Jak trávily vánoční čas naše prababičky? Objevte skryté kouzlo Vánoc.

Pokud nežijeme právě na samotě, už od půlky října na nás začínají jukat první známky předvánočního běsnění. Přitom adventní období nastane až víc jak za měsíc. Slovo advent je odvozeno z latinského „adventus“, což znamená „příchod“, v širším smyslu slova pak „přiblížení se“. Neznamená to ale ani „příchod“ do nákupního centra, ani „přiblížení se“ psychickému rozkladu. Někteří lidé nemají tento čas ani Vánoce samotné rádi právě pro tu hektickou atmosféru všude kolem. Je to škoda. Myslím ale, že existují cesty, jak si čas adventní prožít v jeho původním významu přiblížení se k sobě samému i k druhým. Nevzdávejte to.

Jak trávily vánoční čas naše prababičky? Objevte skryté kouzlo Vánoc.

Bylo nebylo

Tradice zapalování svíček na adventním věnci se objevila až v první polovině 19. století v protestantské části Německa a velmi rychle si získala oblibu. Stejně jako „mladší bratr“ adventního věnce – adventní kalendář. Daleko dříve předtím byl s příchodem adventu spojován pravý čas přástek. Pavel Toufar v Českém roku o tom píše: „… Při praskajícím ohni v kamnech a mihotavé záři loučí předly ženy len nebo draly peří. Děti natěsnané na peci ani nedutaly a moudré babky a pocestní přicházeli a vyprávěli podivuhodné historky o nadpřirozených bytostech…“ Také vám běhá mráz po zádech?

Světec, nebo strašidlo?

V předvánočních dnech se – hlavně na venkově – začaly objevovat různé tajemné postavy. Jako první byste mohli zahlédnout štíhlé ženštiny v bílých hávech, které 3. prosince, v předvečer svátku svaté Barbory, obcházely příbytky. Hodným dětem daly z košíčku ořechy a ovoce, zlobivé ratolesti dostaly našleháno metličkou. Ten večer olamovaly vdavekchtivé dívky větvičky z třešní nebo z višní, aby je daly do džbánu s vodou. Pokud větvičky do Štědrého dne vykvetly, bylo to znamení, že se do roka v chalupě objeví ženich.

5. prosince, v předvečer svátku svatého Mikuláše, můžeme na ulicích potkat přívětivého muže s bílými vousy, na hlavě vysokou mitru, v ruce zdobenou berlu, za zády čerta s andělem. Symbol svatého Mikuláše je spojován s biskupem z lýkijské Myry v Malé Asii, který se za života stal knězem a po smrti svých rodičů rozdal veškerý majetek chudým. O jeho zázračných skutcích kolovaly už za jeho života mezi lidem různé legendy. Byl vysvěcen na biskupa a údajně 6. prosince (asi r. 327) zemřel. Pravda, v dnešní době se každý rok s Mikuláši, čerty a anděly roztrhne pytel a řekla bych, že celá tradice tím ztrácí na pohádkovosti a tajemnosti. A s nadílkou je to zrovna tak – kvantita neúprosně poráží kvalitu. Snad ale i dnes některé děti prožívají ten mrazivý pocit – takový, jaký jsem mívala jako malá holka. Připadalo mi, že ten velký muž v krásném oděvu mi připomíná mého tátu a anděla s čertem také odněkud znám. V době, kdy už jsem dávno věděla, jak se věci mají, uchovávala jsem si schválně ten pocit jemné husí kůže.

V následujících dnech přicházely další postavy: Ambrož, Perchta či bába Klovcová. Také měli „v popisu práce“ obdarovávat hodné děti a trestat ty zlobivé. Perchta zahalena v bílém prostěradle ještě k tomu vyhrožovala, že dětem za jejich nestřídmost rozpáře břicho a vycpe hrachovinou nebo koudelí. V tehdejších časech to zavánělo hororem, dnes by se takovému scénáři tvůrci i konzumenti thrillerů nejspíš vysmáli.

Lucie noci upije

Svatá Lucie je historicky doloženou postavou, která zemřela mučednickou smrtí 13. prosince (asi r. 304) a jejíž život je opředen mnoha legendami. Jméno Lucie je odvozeno od latinského „lux“ neboli světlo. Tento svátek je v křesťanské době připomínkou dávných pohanských zvyků a oslav slunovratu. Jak to? Dnes přeci víme, že zimní slunovrat připadá na 21. prosince. Vysvětlení najdete, když si přečtete něco více o juliánském a gregoriánském kalendáři. Ale vraťme se k lidovým tradicím. Takzvané Lucky měly v každém kraji jiný oděv, někde držely rozsvícené svíčky, jinde naháněly strach s nožem v ruce. Obcházely stavení se zvláštními obřady, které působily tajemně v duchu nastávající noci. „Jdu, jdu, noci upiju…“

V adventní kuchyni

K předvánočnímu rozjímání a zklidnění dříve neodmyslitelně patřil půst, který končil štědrovečerním hodováním. Postní pokrmy jsou postaveny na luštěninách, houbách, bramborách, pekly se kynuté buchty, smažily vdolky, ve sladkých i slaných pokrmech se hojně využívaly jáhly.

Jak to máte s půstem vy? Také vám doma namlouvali, že když nebudete na Štědrý den jíst, uvidíte večer zlaté prasátko? Já nikdy žádné nespatřila, i když už jsem hlady neviděla. Nebo možná proto. Nicméně souhlasím s názorem, že dočasné omezení bohatého jídelníčku jde ruku v ruce se zklidněním a spočinutím. Zapomeňme na okamžik, že máme hlad nebo na něco chuť. Podívejme se vzhůru na vánoční oblohu a třeba objevíme nové seskupení hvězd: souhvězdí Zlatého prasátka.

Domácí nadílka – Mikulášské hubinky
  • vypeckované velké pěkné sušené švestky
  • směs umletých a opražených oříšků a mandlí
  • cukr
  • vajíčka
  • citronovou kůru (nejlépe z biocitronu) nebo kandovanou pomerančovou kůru

Švestky na chvíli namočte a uvařte do poloměkka. Nechte okapat a vychladnout. Z oříškové směsi, kůry a 1 bílku vypracujte tužší hmotu, oslaďte podle chuti. Vytvarujte oválné pecky podle počtu švestek a každou vložte do švestky místo pecky. V horké vodní lázni ušlehejte tuhý sníh z bílků a moučkového cukru (jako při přípravě vánočních pusinek nebo náplně do kremrolí). Z poloviny sněhu utvořte lžičkou hromádky na plech vyložený pečicím papírem. Na každou hromádku vložte naplněnou švestku a zakryjte dalším sněhem. Pech vložte do mírně vyhřáté trouby (130 °C) a hubinky sušte, až na povrchu ztvrdnou. Pak je potřete rozkvedlaným žloutkem a vraťte do teplejší trouby (150 °C) zrůžovět. Cukroví uložte do papírových košíčků a můžete nadělovat.

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné