Jak zavařovaly prababičky v Bělorusku? Budete překvapeni.

Jako malá jsem trávila celé prázdniny v Bělorusku. Na zahradě u dědy a babičky, uprostřed záhonků a keříků bylo pokaždé co zobat. Nejradši jsem měla první okurky. Malé a slaďoučké se tu přikusují s medem. Chutnají pak úplně jako oříšky. Fakt. A když jich začne růst tolik, že už je nestíháte jíst čerstvé, tak se jako u nás zavařují. Na sladkokyselo, ale i na slano. Vlastně se tu tak nějak zavařuje úplně všechno.

Jak zavařovaly prababičky v Bělorusku? Budete překvapeni.
 

Okurky, rajčata, tykve, papriky, všechno zvlášť i všechno smíchané dohromady, ovoce z keřů i ze stromů. A když suroviny ze zahrady dojdou, tak se vyrazí houfně do lesa, ne na procházku, ale na borůvky, maliny, lesní jahůdky a hlavně na houby. Ve sklenicích ve sklepě, který tu mají vykopaný i ti, co bydlí v paneláku, je tak přes zimu uschován neskutečně pestrý jídelníček domácích lokálních produktů. Od březového nektaru přes ovocné zavařeniny, kompoty, leča… Zavařují tu dokonce i vajíčka. A taky sádlo. To aby bylo čím zajídat vodku.

Jak zavařovaly naše prababičky? Nijak.

 A tak, když se objevilo jako hlavní téma PravDoČasu zavařování a já byla zrovna u svých běloruských příbuzných, vyrazila jsem získat pro vás cenné babské rady k tetě Tonje.

Tahle sedmaosmdesátiletá bělovlasá, ale čilá babička je od rána do večera ohnutá na zahradě. Okurky má v celé vesnici jako první, mrkev největší a její rajčatovopaprikové lečo mi chutná ze všech nejvíce. Jenže víte, co mi řekla, když jsem chtěla vyzvědět, jakpak že zavařovala její maminka?! Že její maminka vůbec nezavařovala. Před osmdesáti lety přeci ještě nebyly žádné sklenice na zavařování ani víčka, kterými by se daly zavřít. Tenkrát měli přes zimu ve sklepě akorát tak brambory a řepu, nasolené okurky ve vědru. No a zelí.

[time-restrict on="2019-08-07"]

Zkrátka, i když tu zavařují všichni všechno, naučili se to až během posledních čtyřiceti let. Ovšem za tu dobu si zde stihla zeleninové záhonky pořídit pomalu každá rodina. Dokonce i pod okny panelákových bytovek je zem rozdělená na pruhy černozemě Rymarevových, Parmonikových, Škulepových… A běloruské ženy si s oblibou předávají nespočet receptů, jak nejchutněji své výpěstky uchovat. Pár jich tu pro vás mám.

Tip: Zbývají vám na podzim na záhonku zelená rajčata, co už nestihnou dozrát? V Bělorusku je jednoduše zavaří. S česnekem, mrkvičkou, bobkovým listem, pepřem, cukrem a octem. Můj partner mi sice tvrdí, že zelená rajčata jsou kvůli obsahu solaninu jedovatá, ale já je jím od mala a zatím dobrý.

Pomidory zeljonyje – Zelená rajčata
 

Na 1 litr nálevu potřebujeme

  • bobkový list
  • pepř černý celý
  • 50 g soli
  • 50 ml octa
  • 150 g cukru

Vše krátce povaříme a ocet přidáme, až vše vychladne.

Do sklenice nandáme na čtvrtky pokrájená rajčata, něco nakrájené mrkve a česneku, bobkového listu a zalijeme nálevem. Sklenice přiklopené víčky sterilujeme po dobu 5 minut.

Moje maminka jednoduše postaví sklenice do kastrolu na utěrku a nechá je ve vařící se vodě, jak je v receptu. Pak je vyndá, teprve zašroubuje a otočí dnem vzhůru. Pod dekou je nechá pomalu chladnout až do rána.

 

Ogurci solenyje – Okurky na slano

(k vodce čili pro alkoholiky, jak říká moje maminka)

 

Do 3litrové sklenice nandáme na dno cibuli, kopr, česnek, pár kuliček černého pepře a okurky s odkrojenými konci, pak přidáme 7 lžic soli a zalijeme studenou vodou. Necháme stát sutky, tj. 24 hodin. Pak vylijeme slanou vodu ze sklenic a zalijeme čistou vroucí vodou. Po 30 minutách vylijeme do hrnce, povaříme s 5 lžícemi cukru. 100 ml octu přidáme až po odstavení z plotny. Nalijeme opět do sklenic, zašroubujeme a otočíme dnem vzhůru. Necháme pod bundou pomalu vychladnout do rána. Nesteriluje se, aby byly okurky pěkně křupavé.

  Tip: Nejdůležitější je mít dobře vymyté a hlavně vysušené sklenice. Nesmí v nich být ani kapka vody, aby nehrozilo, že obsah pak chytne plíseň. Má teta Tamara suší sklenice venku na sluníčku. Když potřebuje sklenice rychle a venku prší, šoupne je do trouby.

[/time-restrict]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/08

jako součást hlavního tématu čísla Zavařování

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Miluje seskok padákem. A možná proto podobně přistála i v naší redakci. Zčista jasna, znenadání a správně. A od té doby zůstala. Je spontánní, kreativní, veselá, takové věčné dítě, které snad ani nemá žádné starosti. Možná je to tím, že Markéta věří, že to, co si člověk opravdu přeje, se mu splní. Tak jaké potom starosti? Píše články (nejen pro Pravý domácí) o všem, co jí zajímá a v čem vidí smysl.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné