Odlehčená dovolená...hoďte batoh na záda a vyražte ven

Mezi oblíbené nové trendy patří minimalismus. Žijeme v době odlehčování, v době dematerializační. Z domů vynášíme krabice s věcmi, které jen zabírají místo, popřípadě si na to najmeme úklidového specialistu, respektive organizátora domácnosti. Zahazujeme boty, vždyť chodit a běhat se dá i bez nich. V zimě získává na popularitě sport otužovací – k ponoru do zamrzlé řeky potřebujete jen sekyru a plavky. I dovolená může být nová, trendy a minimalistická. Anebo to už tady bylo? Bylo. Ostatně jako už všechno. Říká se tomu čundr.

Odlehčená dovolená...hoďte batoh na záda a vyražte ven

Dobře vybrané málo

Na čundr se už trochu zapomnělo, tak krátce připomenu, o co se jedná. Čundr je taková aktivita, při které se člověk pohybuje krajinou za účelem pobývání v ní bez dalších významných úkolů, co by měl zvládnout nebo zažít. Člověk na čundru se tímto odlišuje od turisty, který má zpravidla určenou trasu a itinerář a jeho úkolem je splnit plán – dojít na předem určená místa a vidět zvolené objekty, ať už se jedná o přírodní úkazy nebo pamětihodnosti. To na čundru nehraje roli. Další významnou charakteristikou aktivity je, že se provádí s minimem věcí, jelikož si všechno potřebné neseme v batohu a protože si to chceme taky užít, nechceme to mít těžký. Minimalismus ovšem neznamená, že nepotřebujete vůbec nic. Minimalismus znamená, že si poradíte s velmi dobře vybraným málem. Čím líp se připravíte, tím je minimalistický zážitek odlehčenější. Co to znamená v případě čundru?

S kým a kam

V prvé řadě je dobré vědět, kam chci jít a s kým. Rozhodně se nevyplatí někoho přemlouvat, aby šel se mnou. Takže když neseženu vhodného dobrovolníka, půjdu radši sama. Můžou nastat nečekané situace a fyzická nepohoda a poslední, co chcete, je se dohadovat s někým, kdo na žádný čundr jít nechtěl. Na druhou stranu je čundr vhodný pro všechny věkové kategorie. A to proto, že nejsou stanovené ty kilometrové normy. Když jsem poprvé šla na čundr se synem (sama, protože jsem nikoho vhodného nesehnala), byly mu tři roky. Vybrala jsem Novohradské hory, protože mají jen mírné kopečky. Denně jsme ušli deset až patnáct kilometrů. Takhle jsme se potulovali tři celé dny, čtvrtý den jsme došli do „civilizace“. Kolem jihočeských rybníků se tedy můžete toulat i s miminem na zádech, i s babičkou o holi. Do Slovenského rudohoří vyrážejte až s desetiletými, samostatnými a schopnými dětmi. Co kdyby si někdo zlomil nohu? Pak každý musí fungovat na sto procent.

[hide]

Deku a rum?

Při prvním čundru s Mikešem jsem musela mít minimalismus zvláště na paměti, protože byl ještě opravdu maličký a já nesla v batohu věci potřebné pro oba. A tady jsme u úplného základu – jeden spacák na osobu, a to i když jsou jí jenom tři roky. Hipsteři můžou jít na čundr s dekou. Určitě by vám neměl chybět nožík a nůž. Jestli si budete chtít vařit, sejde se i vidlička, lžíce, ešus a sůl. Nepostradatelná je láhev na vodu. A zde se na chvíli zastavíme. Láhev s vodou vydrží do té doby, než ji vypijete. Pak je potřeba ji znovu doplnit. K tomu potřebujete studánku. Kde je studánka, vám poví mapa, a to je asi to jediné, co byste si měli naplánovat. Na čundru se putuje od jednoho zdroje pitné vody k dalšímu. Na spaní se vybírá nejlépe právě místo u studánky (nebo čistého potoka). Pak si můžete v klidu uvařit, umýt se a doplnit si láhve na vodu. Všechny další věci jsou zbytné, ale já třeba s sebou nosím čisté spodní prádlo a ponožky. A čelovku.

Plná penze, polopenze…

Když je vás víc, už se můžete rozšoupnout a vzít si s sebou další užitečné věci. Vedle soli třeba pytlík s pepřem, chleba, rýži, těstoviny (teda pokud si nesete kempinkový vařič). Pokud si chcete dopřát omaštěná jídla (což se hodí, třeba když najdete houby), je nejlepší s sebou nosit špek, jelikož na rozdíl od másla a oleje drží tvar. A i tak stojí za to pořádně ho zabalit a uložit do ešusu, protože na čundry se chodí za slunečných dní a umaštěný batoh není zrovna můj šálek kávy. Z podobného důvodu nedoporučuju s sebou tahat sýry ani jiné mléčné výrobky. Na těch si můžete pochutnat před sámoškou ve vesnici, kam dorazíte po třech dnech pobytu v divočině. Ani konzervy zvlášť nedoporučuju, co pak s nimi, když obsah skončí v žaludku. V přírodě je nenechám, takže jedinou možností je tahat je umaštěné v batohu. Brambory a kořenová zelenina jsou vhodnější řešení. Čokoláda taky přijde vhod, ale taky pozor na to, jak ji zabalíte a kam ji uložíte. Lepší sušené ovoce nebo hroznový cukr. Stravu si zpestřujeme pokaždé, je-li k tomu příležitost. Jíme borůvky, maliny, letní jablka. Návštěvu prodejny smíšeného zboží neukončíme po základním nákupu, naopak, posedáváme před krámem tak dlouho, dokavad nejsou všichni pořádně najedení.

Bacha na Medarda

Na delší čundry je dobré jít ve více lidech. Pak už si každý může přidat do batohu nějakou vychytávku navíc. Třeba sekyrku. Ta se hodí na dřevo, ovšem jen když najdete prostor určený k rozdělávání ohně. Na to teda vážně pozor. Já spoustu pravidel ignoruju, protože jsou směšná, ale požár mi k smíchu nepřijde a v létě všechno blafne natotata. Na delší výpravu už se hodí i stan nebo celta, počasí nemusí vydržet stále slunečné. Zvláště když jdete do hor, změny počasí se dají předpokládat. Nicméně se vynasnažíme trefit se do toho správného počasí. Zima a déšť patří mezi zkušenost, které se snažíme vyhnout, aby nám celou dobu stačily dvě trička a jedna mikina. Nejvhodnější doba pro čundr je od druhé poloviny června do první poloviny srpna. Pak už začíná být chladněji. Na druhou stranu, koncem léta dozrává všechno ovoce, takže je pořád co jíst. Ale začátek července zase může být deštivý. Když prší na Medarda, je prvních čtrnáct dní v červenci zvlášť riskantních. Ty jo. Nakonec je jít na čundr celkem umění. Což mi připomíná, že i hudební nástroje přijdou na čundru vhod. Opět se vyplatí lehčí varianty jako trubka nebo ukulele.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/04

jako součást hlavního tématu čísla Zelená  dovolená

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné