Od šití stylem pokus-omyl k dokonalosti. Láska ke lnu.

Jitka Kellerová nemá oči jako len, ale jako čokoláda. Je skromná a milá. Z lněných látek, kterých má plnou skříň, tvoří její ruce krásné originální oblečky a doplňky. Navštívila jsem ji u ní doma jednak proto, aby mohl vzniknout tento článek, a také proto, abych u ní nechala ušít košili pro mého muže.

Od šití stylem pokus-omyl k dokonalosti. Láska ke lnu.

Jehla a nit, žádný problém

S jehlou a nití, později s šicím strojem, se Jitka kamarádila už od dětství. Na základce se přihlásila do kroužku šití a začínala s vlastí výrobou penálků, batůžků a tašek. Později jako studentka obchodní akademie se pustila i do oblečení. „Šila jsem metodou pokus – omyl,“ popisuje Jitka. Nakonec se po střední škole rozhodla pro dálkové studium oděvní průmyslovky. Toho, že Jitce šití jde pěkně od ruky, si všimla její teta a přišla s návrhem prodejní výstavy v domě s pečovatelskou službou. Jitka našila košile, vystavovala a prodávala. Dosti zásadním obdobím pro ni bylo, když prodávala v Galerii módy v Lucerně modely Heleny Fejkové. V Galerii byly ke koupi také výtvory dalších módních návrhářů, a tak pro ženu se zájmem o šití a módu nastala krásná příležitost nechat se inspirovat a vstřebávat ono tvůrčí prostředí.

Láska ke lnu

S lnem se Jitka blíže seznámila právě u oděvů navrhovaných paní Fejkovou a zamilovala si jej. O lnu Jitka říká: „Je to krásný materiál, ze kterého se dobře šije, tvaruje přímo na tělo a je úžasný pro tvorbu aplikací. A vlastně je i ekologický.“ Rozhodně se jedná o přírodní tkaninu a k jako takové k ní Jitka přistupuje i při výběru barev. Mezi jejími výtvory najdete nejvíce barvu bílou, přírodní režnou, šedou a k nim kontrastní černou a červenou. Jitka hodně pracuje s barevnými nitěmi, kterými dovytváří originální vzhled svých šatů, košil, tunik nebo tašek. Její výrobky jsou autorské od A do Z a na to zákazníci slyší. Len Jitka kupuje jen od českých výrobců a své výtvory šije buď na zakázku, nebo je prodává přes internet a také v několika obchůdcích-galeriích v Praze a v Českém Krumlově.

U koho šijete?

„Nevím, jestli mají lidé oblékající se do lnu něco společného. Moji zákazníci jsou vesměs sympatičtí lidé,“ usmívá se Jitka. Šití na zakázku je velmi motivující. Někdy to vypadá, že zákazníkovu představu nepůjde zrealizovat, ale Jitka si zatím se vším poradila. Častými klienty prý jsou nastávající svatebčané a lidé s nekonfekční postavou. (Přinesla jsem Jitce starší čísla Pravého domácího časopisu. Při prohlížení č. 1/2014 ukázala na fotku Jana Bílého a vykřikla: „Pro toho pána jsem šila košili!“)

Pohádka O Krtečkovi

Natřikrát měla Jitka příležitost vyprávět pohádku O Krtečkovi a kalhotkách, je totiž maminkou tří dětí. Během mateřské „dovolené“ měla tedy možnost šít, párat, zkoušet, tvořit a vymýšlet, aby se pak mohla svému koníčku začít věnovat plnohodnotně jako svému zaměstnání. Pro své děti také často něco ráda „spíchne“, i když se právě nejedná o oblečky ze lnu. Zato prvním „pokusným modelem“ při zkoušení nových lněných oděvů pro pány je Jitčin manžel. To je, myslím, docela příjemná role.

… Tak už jsem si byla u Jitky vyzvednout tu košili. Je opravdu nádherná!…

Víte, že…

v naší republice se len pěstoval na daleko větší ploše, než je tomu dnes? Za první republiky to byl rok 1925, kdy došlo k největšímu rozmachu v pěstování lnu. Jeho produkce klesla ve třicátých letech, ale v poválečném období pěstování a výroba této užitečné rostlinky opět vzrostly. To trvalo až do osmdesátých let minulého století. Bohužel počátkem devadesátých let se kvůli porevolučním podmínkám na trhu začala plocha pěstovaného lnu výrazně zmenšovat, tím pádem došlo i ke snížení jeho výroby. V současné době se pěstování lnu v Česku věnuje jen několik málo zemědělských nadšenců a továrny na jeho zpracování už téměř vymizely.

Koukněte na: www.jitkakellerova.cz

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné