Patří muž do kuchyně? K dětem? Honza si to užívá.

 

Patří muž do kuchyně? K dětem? Honza si to užívá.

Jak to vše začalo? Je to tuze koncentrovaný příběh, podobný 65% domácí, na dubovém dřevě pálené pravé švestkové slivovici. 
Možná, a vlastně to vím určitě, jsem nebyl jediný, komu byl cizí klasický a zažitý model, a to vystudovat, dostat titul, vydělat „pěkný prachy“, vysloužit si uznání a dobrou pozici, do toho klovnout nějakou kočku, po svatbě hypotéka, děti, práce a pak jen šeď a útěky, i když ve své podstatě jistoty a klid. Co se mi to vlastně honilo hlavou? Vyšší hodnoty, život v přírodě, nadpozemský vztah, touha běhat jako vítr po hřebenech hor, rozcuchaní špunti všude kolem s pusou od borůvek. Kde se ale skrýval klíč, kde byly vzory? Ustaraný táta, dvanáctky a třináctý plat mě jako kluka hnali po vlastní trase, a to až do bodu, kdy jsem se sám stal tátou.

První dcerka byla na cestě, já zažádáno u elitní jednotky armády a před přijímacími testy. Tehdy se vše zlomilo. Vše staré v sobě jsem rozbil, zahodil nefunkční modely, které se lepí na paty, a odjel do divokých rumunských hor, odkud jsem se vrátil a rozhodl se - budu doma a budu „vědomej“ táta. 
Šestým rokem vařím, utírám zadečky, hraju si a ještě se snažím zůstat dost sexy pro svoji milou:-) Je skvělé, zažívat všechny tyhle věci. Vařit rychlý oběd za 20 minut, u toho tancovat HULA tanec se starší dcerkou, jako krokodýl nilský cvakat zuby na tu mladší, co mezitím pod stolem líže třtinový cukr z cukřenky. Myslím, že každý táta by si měl vymyslet se svými dětmi svoji vlastní řeč a pazvuky takto vydávané by měly naplnit celou ulici – sousedé si můžou myslet co chtějí!

S dcerkami jsme vytvořili tajný spolek, mini gang Bytostí. Ty holky mě potřebují a já je. Vyzkoušejte to! Co tátové malých synků? Vždyť to musí být taky paráda! Líbí se mi stát před nimi takový, jaký jsem. Vzhlížejí ke mně, protože ví, že někdy křičím, někdy se sesunu na hromádku a brečím, že jsem člověk, který je k nim upřímný a tak se potom propleteme a pláčem spolu, nebo se řehtáme a závěr toho je blízkost. Láska. 
Přijde čas a já dostanu příležitost dělat si zbytek toho svého života, co budu jen chtít. Můžu se sebrat a zbytek života stavět Eifelovu věž v životní velikost z parátek, obléct se do saka a košile a zachmuřit se ve své kancelářské židli před PC ve stopadesátém patře nějaké nesmírně důležité firmy, stavět slaměné domy za velké prachy, jezdit profesionální rodeo na pštrosech nebo postavit impérium dovážející kompostovací koše z Francie.

Budu ale vědět, že jsem vyslal do světa dvě malé diverzantky. Dvě silné a divoké ženy, moje dcery. Že z času na čas se sejdeme u obrovského stolu pod jabloní a na bílý ubrus se svojí milovanou ženou snesu zase ty dobroty, co jsem tak rád vaříval, že kolem budou běhat ještě silnější rozcuchaná vnoučata s pusou od borůvek.
 Přátelé, a hlavně muži. Vždycky to nějak jde. Rozložte papíry, spočítejte to a napište si rozvrhy. Určitě se najde spousta hodin navíc, které budete moci trávit se svými dětmi. Hrát si na prince se svými holčičkami, na indiány s kluky. 
A drobná rada pod čarou jako bonus. Vaše žena vás u toho vidí. Čím opravdovější budete, tím více vás bude milovat. Kdo trpělivě a divoce rozdává Lásku, nikdy nezůstane sám. Lehké to nebude, ale kdo z pravých mužů chce pohodlný život?

Kdo chce poznat co nejvíce stránek muže na jednom místě, ať se seznámí s Honzou a může pozorovat, jak se v jedné bytosti snoubí světlo s temnotou, léto se zimou, jangové s jinovým a mužské se ženským. Původně chtěl jít k armádě, leze po horách a vlastníma rukama staví dům pro rodinu. Není proto divu, že zůstává chlapem i při vaření kašičky dvěma dcerkám nebo při přerovnávání balíčků s ekoplenkami v obchodě svojí ženy Lucie.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné