čaje atd.)… Mou specialitou je tradiční lidová kuchyně – vohrnouše, uhlířina, škubánky, podplamejčky, různé placky."

Gengel o. p. s. 

Gengel je nezisková nevládní organizace usilující o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Ve spolupráci s dalšími dobrovolnými uchovateli nabízí Gengel tyto odrůdy veřejnosti. Jako uchovatelé se můžete zapojit i vy! Gengel také vydal příručku „Pěstujeme si vlastní semínka“. Více informací a kontakt: www.gengel.cz

Bytová restaurace: http://www.gajdusekhaus.webnode.cz/